Růžena Grebeníčková Pořadí knih

Výbor z celoživotní tvorby literární historičky, kritičky, překladatelky a editorky Růženy Grebeníčkové (1925–1997) přináší práce o písemnictví posledních dvou století. Svazek je rozdělen do pěti oddílů. – V prvním stojí v popředí teoreticko-historické otázky umělecké prózy, jako je vývoj epiky ve 20. století, literatura faktu, triviální literatura nebo historie románu, druhý soustřeďuje práce o románských literaturách, hlavně o francouzském písemnictví od osvícenství po tzv. nový román, třetí je věnován české literatuře od národního obrození do konce 20. století, do čtvrtého jsou zařazeny studie o ruské literatuře zejména 19. století a pátý oddíl zahrnuje eseje o německy psaných dílech od epochy romantismu do poloviny 20. století. Výbor ve svém tematickém uspořádání zároveň vytváří „vnitřní“ monografie o J. Weilovi, N. V. Gogolovi, F. M. Dostojevském, A. P. Čechovovi, H. von Hofmannsthalovi a R. Musilovi. Edici připravenou Michaelem Špiritem doprovází obsáhlá ediční poznámka a anotovaný rejstřík děl a jmenný rejstřík.

Kniha obsahuje třináct studií, které významná literární historička PhDr. Růžena Grebeníčková, CSc., (1925–1997) věnovala dílu Karla Hynka Máchy. Studie vznikaly v letech 1966–1996; první část obsahuje texty, které vyšly v roce 1984 v samidatu, ve druhé části jsou studie publikované v různých sbornících či časopisech. Jak editor knihy píše, přestože studie vznikaly postupně, autorka sledovala dlouhodobější záměr a komponovala je do určitého celku, který představuje základ důkladného komentáře k Máchovu dílu na úrovni, jaké se dostává velkým postavám evropské literatury v jejich zemích.

Naše přední literární teoretička se v této studii z osmdesátých let zabývá tématem těla v evropském myšlení včetně kontextu českého (Tyrš). Silné komparatistické zázemí jí umožňuje na detailu zachytit celek a přecházet mezi jednotlivými díly i historickými epochami, aniž by se musela uchýlit k všeobecnostem.

První část dvousvazkového výboru z díla Růženy Grebeníčkové přináší stati publikované v časopisech, sbornících a knihách jiných autorů jako předmluvy nebo doslovy. Tato část obsahuje dva oddíly. V prvním jsou texty, které spojuje problematika literárních žánrů ve 20. století. Stati jsou řazeny chronologicky. Druhý oddíl přináší texty o české literatuře. Protože autorčin záběr sahá od národního obrození až po nejnovější literaturu, jsou stati řazeny podle časové posloupnosti tématu.

„Filosofovat s Nietzschem znamená ustavičně se proti němu potvrzovat. V zápalu jeho myšlení se vlastní existence, vystavená zkoušce skrze nekonečnou poctivost a nebezpečí Nietzschových otázek, může očistit a postřehnout skutečné bytí.“ – Karl Jaspers

Je to svou věcností až lehce morbidní vyprávění o osamělé úřednici, která, aby získala muže svého srdce, celkem bez výčitek zabije 4 lidi. Příběh s výraznými prvky černého humoru.

V Ravensbruku se v roce 1940 setkaly dvě ženy – česká novinářka Milena Jesenská, známá jako přítelkyně Franze Kafky, a německá intelektuálka Margarete Buberová-Neumannová, která byla dvakrát vdaná, poprvé za syna filozofa a podruhé za německého komunistu, jenž zahynul v sovětském táboře. Buberová-Neumannová se dostala do gulagu, ale po uzavření Ribbentropova-Molotovova paktu byla předána gestapu a skončila v Ravensbruku. Obě ženy spojovaly kulturní zájmy, politická zkušenost, osud a přátelství. Plánovaly napsat knihu o koncentračních táborech, avšak Milena Jesenská zemřela v roce 1944, a tak Buberová-Neumannová později zachytila její portrét jako jediné spoluvězeňkyňky, která věřila v existenci koncentračních táborů i na východní frontě. Kafkova přítelkyně Milena je vzpomínkovou knihou na Ravensbrück, která odhaluje Mileninu osobnost a životní příběh, jak ho autorka poznala. Jaroslav Dresler v předmluvě k prvnímu českému vydání poznamenává, že kniha se podobá expresionistickému portrétu, kde jde o jiné kvality než o přesné historické detaily. Tato kniha tak přispívá k mozaice osobních svědectví, která postupně odhaluje tvář Mileny Jesenské, jedné z výjimečných českých osobností první poloviny 20. století.

Unikátní vzpomínky na přítelkyni Franze Kafky. V knize ožívá česko-německo-židovské prostředí Prahy začátku 20. století, život meziválečné avantgardy, atmosféra pražských kaváren a redakcí a tíživá doba konce třicátých a začátku čtyřicátých let.

Román významného představitele švýcarské literatury je inspirovaný jeho rodným krajem a líčí osudy rodiny maloměstského továrníka.

Kniha obsahuje první dvě části autorčiny autobiografické vzpomínkové trilogie Bludiště světa – Pietní vzpomínky (1974) a Severofrancouzské archívy (1977). Doslov napsala Růžena Grebeníčková.