Ivo Purš Pořadí knih

Francouzský badatel v oblasti alchymie Eugene Canseliet (1899–1982) byl již českému čtenáři představen jak editor a autor rozsáhlých a zasvěcených úvodů ke dvěma stěžejním dílům alchymie 20. století, Fulcanelliho Tajemství katedrál (česky 1992) a Příbytkům filosofů (česky 1996). Před čtyřmi lety vydalo nakladatelství Malvern Canselietovo samostatné dílo nazvané Alchymie vysvětlená na základě svých klasických textů, které sepsal a publikoval jako své opus finalis. Uvedené práce představily Canselieta především jako zkušeného i originálního exegetu tradičních textů, ať již starých, nebo relativně moderních. Kniha, kterou nyní českému čtenáři předkládáme, vhodně dokumentuje další Canselietův interpretační dar, kterým byla jeho schopnost vykládat alchymickou ikonografii. K jejímu prokázání představuje MUTUS LIBER, kniha sestávající pouze z obrazů, více než vhodný námět. Canseliet se tohoto úkolu ujal zasvěceně i s nadhledem, jak odpovídá jeho rozsáhlým znalostem alchymické teorie a symboliky i zkušenostem při ověřování těchto poznatků při vlastní laboratorní práci, která – jak Canseliet sám často zdůrazňoval – byla a je pro pochopení skutečné hloubky a smyslu alchymické nauky nezbytná.

Kniha přináší komentovaný překlad hlavního díla lipského lékaře, teosofa a paracelsiánského alchymisty Heinricha Khunratha „Amphitheatrum sapientiae aeternae“ z roku 1595. Součástí knihy jsou barevné reprodukce a tři obsáhlé průvodní studie. Heinrich Khunrath (1560–1605) byl klíčovou postavou vývoje alchymie na přelomu 16. a 17. století, tedy v době, kdy vrcholil její význam pro evropskou vědu a kulturu. Khunrathovo Divadlo věčné Moudrosti je výjimečný spis, v němž se prostřednictvím textu i originálních, umělecky hodnotných vyobrazení spojuje dobová teologie a filosofie s paracelsiánskou alchymií. Knihu doplňují tři obsáhlé studie: Ivo Purš – Heinrich Khunrath v zrcadle svého Divadla, Martin Žemla – Heinrich Khunrath: teosof mezi renesancí a reformací, Vladimír Karpenko – Alchymické a chemické aspekty Khunrathova díla „Von hylealischen, das ist pri-materialischen catholischen, oder algemeinem natürlichen Chaos“.

Pro dějiny raného novověku v Českých zemích je klíčovým pramenem knihovna arcivévody Ferdinanda II. Tyrolského (1529—1595), místodržícího v Českém království v letech 1547—1563. Knihovna vznikla pravděpodobně na Pražském hradě a po roce 1567, kdy Ferdinand vládl v Tyrolsku, byla přesunuta a rozšiřována na zámku Ambras u Innsbrucku. Po rozptýlení fondu si můžeme o původní knihovně udělat představu pouze na základě pozůstalostního inventáře z roku 1596 a inventáře pěti set rukopisů, které byly převezeny z Ambrasu do Vídně v roce 1665. Kolektivní monografie, výsledkem grantového projektu „Výzkum knihovny Ferdinanda Tyrolského“, se skládá ze dvou svazků. První svazek obsahuje deskriptivně-analytické texty zaměřené na tematické okruhy knihovny, včetně samostatné kapitoly o rukopisech. Dále se zabývá chronologickou, geografickou a jazykovou proveniencí tisků a díly dedikovanými vlastníkovi knihovny. Závěrečná kapitola zasazuje Ferdinandovu knihovnu do kontextu českých a rakouských knihoven 16. století. Druhý svazek je katalogem všech identifikovaných tisků a rukopisů, doplněným obrazovou přílohou, která významně obohacuje dokumentační aspekt publikace.

Renesanční letohrádek Hvězda je symbolem Prahy a jeho neobvyklá podoba spolu s umělecky kvalitní štukovou výzdobou se vymyká českým i evropským loveckým zámkům. Kolektiv badatelů pod vedením Ivana P. Muchky jej zasazuje do kontextu habsburské a evropské architektury. Idea stavby určené k sezónnímu odpočinku mezi zelení zůstává v raném novověku v podstatě nezměněna, avšak konkretizuje se v různých architektonických realizacích. Mezi specifika pražského letohrádku patří šesticípý půdorys, překvapivá monumentalita, zdánlivě bezúčelný pevnostní charakter, technicky náročná střecha a mnohovrstevnatá ikonografie bílých štukových reliéfů v interiéru, evokující antický Řím. Obora s širokými alejemi, křížícími se do obrazce hvězdy, je rovněž významným prvkem utvářejícím charakter Hvězdy. Klíčovou roli při jejím budování hrál pražský místodržící Ferdinand II. Tyrolský, jehož humanistická osobnost a otevřený životní styl ovlivnily kulturní prostředí. Letohrádek měl umělecky působit, uchvacovat divákovu mysl a sloužit ke sportovním aktivitám. Bohatství motivů a myšlenek, které byly pro umělce Hvězdy určující, je zpřístupněno výpravnou obrazovou dokumentací, jejíž nové snímky štukové výzdoby pořídil fotograf Vlado Bohdan.

Nejsvětější trinosofie, bohatě ilustrovaný rukopis z konce 18. století, je jednou z nejkrásnějších knih hermetické tradice. Autorství tohoto francouzského anonymního rukopisu je dodnes předmětem dohadů a hypotéz. René Alleau, jehož obsáhlá studie tvoří úvod prvního českého vydání, dokazuje, že autorem knihy byl tajemný hrabě de Saint Germain. Text knihy, rozdělený do dvanácti kapitol v souladu se znameními zvěrokruhu, rozvíjí jedinečný duchovní příběh, působivou alegorii iniciace, cesty, odhalující tajemství zednářské legendy stejně jako taje alchymie a průběh Velkého Díla. Obrazový doprovod knihy tvoří původní celostránková vyobrazení spolu se záhlavími a koncovými vinětami jednotlivých kapitol a závěrečnými enigmatickými signaturami a nákresy tajných značek a šifer.