Ivo Purš Pořadí knih

Renesanční letohrádek Hvězda patří k symbolům Prahy. Autoři jej uvedli nejen do kontextu habsburské „rekreační“ architektury , ale také do kontextu architektury evropské. Mezi specifika pražského letohrádku, která text podrobně analyzuje, patří především půdorys šesticípé hvězdy, překvapivá monumentalita stavby a její zdánlivě bezúčelný pevnostní character a mnohovrstevnatá a současně hravá ikonografie bílých štukových reliéfů v interiéru, jejichž podoba evokuje antický Řím. Stejně tak obora, která byla již v renesanci zkrášlena zřízením širokých alejí, křížících se do obrazce hvězdy, je autory knihy chápána jako významný prvek utvářející charakter Hvězdy. Zásadní vliv při budování letohrádku měl pražský místodržící Ferdinand II. Tyrolský (1529–1595), „inventor“ a stavebník Hvězdy. Bohatství motivů a myšlenek, jež mohly být pro umělce Hvězdy určující, zpřístupňuje výpravná obrazová dokumentace knihy, která obsahuje přes 700 snímků, vytvořených speciálně pro tuto publikaci.

Francouzský badatel v oblasti alchymie Eugene Canseliet (1899–1982) byl již českému čtenáři představen jak editor a autor rozsáhlých a zasvěcených úvodů ke dvěma stěžejním dílům alchymie 20. století, Fulcanelliho Tajemství katedrál (česky 1992) a Příbytkům filosofů (česky 1996). Před čtyřmi lety vydalo nakladatelství Malvern Canselietovo samostatné dílo nazvané Alchymie vysvětlená na základě svých klasických textů, které sepsal a publikoval jako své opus finalis. Uvedené práce představily Canselieta především jako zkušeného i originálního exegetu tradičních textů, ať již starých, nebo relativně moderních. Kniha, kterou nyní českému čtenáři předkládáme, vhodně dokumentuje další Canselietův interpretační dar, kterým byla jeho schopnost vykládat alchymickou ikonografii. K jejímu prokázání představuje MUTUS LIBER, kniha sestávající pouze z obrazů, více než vhodný námět. Canseliet se tohoto úkolu ujal zasvěceně i s nadhledem, jak odpovídá jeho rozsáhlým znalostem alchymické teorie a symboliky i zkušenostem při ověřování těchto poznatků při vlastní laboratorní práci, která – jak Canseliet sám často zdůrazňoval – byla a je pro pochopení skutečné hloubky a smyslu alchymické nauky nezbytná.

Kniha přináší komentovaný překlad hlavního díla lipského lékaře, teosofa a paracelsiánského alchymisty Heinricha Khunratha „Amphitheatrum sapientiae aeternae“ z roku 1595. Součástí knihy jsou barevné reprodukce a tři obsáhlé průvodní studie. Heinrich Khunrath (1560–1605) byl klíčovou postavou vývoje alchymie na přelomu 16. a 17. století, tedy v době, kdy vrcholil její význam pro evropskou vědu a kulturu. Khunrathovo Divadlo věčné Moudrosti je výjimečný spis, v němž se prostřednictvím textu i originálních, umělecky hodnotných vyobrazení spojuje dobová teologie a filosofie s paracelsiánskou alchymií. Knihu doplňují tři obsáhlé studie: Ivo Purš – Heinrich Khunrath v zrcadle svého Divadla, Martin Žemla – Heinrich Khunrath: teosof mezi renesancí a reformací, Vladimír Karpenko – Alchymické a chemické aspekty Khunrathova díla „Von hylealischen, das ist pri-materialischen catholischen, oder algemeinem natürlichen Chaos“.

It is difficult to think of a theme in Bohemian and Central European history in the early modern age that is so popular and at the same time still today so little understood as that of the alchemy that is associated with the reign of the Emperor Rudolf II (1552?1612). It was not until the 1970s that a renewed interest in Mannerism and Rudolfine art led historians to examine other areas of Rudolfine culture, and therefore alchemy, too, which was a significant part of that culture. This interest was naturally accompanied by historians looking at alchemy itself in a different way, no longer seeing it simply as a predecessor of modern chemistry? and thus as a subject reserved for the specialised history of science? and starting to study it as a complex and significant cultural-historical and social phenomenon connected with other disciplines, technologies, and areas of the life of society, including not only medicine, mining and metallurgy, but also religion, visual art, and the representation of the nobility.0This publication deals both with activities that were directly supported by the Emperor Rudolf II, and also those that developer in the broader social circle connected with the imperial court. This extended beyond the Czech lands to take in Austria and many parts of the Holy Roman Empire. The theme under consideration is primarily delimited by the period of the reign of Rudolf II, from 1576 to 1612, but for a proper understanding of the context it is also essential to refer to the development of alchemical research in Central Europe roughly from the beginning of the 16th century, and it is likewise important to follow its repercussions in the 17th century

Pro dějiny raného novověku v Českých zemích je klíčovým pramenem knihovna arcivévody Ferdinanda II. Tyrolského (1529—1595), místodržícího v Českém království v letech 1547—1563. Knihovna vznikla pravděpodobně na Pražském hradě a po roce 1567, kdy Ferdinand vládl v Tyrolsku, byla přesunuta a rozšiřována na zámku Ambras u Innsbrucku. Po rozptýlení fondu si můžeme o původní knihovně udělat představu pouze na základě pozůstalostního inventáře z roku 1596 a inventáře pěti set rukopisů, které byly převezeny z Ambrasu do Vídně v roce 1665. Kolektivní monografie, výsledkem grantového projektu „Výzkum knihovny Ferdinanda Tyrolského“, se skládá ze dvou svazků. První svazek obsahuje deskriptivně-analytické texty zaměřené na tematické okruhy knihovny, včetně samostatné kapitoly o rukopisech. Dále se zabývá chronologickou, geografickou a jazykovou proveniencí tisků a díly dedikovanými vlastníkovi knihovny. Závěrečná kapitola zasazuje Ferdinandovu knihovnu do kontextu českých a rakouských knihoven 16. století. Druhý svazek je katalogem všech identifikovaných tisků a rukopisů, doplněným obrazovou přílohou, která významně obohacuje dokumentační aspekt publikace.

Renesanční letohrádek Hvězda je symbolem Prahy a jeho neobvyklá podoba spolu s umělecky kvalitní štukovou výzdobou se vymyká českým i evropským loveckým zámkům. Kolektiv badatelů pod vedením Ivana P. Muchky jej zasazuje do kontextu habsburské a evropské architektury. Idea stavby určené k sezónnímu odpočinku mezi zelení zůstává v raném novověku v podstatě nezměněna, avšak konkretizuje se v různých architektonických realizacích. Mezi specifika pražského letohrádku patří šesticípý půdorys, překvapivá monumentalita, zdánlivě bezúčelný pevnostní charakter, technicky náročná střecha a mnohovrstevnatá ikonografie bílých štukových reliéfů v interiéru, evokující antický Řím. Obora s širokými alejemi, křížícími se do obrazce hvězdy, je rovněž významným prvkem utvářejícím charakter Hvězdy. Klíčovou roli při jejím budování hrál pražský místodržící Ferdinand II. Tyrolský, jehož humanistická osobnost a otevřený životní styl ovlivnily kulturní prostředí. Letohrádek měl umělecky působit, uchvacovat divákovu mysl a sloužit ke sportovním aktivitám. Bohatství motivů a myšlenek, které byly pro umělce Hvězdy určující, je zpřístupněno výpravnou obrazovou dokumentací, jejíž nové snímky štukové výzdoby pořídil fotograf Vlado Bohdan.