Gustave Flaubert Knihy
12. prosinec 1821 – 8. květen 1880
Gustave Flaubert [ɡystav flo'bɛ:r] byl francouzský spisovatel. Je považován za jednoho z největších a nejvlivnějších prozaiků 19. století a vrcholného představitele literárního realismu. Proslavil se především svým prvním románem Paní Bovaryová (1857) a perfekcionistickým stylem.
Výběr z korespondence Gustava Flauberta (1821–1880) opisuje křivku umělcova života – dopisy sestře Karolíně, Chevaliérovi, Alfrédovi le Poittevinovi, Maximovi du Campovi, matce, strýci Parainovi, Louise Coletové…, z cest po Palestině, Sýrii, Řecku, Itálii, Turecku…, vznikající a související s jeho románovou tvorbou, umožňují rozkrýt pozadí Flaubertova díla, pochopit jeho metodu. Jednotlivé oddíly souvisejí vždy s prací na některém ze základních románových opusů. Flaubertova korespondence nabízí úchvatný a leckdy nečekaný pohled do originálního myšlenkového světa velkého realisty, jeho ostré komentáře často překvapí svou otevřeností, ať již jde o postoje k literárním současníkům nebo na svou dobu velmi otevřené zmínky o vlastních „choulostivých“ nemocech. Právě tato úchvatná kombinace velmi intimních detailů s literárně-filozofickými úvahami a postřehy činí z autorových dopisů strhující četbu.
Listy lásky : Výbor z korespondence s paní X, 1923.
kniha filosofických úvah, které autor vybral ze svého díla. Jsou na témata - umění, bůh, život, lidé. Jsou psány jako zpověď či vyprávění v první osobě.
Popisuje události okolo revolučního roku 1848. Hlavním hrdinou je muž, který se ze studií dostává do skutečného života a postupně ztrácí své iluze. Propadá zklamání. Silně pesimistický obraz společnosti.
Příběh prosté venkovské ženy-služky, která sražena životním neštěstím na dno ponížení a sociální bezbrannosti, nachází smysl svého bytí jen v tom, že ustavičně něčemu slouží a žije pro druhé.
První povídka – Prosté srdce – je příběhem života chudé venkovské dívky. Legenda o svatém Juliánu Pohostinném je středověkou legendou, kterou viděl Flaubert zpodobenou na barevných oknech chrámu. Herodias zachycuje rozporuplnou situaci společnosti, v níž se zrodilo křesťanství. Poslední povídka je zpracováním biblického příběhu o krásné a kruté orientální tanečnici.
Autorův poslední, nedokončený román. Je o dvou vysloužilých písařích, kteří dobu, po kterou jsou v důchodu, věnují usilovnému studiu. Nic se jim ale nedaří a vždy se dočkají pouze posměchu.
