Alexandr Ivanovič Gercen Knihy

Do sborníku jsou zařazeny hlavní Gercenovy myšlenky o pedagogice, výchově a vyučování. Úryvky jsou uspořádány do 4 oddílů ve shodě s rozličnými obory a způsoby G. literární a novinářské činnosti. Uvnitř každého oddílu jsou seřazeny chronologicky. Obsah 1. dílu tvoří úryvky z díla"O tom, co bylo" spolu s ranou obměnou prvních kapitol tohoto díla - "Zápisky jednoho mladého člověka" - odrážející zvláštnosti výchovy v ruské aristokratické rodině 1. pol. 19. stol., a zkrácený text románu "Kdo je vinen?", v němž G. kritizuje teorii výchovy dětí v podmínkách, které je izolují od životní skutečnosti. V 2. oddíle jsou sebrány G. výroky o úloze přírodních věd v životě, výchově a vzdělání. 3. oddíl obsahuje výroky o vedoucích činitelích a pracovnících ruské osvěty, napsané pro časopis "Kolokol". Jsou to pamflety (na ministry osvěty, úředníky ministerstva, místní správce), v nichž G. bičuje reakční osvětovou politiku carismu. Ve 4. oddíle jsou G. dopisy, které se dotýkají mnoha otázek rodinné výchovy.

Výbor obsahuje beletristická díla Gercenova napsaná v l. 1842-1847: Zápisky jednoho mladého člověka -- Složení ruské společnosti -- Stanice Jedrovo -- Doktor Krupov -- Straka zlodějka -- Cestou -- Kdo je vinen. Autobiografické "Zápisky" podávají plastické vylíčení Malinova (Vjatky, kam byl G. poslán do vyhnanství) a tamních obyvatel. V satiře "Doktor Krupov" je pod rouškou vědeckého pojednání o duševních chorobách lidí podrobena ostré kritice nesmyslnost nevolnických poměrů v Rusku i kapitalistického zřízení v západ. Evropě. Povídka "Straka zlodějka", líčící tragedií nadané herečky nevolnického divadelního souboru. Odhaluje bezprávný, nelidský poměr mezi statkářem a poddaným. Otázkou viny na neštěstí mladých a schopných lidí se zabývá román "Kdo je vinen?". Základním dějovým motivem je rodinné drama mírného, hodného učitele a jeho manželky, jejichž rodinné štěstí zničí náhodný příchod šlechtice, "zbytečného člověka" oněginsko-pečorinského typu. Hlavním vinníkem zkázy rodinného štěstí nejsou jednající osoby, nýbrž feudální nevolnický řád ruského veřejného života, v jehož vylíčení spočívá hlavní sociální smysl románu.

Výbor obsahuje téměř celou sbírku sociálněpolitických úvah "Z druhého břehu", jež byly napsány v časech mezi léty 1847-1850, a dvě stati z cyklu čtyř esejů o diletantismu ve vědě, vypracované v roce 1842. Autor se v nich vyjadřuje k soudobým problémům Ruska i Evropy, jeho postřehy a závěry jsou však trvalým zdrojem poučení jakožto plody bystrého úsudku, vycházejícího z širokého rozhledu.

Črty "S druhého břehu" obrážejí G. zážitky ze západní Evropy, kam se odebral r. 1847, aby se tu stal "svobodným orgánem" "necensurovanou řečí svých moskevských přátel a jeho zklamání franc. revolucí 1848, v niž z počátku kladl velké naděje, neboť nechápal její buržoasní charakter. Dílo je proniknuto nenávistí vůči buržoasnímu režímu a jeho ideologům.

Kto je vinný v duševnej dráme troch ľudí: Ľuboňka, manželka ušľachtilého učiteľa Kruciferského miluje Beltova, zostane však verná svojmu mužovi. Kruciferský to však vie, trápi sa, všetci traja sa trápia.