Miroslav Hroch Pořadí knih

Výbor z rozsáhlého celoživotního díla zpřístupňuje šestadvacet autorových statí, které v letech 1957–2021 vycházely na stránkách různě zaměřených sborníků a odborných periodik. Struktura svazku odráží šíři autorova záběru posouvajícího se od zájmu o hospodářské a sociální dějiny (např. stať K charakteristice krize feudalismu v 16.–17. století) k dějinám kulturním (dějiny evropských národních hnutí v 19. století), od archivního studia ke komparativní a interdisciplinární analýze historických proměn. Mezi vybranými texty nalezneme i několik obecněji zaměřených esejí, které se snaží zpřístupnit širšímu čtenářskému publiku dodnes diskutovaná témata jako nacionalismus či vlastenectví, nebo se zamýšlejí nad obecnějšími problémy, jako je např. historická osobitost Evropy, paměť a historické vědomí/povědomí.

V knize vzpomínek rekapituluje jeden z nejvýznamnějších českých historiků Miroslav Hroch svou profesní dráhu, zejména působení na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Kromě badatelské činnosti se ale zamýšlí i nad svým osobním životem v kontextu soudobých politických událostí a reflektuje, jak je tehdy vnímal. Každou kapitolu vzpomínek uzavírají otázky, které autorovi položil o dvě generace mladší kolega Zdeněk Nebřenský.

Kniha je syntetickým výkladem národotvorných procesů v Evropě 19. století. Snaží se zachovat rovnováhu mezi využíváním empirických poznatků a výsledky teoretických analýz moderních společenských věd. Odmítá jednostranné spekulace o národu jako výsledku manipulace mas a zdůrazňuje, že utváření moderních národů je možno pochopit a vysvětlit pouze kombinací poznatků o vývoji etnických, politických i ekonomických vztahů od středověku s poznatky o národních aktivitách a snahách o národní mobilizaci obyvatelstva. V prvé části podává autor kritický přehled dosavadního vývoje názorů a teoretických koncepcí národa a nacionalismu. Ve druhé se zabývá objektivními faktory, o které se národní identita opírala - jazykovou a kulturní tradicí, odkazem minulosti, občanskou a ekonomickou modernizací společnosti. Třetí část je věnována aktivitám ve jménu národa, jazykovým požadavkům, budování kultury, zpracování a instrumentalizaci dějin, zápasům o politickou moc a hospodářské pozice, kulturní a na emoce orientované agitaci.

Kniha se zaměřuje na etnické skupiny a identity, což je klíčové téma sociálních věd. Etnické fenomény a procesy zůstávají zásadními determinanty lidského světa, přičemž jejich význam přetrvává i dnes, ačkoliv se před sto lety předpovídal jejich zánik. Etnicita se projevuje nejen v hnutích původních obyvatel a menšin, ale také v jádru mnoha destruktivních válečných konfliktů posledních dekád. Tyto fenomény ovlivňují společnosti od každodenních interakcí na lokální úrovni až po mezinárodní vztahy. Pochopení etnických identit a skupin je klíčové pro porozumění současnému světu. Publikace představuje vývoj studia etnicity a aktuální diskurzy v této oblasti, přičemž se odkazuje na přelomovou práci „Ethnic Groups and Boundaries: The Social Organization of Culture Difference“ (ed. F. Barth 1969). V autorském týmu se nachází jeden z posledních žijících spoluautorů této práce, Gunnar Haaland, a významné postavy jako Thomas Hylland Eriksen a Miroslav Hroch, který je klíčovou osobností v oblasti nacionalismu. Dále přispívají mladší generace českých antropologů, Marek Jakoubek a Lenka J. Budilová.

Sté výročí vzniku Československa inspirovalo historiky různých generací k sepsání kritických úvah, které se nesnaží zmenšovat národní sebevědomí ani se podbízet nacionalistickým oslavám. Cílem není zastínit analýzu problému množstvím „událostních faktů“, ale zvažovat hodnotu vzniku samostatného národního státu z pohledu tehdejších aktérů a současných badatelů. Některé studie se zaměřují na cenu zaplacenou za nezávislost, včetně hmotných a nehmotných aspektů. Často se diskutuje o tom, zda byla republika nezralým projektem a zda obyvatelstvo bylo připraveno na státnost. Kritizovaná „nevyzrálost“ byla však běžnou charakteristikou mnoha národních států, které vznikly v Evropě ve dvacátém století. Konsenzus panuje v tom, že Československo mělo hodnoty demokratického a prosperujícího státu. Otázky se týkají dlouhodobého úsilí o národní stát, jeho počátků, hodnoty „svobody národa“ a vztahu k nadnárodním institucím. Jak se měnilo postavení židovské menšiny a s čím se identifikovali? Jaké perspektivy má národní stát v globalizaci? Je smysluplné hledat alternativy ke vzniku národního státu? Autorský tým zahrnuje několik renomovaných historiků.

Tato kniha není určena jen historikům, ale každému, koho zajímá minulost nejen jako pestrá mozaika událostí, ale jako složitý a rozporuplný proces. Autor se na základě celoživotní badatelské zkušenosti domnívá, že historik by neměl jen vyprávět zajímavé příběhy a zprostředkovat, co je ukryto v archivech. Měl by také vysvětlovat velké historické proměny, z nichž vyrůstá naše současnost. Ve dvaceti esejích své knihy hledá příčinné vztahy, které se těmito proměnami proplétaly. Dějiny nelze omezit na dějiny národní, ale je třeba jejich výklad zařadit do souvislostí dějin evropských. Sem patří také zamyšlení nad tím, proč vývojové změny probíhaly na evropském území nestejně rychle, nerovnoměrně. Proč získaly země západní Evropy během raného novověku nadvládu nad světem? Čím se liší minulost Evropy od dějin ostatních kontinentů? Lze vysvětlit nerovnoměrný vývoj jednotlivých zemí Evropy? Můžeme uplatňovat komparativní přístup při rozboru a výkladu evropských dějin na cestě k moderní společnosti? Proč zvítězila reformace jen v některých evropských zemích? V čem je pro dnešek poučná krize evropské politiky a společnosti, která proběhla v polovině 17. století? Byly revoluce hnací silou dějin nebo jejich zhoubou? Je „nacionalismus“ vhodným termínem pro analýzu národnostní problematiky v minulosti i dnes? Má smysl klást si otázku „co by se stalo, kdyby“? Jaký je vztah mezi historickou možností a alternativou vývoje?

Středoškolská učebnice Novověk tvoří svazek nové dějepisné řady. Zahrnuje historické období od konce 16. st. až do předvečeru 1. světové války. Sled dějinných událostí českých i světových dějin zachycují jednotlivé kapitoly ve vzájemném kontextu. Graficky nápaditě upravený text s bohatým didaktickým i obrazovým materiálem je opatřen…

Kniha se pokouší tematizovat evropanství (ve významu duchovního společenství) v české, slovenské, ale i polské a rakouské společnosti v moderní a postmoderní době a zároveň se pokouší navázat o evropanství mezioborový dialog mezi antropologií, historií, právem, politologií, dějinami umění, lingvistikou, etnomuzikologií, sociologií a filosofií. Přitom klade důraz na to, že Evropa není jen společenství národů, ale také pestré společenství nejrůznějších menšin, které definuje jako skupiny mocenskopoliticky a psychicky handicapované.

Kniha je syntetickým výkladem národotvorných procesů v Evropě 19. století. Snaží se zachovat rovnováhu mezi využíváním empirických poznatků a výsledky teoretických analýz moderních společenských věd. Odmítá jednostranné spekulace o národu jako výsledku manipulace mas a zdůrazňuje, že utváření moderních národů je možno pochopit a vysvětlit pouze kombinací poznatků o vývoji etnických, politických i ekonomických vztahů od středověku s poznatky o národních aktivitách a snahách o národní mobilizaci obyvatelstva.

Všeobecný přehled dějin Norska, obsahují doby slávy a rozkvětu, stejně jako doby úpadku a cizí nadvlády. Norské dějiny obsahují doby slávy a rozkvětu, stejně jako doby úpadku a cizí nadvlády. V době Vikingů byly položeny základy norského království, jehož síla byla založena na svobodných sedlácích. Díky nim byla uchována kulturní identita národa i v době , kdy Norsko ztratilo samostatnost a stalo se na tři staletí dánskou provincií. Navzdory politickému úpadku však postupně sílil norský podíl na námořním obchodu. Moderní norský národ se formoval od konce 18. století v dlouhém zápase o politická práva,který byl završen vyhlášením nezávislosti roku 1905.