Ivo Pospíšil Pořadí knih

Předkládaná monografie představuje síť textů směřujících od pojetí ruské literatury v dílech dvou zakladatelů slavistiky, zejména literárněhistorické, přes Karamzinovo budování novoruské literatury k podílu „cizinců“ na utváření ruského písemnictví klasického i moderního, jež se týkají jak koryfejů ruské klasiky, jako jsou A. S. Gribojedov, F. M. Dostojevskij, M. Gorkij nebo i dlouho pozapomínaný N. S. Leskov, tak českých pohledů na novější literaturu druhé poloviny 20. století (V. Rasputin, J. Vodolazkin) nebo na působení Rusů či obecněji východních Slovanů v meziválečném Československu (Alfred Bem, Valerij Vilinskij, syn smluvního profesora Masarykovy univerzity Sergije Vilinského) a průhledů na dobu, jež byla ne zcela přesně nazvána „obdobím stagnace“ („period zastoja“), neboť i tu se objevovaly zajímavé diskuse s hodnotovými posuny, které často měly na další ruský vývoj klíčový vliv. A potom specifikum české literárněvědné rusistiky (Malá reflexe… Jaroslav Burian), včetně Wollmanovy polemiky s Poláky o panslavismu, což v českém případě bývá často – a nesprávně – spojováno jen s Janem Kollárem. A poté problém terminologie aplikovaný právě na ruskou literaturu a pojednání o univerzalitě ruské literatury a také literární vědy ve spojitostí s její českou recepcí v 19.–21. století, včetně různých kontroverzí, jež svazek uzavírá. Jestliže se česko-ruské vztahy dnes znovu dostávají do epicentra pozornosti – a jde většinou o věci žhavě aktuální a politické povahy, jež nejsou dostatečně rozkryty a poznány – mělo by to být i skromnou výzvou pro českou rusistiku k hlubinnému zkoumání tzv. ruského fenoménu obecně v srovnávacích souvislostech a dalších průnicích genologických, tematologických, ideologických, sociologických, antropologických a filozofických, tedy rámcově areálových. A také by mělo vést k poznání minulosti, jež může být využito i v pohledech na současnost a jež by mělo trvalejší charakter než dojmové a emocionálně laděné exkurzy. Berme tento svazek jako pokus přispět, byť jen malou měrou, k takovému pohledu a poznání.

Sborník „Mladá slavistika III“ je již šestou publikací v řadě každoročních publikačních počinů doktorandů brněnského ústavu slavistiky. Knihu uvozuje studie prof. Ivo Pospíšila „Literární historie jako reflexe paměti a hodnoty (se zřetelem k slovanským literaturám)“. Dále je zařazeno deset studií, jejichž autory a autorkami jsou doktorandi a doktorandky různých slavistických oborů. Ti se ve svých textech věnují konkrétním vybraným tématům slovanských literatur, jazyků a kultur. Jejich výzkum vychází z připravovaných disertací a publikace je tak prezentací aktuálních badatelských témat řešených brněnskými mladými slavisty a zároveň také naznačují trendy, které toto nastupující pokolení badatelů přináší do současného slavistického výzkumu.

(vzájemnost – nevzájemnost, vstřícnost – rezistence, ústup – expanze). Monografie Český a slovenský kulturní a politický prostor soustřeďuje soubor analýz, které se týkají klíčových, často delikátních témat česko-slovenského vztahu. To, co je hybnou silou této kolektivní monografie, je snaha prohloubit zkoumání česko-slovenského vztahového paradigmatu v různých oblastech, zejména však na poli kultury a literatury. K tomu směřovaly všechny tyto texty brněnských slovakistických bádání, jež od samého počátku nahlížely česko-slovenské relace jako nikoli idylické, ale naopak často kontroverzní, plné napětí a protikladných akcentů vzájemnosti, nevzájemnosti, sbližování, integrace i rezistence. Z tematiky upozorňujeme na kapitoly o české a slovenské rezistenci proti tzv. konsolidačnímu procesu, o slovenských krajanských spolcích v České republice, o literatuře biedermeieru, o knize Alberta Pražáka o Hviezdoslavovi, o česko-slovenském vztahu očima ruského emigranta, o vztazích českých a slovenských historiků, z dávnějších dějin o postavě Jana Kollára a o českých a slovenských humanistech 16. století.