Bärenreiter Praha s.r.o Knihy

nové urtextové vydání „Amerického“ kvartetu standardní notace violoncellového partu trojjazyčná předmluva (n/č/a) a kritická zpráva (a) od editora „must- have“ pro všechny profesionály První měsíce Dvořákova pobytu v Americe se nesly ve znamení inspirace a tvůrčí erupce. Vznikla trojice děl s charakteristickým „americkým“ tónem – Symfonie e moll op. 95, Smyčcový kvartet F dur op. 96 a Smyčcový kvintet Es dur op. 97. Sám skladatel se o nich vyjádřil: „… vím, že tyto skladby nikdy bych tak nenapsal, kdybych byl Ameriku neuviděl!“ Svůj dvanáctý smyčcový kvartet, přezdívaný „Americký“, napsal Dvořák během letního prázdninového pobytu ve Spillville v Iowě za pouhých dvanáct červnových dní roku 1893. Kvartet se stal pro svou muzikantskou bezprostřednost, chytlavá témata a formální čistotu zdaleka nejhranějším skladatelovým smyčcovým kvartetem a jedním z nejpopulárnějších Dvořákových děl vůbec. Tiskem vyšla skladba v roce 1894 u Simrocka v Berlíně, korektury četl Johannes Brahms, tiskové předlohy se ale nezachovaly. Editor předkládaného vydání pracoval s autografní partiturou a prvním tiskem partitury a hlasů. Podle dnešního úzu upouští toto vydání od užití houslového klíče ve violoncellovém partu o oktávu výš a nahrazuje jej klíčem tenorovým.

Jedna z nejslavnějších českých skladeb 19. století vznikla za pouhých 19 dní. Smetana komponoval Vltavu od 20. listopadu a na konec partitury napsal: „Ukončeno dne 8. prosince 1874 za 19 dní jsa úplně hluchým.“ Následujícího roku vznikly ještě další dvě básně, Šárka a Z českých luhů a hájů, a... číst celé

Dalším významným opusem Otakara Ševčíka (1852–1934) je publikace Výměny poloh a průprava ke cvičení stupnic. Tak jako v řadě dalších studií, které navazují na Ševčíkův stěžejní Opus 1 (Škola houslové techniky), zabývá se Opus 8 dílčími problémy techniky houslové hry. Opus 8 tvoří 56 krátkých cvičení: ve 4–6 taktových sekvencích se procvičují výměny poloh na každé struně, vždy od 1. polohy do poloh vyšších. Oproti starším technikám houslové hry, které fixovaly ruku v jednotlivých polohách, klade Ševčík důraz na pohyb po hmatníku. Cvičení Opusu 8 umožňují studentům tyto pohyby dobře vnímat, a je to zároveň cesta k intonační jistotě a tónové kvalitě. V závěru sešitu připojil Ševčík ještě tři přípravné studie ke hře stupnic v rozsahu tří oktáv ve všech tóninách. Předkládané nové vydání vychází v zásadě z prvního tištěného vydání z počátku 20. století, ale pracuje i s dalšími prameny ze Ševčíkovy pozůstalosti. Cenným vkladem jsou metodické komentáře editora Jaroslava Foltýna, dlouholetého významného houslového pedagoga Pražské konzervatoře.

V předmluvě ke svému prvnímu dílu Jazzových klavírních etud sám autor možná trochu netakticky, nicméně velmi trefně poznamenal, že ten, kdo není jazzovým klavíristou a nastuduje pečlivě všechny etudy, nestane se jím ani pak. Tato poznámka už není pro druhý sešit tak podstatná, protože žánrový a stylový záběr je oproti prvnímu sešitu širší - postihuje i různá odvětví soudobé populární hudby, související s jazzem jen okrajově. Výběr 20 etud si klade za cíl sloužit nejen k technickému a stylovému zdokonalování zejména amatérských (ale také profesionálních) klavíristů, věnujících se jazzové a populární hudbě, poskytuje jim však i potřebnou průpravu k vlastní improvizaci.

Album pro děti (pro první tři roky výuky na kytaru) předního českého skladatele a kytaristy Lukáše Sommera (nar. 1984) reflektuje nejnovější hráčské a výukové trendy kytarové hry. Některé skladby se už s úspěchem uplatnily při různých kytarových soutěžích a na koncertech i mimo Českou republiku (Slovensko, Itálie, Rakousko). Každá z drobných programních skladbiček je napsána jiným stylem a způsobem hry (technické zvláštnosti jsou stručně vysvětleny), některé z nich jsou v otevřené formě a kytarista může sám určit rytmické hodnoty nebo doplnit doprovod prázdných basových strun. Takto autor dává prostor pro vlastní tvořivost žáka a podporuje jeho hudební představivost. Sešit doplňují půvabné ilustrace Jitky Němečkové.