Archeoložka a historička, která se zabývá i historií potravin, stolování a přípravy pokrmů (mj. Jak se jedlo ve starověku) přináší jak obsáhlý receptář převedený na současné míry a váhy z kuchařek 18. a 19. století, tak čtivý úvod o kuchyni, stolování, pokrmech i o zdomácnění kávy, čaje, zmrzliny a dalších nápojů a jídel.
Přitažlivě upravená publikace přináší pestrou paletu informací o všem co souvisí se stravováním, pitím a stolováním v období české renesance. Podává svědectví o tom, že naši předci často holdovali velkému a nemírnému pití, což však nebývalo hodnoceno nepříznivě, a četné pijácké spolky byly velmi populární. Kniha je určena širší veřejnosti s hlubším zájmem o kulinářství, vhodná je však i pro profesionální kuchaře. Podle historických receptů dr. Beranové se dnes vaří v řadě pražských restaurací a hotelů. Je vhodná též jako dárková publikace.
Od vzniku pračlověka uplynulo několik milionů let, od vzniku zemědělství asi deset tisíc let. Velmi dlouhé období sběračství a lovu na jedné straně a období záměrné výroby potravin na straně druhé mají svá specifika a rozdílné druhy a množství pramenů. Specializace na archeologii a historii sama o sobě není dostačující, autorka pracovala také s materiálem paleobotanických, osteologickým, ale i etnografickým, přičemž i v tomto směru byla v pracovním styku s předními světovými odborníky. Tato kniha je už její čtvrtou o dějinách výživy a dovršuje cyklus poznání výživy a vaření od počátku lidstva do období národního obrození. Je věnována období nejdelšímu a na odbornost a rozsah speciálních znalostí nejnáročnějšímu. Kniha vychází již ve třetím vydání
Publikace našich dvou předních odborníků na tuto problematiku, historičky a archeoložky M. Beranové, která téma zpracovala do 16. století, a historika a odborného pracovníka ministerstva zemědělství A. Kubačáka (od 17. století do současnosti), představuje vývoj zemědělství v našich zemích (rostlinné a živočišné výroby, odpovídající techniky, ale také dalšího zázemí včetně školství, pozemkových převodů a reforem) a je bohatě doprovázena ilustračním materiálem.
Knížka přinese potěšení nejen zájemcům o historii, ale i všem, kteří si chtějí vyzkoušet starověké recepty pro labužníky, jakými byli císaři Nero či Traianus. V první části knihy čtenář nalezne přehledné a zajímavé informace o plodinách, stravě i hostinách starověkých civilizací Egypta, Mezopotámie, Řecka, a především Říma. Druhá část je vlastně kuchařskou rekonstrukcí řady receptů nejstarší evropské kuchařky M.G.Apicia.
Kniha našich dvou předních znalců slovanského období je monumentální archeologickou syntézou celého raně středověkého období od příchodu Slovanů v polovině 6. století až na práh vrcholného středověku. Poprvé v takové šíři jsou představeny především hmotné prameny našich dějin v klíčové etapě jejich vývoje, pozornost je však věnována i některým dalším tématům (společnost, náboženství atd.). Nedílnou součástí knihy je rozsáhlá obrazová dokumentace.
Kniha přehledně a srozumitelně zachycuje dějiny Slovanů od nejasných počátků, přes výboje do východní, jihovýchodní a střední Evropy, až po vznik a zánik států a říší do 12. století. Autorka, archeoložka, se zaměřuje nejen na politické dějiny, ale také na hospodářství, zejména vývoj zemědělství a řemesel, a každodenní život, včetně stravy, oblečení, bydlení, nemocí, léčení, zrození a smrti. Kultura, včetně literatury, hudby, architektury a výtvarného umění, je také důležitou součástí. Kniha ukazuje, jak se pohanství střetávalo s křesťanstvím, které nakonec převládlo, ale mnohé předchozí zvyky zůstaly. Autorka se vyhýbá spekulacím a opírá se o archeologické nálezy, omezené písemné prameny a výsledky vědecké literatury. Součástí knihy je bohatý obrazový materiál, včetně artefaktů, obrazových tabulí, snímků z archeologických nalezišť a pokusů o rekonstrukce, stejně jako fotografie z experimentální archeologie. Toto přepracované vydání je doplněno o nové informace a ilustrace, což obohacuje čtenářský zážitek.
Na základě mnohdy mezerovitého archeologického materiálu, paleobotanických, osteologických a jiných přírodovědeckých rozborů se autorka pokouší stanovit rozdíly v charakteru zemědělské výroby na území Československa v době hradištní a za vrcholného středověku. Všímá si přípravy půdy, pěstování, sklízení, skladování a mletí obilnin, pěstování ovocných stromů, vinné révy a chmele. Seznamuje s druhy chovaného dobytka, celkovým využíváním.
První část syntetické práce pojednává o počátcích zemědělství a o charakteru zemědělské výroby v době předslovanské. Jádro práce tvoří výklad o vývoji zemědělské výroby slovanského obyvatelstva a zejména pak o zemědělských výrobních způsobech na území ČSSR do 10. století.
Na konci 8. a na počátku 9. století zaujímala říše Karla Velikého velkou část západní Evropy a některé části Evropy střední. Rozkládala se od Itálie přes Francii až téměř k Dánsku, král a později císař Karel zničil avarskou říši s centrem v Maďarsku, podmanil si, nechal pokřtít a zčásti přesídlil pohanské Sasy a dobyl i části španělské země. Na počátku 9. století, v době, z níž známe jenom jména legendárních českých knížat, vtrhla jeho vojska do české kotliny a roku 806 se Čechy zavázaly platit určitý poplatek, i když patrně ne natrvalo. Morava se do centra jeho zájmů zatím nedostala. Do té doby patří příběh o lásce, přátelství a odvaze mladé české dívky, která byla pohankou, a syna bavorského hraběte. Setkali se ve válce a nikdy se nesmířili ani s odporem císařského dvora, ani s nenávistí křesťanů a pohanských kněží. Historické osobnosti a popis života v té době známe dobře z písemných i archeologických pramenů. Příběh mladé dvojice, čest a obětavost jejich přátel a nenávist některých nejbližších pomáhají dokreslit těžkou a krutou atmosféru tohoto období.
