Irena Nemirovská Životopis
Irène Némirovská byla pozoruhodnou spisovatelkou, která dokázala zachytit složitost lidské povahy a společenských změn. Její dílo se vyznačuje pronikavým pohledem na psychologii postav a ostrou kritikou dobových společenských vrstev. Psala s vytříbeným jazykem a schopností vykreslit emocionální hloubku svých hrdinů. Její texty často zkoumají témata identity, exilu a hledání smyslu v turbulentních dobách.
Irène Némirovsky, původně Irina Němirovskaja, rusky: Ирина Леонидовна Немировская (24. února 1903, Kyjev – 17. srpna 1942, Osvětim) byla francouzsky píšící spisovatelka rusko-židovského původu. Narodila se v Carském Rusku v rodině židovského bankéře a po bolševické revoluci odešla s rodiči do francouzského exilu, kde postupně získala renomé jako úspěšná prozaička. Byla často kritizována za svůj postoj k Židům, které popisuje ve svých dílech většinou negativně. Bylo jí také vyčteno, že přešla na katolické náboženství a že psala do ultranacionalistického tisku, aby si tím získala popularitu.
Dne 13. července 1942 byla Irena zatčena francouzskou policií a po krátké internaci v táboře Pithiviers byla deportována do Osvětimi, kde zemřela pravděpodobně na tyfus dne 17. srpna 1942. Manžel vyvinul veškeré úsilí, aby ji osvobodil, ale i on byl zatčen a deportován do Osvětimi, kde byl hned po příjezdu poslán do plynové komory. Oběma dcerám se podařilo válku přežít díky obětavosti několika statečných osob. Nejdříve byly ukryté pod falešnou identitou v katolickém internátu a dále na venkově v různých francouzských rodinách. Po osvobozeni bylo o jejich výchovu postaráno díky společné akci Michelovy banky, Irenina nakladatele a Společnosti francouzských spisovatelů.