Jonathan Edwards

Jonathan Edwards (5. října 1703 East Windsor – 22. března 1758 Princeton) byl americký kazatel, filosof, autor celé řady významných náboženských spisů, mezi něž například patří: Věrné vyprávění, O povaze pravé ctnosti, Náboženské city, Křesťanské učení o prvotním hříchu obhájeno, Svoboda vůle, Deník Davida Brainerda. Pro své kazatelské působení a zastávané názory je nazýván „filosofem probuzení“.

Jako sedmnáctiletý absolvoval Yale College a pak soukromě studoval teologii. V roce 1721 prožil duchovní obrácení, v němž, jak sám později řekl, „do jeho duše vstoupilo a celou ji proniklo vědomí slávy božského Bytí“. Šíření této slávy je motivem celého jeho kazatelského a teologického působení. V červenci 1727 se oženil se Sárou Pierrepontovou. Měl početnou rodinu. Zemřel 22. března 1758 na následky očkování proti neštovicím.

Po krátkém působení u presbyteriánů v New Yorku se stává profesorem na Yale College, ale většinu života (1726–1750) působí jako pastor kongregační církve v Northamptonu, který pod vlivem jeho kázání prožívá dvě vlny duchovní obrození. To je známé jako Great Awakening (Velké probuzení), podpořené příjezdem velkého anglického misionáře George Whitefielda. Z té doby je známé například Edwardsovo kázání Hříšníci v rukou rozhněvaného Boha (Sinners in the Hands of an Angry God), které vyšlo i tiskem (1741).

Od roku 1750 působí jako misionář ve Stockbridge na hranicích indiánského území a píše četná pojednání, jimiž získal svůj teologický věhlas. V roce 1758 je jmenován prezidentem na Princeton College, ale týden nato umírá.