"Kronika" památkové obnovy hospodářské části areálu bývalého cisterciáckého kláštera v Plasích na severním Plzeňsku uskutečněné v letech 2009–2015.
Centrum stavitelského dědictví NTM Plasy je pobočkou Národního technického muzea situovanou v areálu bývalého cisterciáckého kláštera na severním Plzeňsku. Knižní průvodce stručně seznamuje s genezí vzniku projektu CSD NTM Plasy i se sbírkou Stavitelství, která je zde prezentována. Hlavní pozornost je soustředěna na Expozici stavitelství umístěnou v areálu bývalého pivovaru. Kniha provádí čtenáře po jejích jednotlivých částech a zprostředkovává seznámení se stavebními materiály a historickými konstrukcemi – od základů a hrubé stavby (zdi, klenby, sloupy) přes vertikální komunikace (schodiště) a horizontální konstrukce (podlahy, stropy) k úpravě povrchů (obklady, omítky), typům výplní otvorů (okna, dveře) a technickému zařízení budov (topení, voda, elektroinstalace) až po krovy a střešní krytiny. Stranou nezůstaly ani expozice v areálu hospodářského dvora – řemeslně a technologicky orientovaný Dvůr stavebních řemesel i unikátní Expozice stavebněhistorického průzkumu. Texty doplňuje bohatý ilustrační doprovod.
Ze studia zachovaných staveb známe různá prostorová uspořádání, přesto však nejsme vždy schopni jasně rozpoznat, jak zkoumaný dům v té či oné době opravdu fungoval. Pochopení stavby z hlediska funkcí, pro které vznikla, přitom představuje důležité interpretační východisko i spojnici k širšímu kulturně-historickému (historicko-antropologickému) pojetí dějin bydlení jakožto součásti tzv. každodenní kultury. Zkusme se proto na měšťanský dům podívat pohledem dobového pozorovatele, jehož vidění obytného prostoru nám zafixovaly písemné prameny. Co bylo na sklonku 16. století míněno pojmem sklep? K čemu sloužil mázhauz? Od kdy a v jakých polohách nacházíme v pramenech prostor označovaný jako světnice? Co byla piterna? Hledání odpovědí na tyto a další podobné otázky je inspirováno historicko-sémantickými metodami vycházejícími ze strukturalistického konceptu kulturní antropologie. Takto zaměřená první část předkládané publikace se pokouší o pochopení důležitých pojmů, které jednotlivé prostory v daném období charakterizovaly, a o jejich zařazení do dobového kulturního kontextu. Jádro práce pak tvoří část navazující, v níž jde o to, pokusit se vysledovat, v jakých prostorových vztazích se místnosti daného označení v měšťanských domech raného novověku nacházely. Čím bylo tvořeno obytné jádro domu? Bylo obýváno podkroví? Kde měšťané vařili, stolovali nebo vykonávali osobní hygienu? Jak byla rozložena místa pro nocleh a kdo všechno v domě nocoval? Odpovědi nejsou hledány v reálně existujících objektech, předmětem zájmu je obraz měšťanských domů zprostředkovaný dobovými texty. K jejich interpretaci je experimentálně využit nástroj prostorových komunikačních schémat – diagramů graficky zobrazujících vzájemné vztahy mezi místnostmi popsanými písemným pramenem. Vhodná pramenná základna pro tuto část práce byla nalezena především v knihách pozůstalostních inventářů Starého Města pražského sepsaných v letech 1584–1618.
Výstava a katalog jsou výsledkem spolupráce Národního technického muzea a Fakulty stavební ČVUT – Katedry architektury na projektu „Tradiční městské stavitelství a stavební řemesla na přelomu 19. a 20. století“, který byl podpořen programem MK ČR: NAKI II. Katalog představuje život v městských a převážně činžovních domech v druhé polovině 19. století a na počátku 20. století, tedy v době, která se kryje s panováním císaře Františka Josefa I. Publikace shrnuje v jednotlivých kapitolách všechny podstatné stránky jak výstavby činžovních domů, tak i běžného života v nich. Architekti a stavitelé byli při nové výstavbě limitováni tehdy všeobecně platnými stavebními předpisy. Během prakticky sedmdesáti let však prošla vývojem nejen vnější podoba domů, ale i jejich vnitřní řešení více schované lidskému zraku. Především se zásadně proměnilo dispoziční uspořádání celého domu. V městském domě již většinou nebylo nutné na dvoře stavět stáje a dvůr se uvolnil pro další obytná a méně výstavná nádvorní křídla. Nadále v něm ale fungovaly drobné řemeslnické dílny. Zásadně se proměnil i život ve vyšších patrech domů, která byla určena ryze pro bydlení, ač podoba a rozloha bytu byla závislá na finančních možnostech majitele či nájemníka. Změna vytápění kolem poloviny 19. století přinesla éru sporákových kuchyní. Do domů postupně pronikaly nové vymoženosti – rozvody vody, započala být budována kanalizace, pavlačové záchody se přemístily do bytu, začaly být budovány lázně, pozdější koupelny. Díky novým vynálezům – rozvodům plynu a od počátku nového století i elektřiny – docházelo ke zlepšení osvětlení. Nové možnosti stavebních konstrukcí ovlivnily podobu dalších součástí domu – krovů, střech, schodišť, oken, dveří a dalších. Publikaci uzavírá přehled literatury a archivních zdrojů ke sledovanému tématu a anglické resumé. širší autorský kolektiv: Klára Kroftová, Martin Ebel, Lukáš Hejný, Pavel Kodera, Helena Hexnerová, Mikuláš Hulec
Katalog expozic Muzea a galerie severního Plzeňska
