Magdalena Wagnerová Knihy

Román se odehrává v 90. letech minulého století, kdy čeští nakladatelé vstoupili na neprobádané území knižního podnikání. Tržní kapitalismus byl nesměle zahájen a souběžně s nově otevřeným prostorem svobody slova a zdánlivě nevyčerpatelnou nabídkou titulů, které bylo konečně možné vydat, protože tomu již nebránila cenzura, se vydavatelé museli střetnout s řadou překážek, na které nebyli připraveni, ale jež provázejí vydávání knih v tržních podmínkách. Nejinak je tomu i v nakladatelství Alfa, kde zastává funkci šéfredaktora Teodor Weinfurter, hlavní postava románu. Jde ve své podstatě o jakéhosi novodobého bojovníka s větrnými mlýny, ve svaté válce o každý titul každodenně putujícího mezi dvěma bojišti - jedním v nakladatelství, druhým v soukromí. Jako rozvedený muž stěhuje do svého bytu valem stárnoucí matku, rovněž bývalou knižní redaktorku, které už na světě příliš času nezbývá. Tato představitelka nakladatelského světa, který právě skončil, se stařeckou umanutostí urputně hájí metody, které už neplatí a postupně ztrácejí svoji hodnotu. I ona, podobně jako její syn, svádí boj marný a neodvratný. Její tělo odchází, ale mysl zůstává bdělá, o to drastičtější se synovi jeví skutečnost, před kterou matku nemůže ochránit. Může však ochránit sebe. I když se stále znovu ptá, kde leží pravda a co je správné, jednoznačná odpověď nepřichází. Je třeba dávat přednost obsahu nebo úspěchu? Kvalitě nebo kvantitě? Je kniha zboží, artefakt, pomíjející událost nebo trvalá kulturní hodnota, kterou stojí za to stále a znova obhajovat?

Před dávnými časy vystoupil na horu Říp praotec Čech a pohlédl na naši budoucí vlast. Benediktinský klášter v městečku Sázava se stal centrem slovanské liturgie a jako takový se nesmazatelně zapsal do naší historie. Kdysi dávno se v jižních Čechách prosadil šlechtický rod, který se stal nejmocnějším z mocných a jehož představitelé sídlili na hradech Rožmberk a Český Krumlov. V srdci Českého ráje dodnes ční ze země dva čedičové suky známé jako Panna a Baba, pozůstatky slavné minulosti rodu Vartemberků…Tato a mnohá další pozoruhodná místa, která najdete v této knize, by neměla uniknout naší pozornosti, ať už se za nimi vydáme s rodinou nebosami, ať už vyrazíme na výlet, za poznáním nebo za zábavou.

Místa záhadná, tajemná či dokonce magická v sobě skrývají nejedno nebezpečí, přesto přitahovala pozornost člověka odedávna. A tak je naše země jako hustá pavučina protkaná sítí temných míst a objektů opředených příběhy, jež mohou vzbuzovat zvědavost a leckdy dokonce nahánět strach. Lidé se občas rádi bojí, a je to právě jejich strach, jenž vytváří živnou půdu pro trudné historie, děsivé příběhy a hrůzostrašná poselství, která neúnavně putují navzdory času od generace ke generaci a přežívají jako nezničitelný, varovně vztyčený prst. Proč lidé považují torzo klášterního kostela v Panenském Týnci za nejmagičtější místo naší země? A co teprve hory, doly, byvší šlechtická sídla, staré domy nebo tajuplná podzemí tak či onak spojená přímo s peklem? O hradu Houska vprostřed kokořínských hvozdů kolují pověsti, při kterých stydne krev v žilách, nemluvě o Loretánském náměstí v Praze, zříceninách hradu Trosky v Českém ráji anebo Branišovském lese nedaleko Českých Budějovic…Kniha vám nabídne přes 200 stran a více jak 100 barevných fotografií, které budou inspirací pro výlety s příběhem.

Pohádkový příběh s výstižnými ilustracemi Pavla Sivka se odehrává výhradně mezi psy. Je však určen pro všechny malé i větší čtenáře nezávisle na tom, jestli doma nějakého psa mají nebo ne.

Minulost Prahy je dlouhá a různorodá, zahrnující významné události, historické okamžiky, zásadní zvraty, bitvy a osudová rozhodnutí. Sleduje rodokmeny vladařů, šlechticů, válečníků, politiků a měšťanů, kteří se v průběhu historie proslavili. Zachycuje naděje a zklamání obyvatel a líčí příběhy slavných osobností i prostých občanů. Mezi nimi najdeme nejen Horymíra, Ctirada a Bivoje, ale také kněžnu Libuši a další významné ženy jako Drahomíru či Ludmilu. Pražské památky zahrnují kostel sv. Mikuláše a klášter sv. Anny, zatímco jezuité a karmelitky formovali duchovní život města. Význam svaté Anežky a osudy šlechtičen, jako kněžna Lichtenštejnská či hraběnka Černínová, jsou nezanedbatelné. Dále se objevují fascinující ženské postavy, jako vrhcábnice sv. Jana Nepomuckého a další, které tvoří důležitou součást pražské historie. Tyto ženy, ať už mocné vladařky, provinilé vdovy nebo bezejmenné dívky, přispěly k bohatství městské kultury. Mnohé z nich zůstaly zakleté v kameni, zatímco anonymní ženy a alegorie pozorují dění kolem. Každá z těchto postav má svůj jedinečný příběh, který stojí za vyprávění.

Domovní znamení patří k Praze odedávna. Dotvářejí její neopakovatelnou atmosféru, která by bez nich byla o poznání chudší. Třebaže už neslouží k orientaci ve spletitých uličkách starého města, pořád ještě k nám promlouvají jejich symboly a příběhy -- a že mají co vyprávět. V této knize najde čtenář obojí, jak symboliku domovních znamení, tak osudy vznešených i prostých lidí, kteří svými láskami a sváry oživovali uličky i domy starého města. Stačí jen, aby si vybral, zda se vypraví za krásou a tajnostmi domovních znamení podle orientačních čísel domů, které zdobí, anebo podle zobrazených motivů, symbolických významů, barev, ulic, počtů, městských čtvrtí, uměleckých slohů anebo čistě náhodně podle toho, kam ho jeho nohy zavedou. Ať už se rozhodne jakkoli, času stráveného ve společnosti pražských domovních znamení rozhodně nebude litovat.

Jednoho dne se na jisté sýpce kdesi u Mělníka objeví poněkud rozporuplná delegace na první pohled podezřelých pražských potkanů, která hledá krysu mužského pohlaví, jež vystupuje pod jménem Krys. Nikdo mu však neřekne jinak než Krys Veliký - pravděpodobně po vzoru Alexandra Velikého -, protože krysák je známý svojí statečností a neohrožeností. Delegace přichází, jelikož pražským hlodavcům hrozí zkáza. Před pár dny se totiž v kanalizačním potrubí kdesi pod Ungeltem objevil Krkodrav - neznámý, leč lítý netvor a začal ničit, co mu přišlo do cesty. Jeho síly se zdají být nezměrné a nebezpečí obrovské. Hrozí však nejen pražským potkanům, ale celému Starému Městu. Dobrodružné hlodavčí vyprávění mapuje místa nejen notoricky známá, jako je Chrám Matky Boží před Týnem, Ungelt, Platýz nebo Staroměstské náměstí, ale i místa zapadlejší jako Řásnovku či spleť tajemných podzemních chodeb pod četnými starými kláštery, Národním divadlem anebo Hladovou zdí na Petříně. Všechny lokality, které jsou v textu obsažené, lze dodnes navštívit, lze se jich dotknout a spatřit na vlastní oči místa, kudy proběhl pohádkový příběh i skutečné dějiny. Vyprávění o hrdinném krysím samci, který se vydá na pomoc svým pražským soukmenovcům, v sobě snoubí jak prvky napětí a dobrodružství či oblibu dětí v příbězích ze zvířecí říše, tak touhu po objevování kouzla starých památek.

Zříceniny, ruiny, zhrouceniny, torza, zbytky původně celistvých lidských staveb, které postupem času zchátraly, protože o ně lidé přestali mít zájem, anebo poničené v důsledku přírodních katastrof či válečných událostí, ty všechny patří k ceným výpovědním důkazům o naší minulosti. I když jde většinou o torza, která už dávno nejsou udržovaná a vystavená povětrnostním vlivům postupně chátrají, jsou tedy odsouzená k postupnému zániku, přesto se stále a znovu stávají oblíbeným cílem výletníků, inspirací umělců i předmětem vědeckého zkoumání odborníků. I když slovo „zřícenina“ může označovat jakoukoli zchátralou stavbu, nejčastěji tímto termínem bývají označovaná torza byvších opevněných šlechtických sídel, jako byly hrady, hrádky, tvrze anebo později zámky. Každá z těchto zřícenin má svoji nezaměnitelnou, osobitou minulost a v propojení s historií kraje nabývá významných výpovědních hodnot. Současně dotváří ráz krajiny a většinou se stává nezaměnitelnou dominantou charakteristického panoramatu, jako například v případě Českého ráje, který je ztotožňovaný s obrysem zřícenin hradu Trosky, anebo Máchova kraje, jehož neodlučitelnou součástí jsou zříceniny hradu Bezděz.

Pokud by někdo dokázal snést na jednu obrovskou hromadu všechny knihy světa, vyrostla by na Zemi nová hora. Ta hora by se s největší pravděpodobností jmenovala Papíří. Ale dříve než by ji lovci senzací stačili zanést do nekonečných seznamů Guinnessovy knihy rekordů, zařadilo by se papíří do dalšího, neméně dlouhého seznamu, a tím by byl soupis ohrožených druhů. Protože co jiného je kniha, vnímáme-li ji jako nositele kulturního dědictví, artefakt, prostředníka mezi člověkem a literaturou? Alespoň tak vidí knihu Jiří Liberzeit, zdánlivě obyčejný knihovník, který stále věří, že v knihách může nalézat skryté sny. Také proto je čas od času nachází. A pak, ruku v ruce s těmito sny, se poprvé v životě odhodlá vystoupit ze své papíří izolace a dotknout se skutečného světa…

Těžko nalezneme v našich zemích hrad, který by neskrýval nějakou tajemnou událost, která ovlivnila život tamních pánů. Odhalování těchto událostí je dobrodružnou výpravou nejen v našich dějinách, ale i v naší historické povaze.