Ladislav Benyovszky Pořadí knih

Více než dvě století se v Evropě formuje filozofické myšlení, které nevidí originální a autentické postavení člověka v produktivním, vše do sebe zahrnujícím přetváření přírody, nýbrž v tom, že člověka je zapotřebí, mají-li země, nebesa, božství i on sám dospívat v to, čím jsou. Čtyři studie zahrnuté do této malé knížky sledují myšlení J. W. Goetheho, J. G. Herdera a M. Heideggera, a usilují tak ve čtenáři probudit schopnost zaslechnout tento tichý hlas potřebnosti nepotřebného neustále přehlušovaný halasnou honbou za produktivitou.

Tradiční evropská filosofie, tzv. metafysika, vychází ze zdánlivě samozřejmého přesvědčení, že to vprostřed čeho člověk stojí a s čím se setkává, tzv. svět, je povahy celku vznikajících a zanikajících „věcí“, či „entit“. Až v druhé polovině dvacátého století se ve fenomenologické filosofii objevila myšlenka, že takovýto „celek toho, co je“ není ničím původním, nýbrž následným útvarem ustavujícího jej tzv. součtveří (Geviert), tzn. dění vzájemné soupatřičnosti čtyř vůči němu základnějších významových komponent země, nebes, božství a smrtelného člověka. Předkládaná monografie Obzor identifikuje jako exemplární výraz tohoto velkolepého dějství nepatrný fenomén obzoru (obzorníku) a jeho postupnou analýzou usiluje postavit čtenáři před oči původní podobu světa, v němž žijeme a umíráme.

Dopisy z izolace vznikaly v první polovině roku 2021, kdy byly z důvodu covidové pandemie uzavřeny veškeré školy a výuka se většinou odehrávala online, bez osobního kontaktu se studenty. Ladislav Benyovszky se pokusil zachovat vzájemnou blízkost, jež je nezbytná pro smysluplné předávání filosofické myšlenky, prostřednictvím osobních dopisů. Epistolární forma sdělení udržuje blízkost a vyzývá k odpovědi, která není kontaminována veřejným sdílením. Ve třinácti listech – každý poslán v den, kdy se dle původního univerzitního harmonogramu měla konat přednáška – je usilováno o jediné: dosáhnout toho, aby se myšlení filosofií doposud nezasaženého ad¬resáta stalo postupně vůči ní vnímavé...

Předkládaná kolektivní monografie seznamuje čtenáře se specifickým výsekem z německého filosofického promýšlení otázek spjatých s bohy, božstvím a jejich vztahem k člověku. Rámována je Schillerovou básní Řečtí bohové a může být vnímána jako představení úsilí myslet bohy a božství v počátcích vyvrcholení epochy jejich skrytí, mlčení či útěku, v počátcích vyvrcholení epochy noci světa (Weltnacht). Čtenář díky této knize může vhlédnout do „filosofické teologie“ Kantovy, Schleiermacherovy, Hegelovy, Schellingovy, Hölderlinovy a Heideggerovy.

Ročenku pro filosofii a fenomenologický výzkum (2018) uvádí rozsáhlejší anglicky psaná stať Filipa Horáčka o Synesiově listu o námořní plavbě roku 401, která po přípravné části zabývající se problematikou fikce a fakticity v tomto dopise ukazuje, jak „kulturně-kanonické texty“ pojímání jednak předcházejí, jednak směřují jeho reflexi. Rozsahově široká stať Martina Bojdy Racionalismus Zjevení: Soulad přírody a milosti podle Andrease Webera v Čechách vůbec poprvé podává informaci o tomto dnes i v Německu téměř zapomenutém představiteli fyzikotheologického myšlení, vyrovnávajícího se s Leibnizovým racionalismem. V kontextu fenomenologického uvažování o „jiném“ se pohybují stati Taťány Petříčkové a Richarda Ziky a úvahy Jaroslava Novotného, Josefa Kružíka, Matouše Kvapila a Filipa Timingeriu a jednotí (obecně vyjádřeno) výzkum motivu řeči v umění a myšlení.

Kniha přináší ve třinácti kapitolách pestrou paletu dialogů myslitelů evropské tradice s Lévinasovou expresivní fenomenologií jinakosti, zastoupenou v prvé řadě knihou Totalita a nekonečno. Společným cílem statí je přispět k reflexi a dalšímu rozvíjení Lévinasovy filosofie, která je koncipována jako radikální polemika se zásadními proudy evropské filosofické tradice. Protože Lévinas své myšlení rozvíjí jako konfrontaci, která vytváří ostré polarity, je čtenář jeho díla stavěn před otázku, nakolik je filosoficky oprávněná a nosná. Odpověď na tuto otázku, která je společným úběžníkem této publikace, má proto podobu dialogických statí, v nichž je Lévinas nově konfrontován s mysliteli, kteří jeho stanovisko významně ovlivnili, stejně jako s těmi, kteří, ač bez přímého vlivu, promýšlejí tatáž témata z odlišných východisek. V knize proto nechybí konfrontace s Hegelovým pojetím vztahu k druhému, Kantovou ideou autonomie, Heideggerovým rozvrhem fundamentální ontologie či Husserlovou fenomenologií. Na druhé straně jsou do ní zařazeny také rozhovory s mysliteli, kteří s Lévinasem sdílejí motivy, jakými jsou tělesnost (Patočka) či vztahová existence vůči druhému (Sartre, Merleau-Ponty) a vůči Bohu (Keirkegaard, Buber). Nechybí rovněž téma myšlení diference a negace (Derrida, Adorno), motiv zranitelnosti (Butler), smrtelnosti a vztahu k jazyku (Blanchot).

V Ročence pro filosofii a fenomenologický výzkum pro rok 2017 čtenář nalezne krom statí vzešlých ze samostatného bádání autorů (Vincent Blanchet, Taťána Petříčková, Richard Zika, Robert Kanócz) studie sjednocované třemi tematickými okruhy: problémem původu a podstaty zla, problémem vztahu umění a myšlení a problémem bytostného určení člověka. Je tomu tak proto, že jednotlivé studie vznikly jako výsledky společných workshopů a následných bádání na FHS UK, v případě okruhu třetího bádání doktorantského. Ročenka je uzavřena recenzí knihy F.W. von Hermanna a F. Alfieriho Martin Heidegger. Die Wahrheit über die Schwarzen Hefte z pera A. Nováka.

Studie „Jest duše cizinkou na této zemi“ sleduje Heideggerovo chápání odloučenosti (Abgeschiedenheit), s cílem přiměřeně položit a zodpovědět otázku po vztahu toho myšlení (Denken), které se nás v pozdní fázi svého života Heidegger pokouší znovu naučit, k problému bohů, božství a křesťanství. Studie proto zprvu objasňuje, copro Heideggera znamená, že zkušenost (Er-fahrung) je cesta (Weg). Odloučenost pak představuje jako stezku (Pfad) na této cestě, jako stezku posvátnou duchovní nocí (heilige Nacht), stezku, jež nás přivádí k posvátnu (das Heilige). Studie tak sleduje vazby Heideggerova myšlení na staré německé mystiky, myšlení Schillerovo a Goethovo a na básnění Hölderlinovo a Traklovo. Postupně čtenáři ukazuje, že Heideggerovo myšlení, jakkoli není křesťanské, pobožné, či naopak bezbožné, je nutně vnitřně bohabojné (fromm).

České slovo „svět“ znamenalo původně „světlo“ a „svit“ patří ke slovesu „svítit“. Slovo „světasvit“ vyslovuje proto znovu svět v jeho počátečním významu, vyslovuje ten svět, v němž žijeme a umíráme, ten, který je překryt a zastřen určeními vesmír a kosmos. Světasvit je něco jiného než vesmír, svět myšlený a vyslovený jako celek, něco jiného než kosmos, svět myšlený a vyslovený jako řád

V centru Ročenky pro filosofii a fenomenologický výzkum pro rok 2016 stojí obsáhlejší studie Roberta Kanócze, která je pozoruhodnou diskusí možností a dosahu nejzákladnějších ontologických východisek, a zároveň nárysem vlastního filosofického stanoviska autora. „Varia“ v podobě zásadnějších reflexí připomínají 40. výročí úmrtí Martina Heideggera a především v Čechách téměř opomenuté 150. výročí narození Romaina Rollanda. Stati, konferenční a studentské texty jsou dokladem fenomenologické výzkumné a pedagogické práce na FHS UK v roce 2016.