Platón Knihy

Chronologicky navazující dialogy. V prvním jde Sókrates k soudu, ve druhém je souzen a ve třetím čeká v cele na vykonání rozsudku a odmítá útěk. Třetí vydání

Součástí je i významný sókratovský dialog Prótagoras o podstatě a významu výchovy. Za zmínku stojí rovněž dialog Gorgias o protikladu rétoriky a etiky.

Obsahuje: Zákony -- Epinomis -- Listy -- Výměry -- O spravedlivu -- O zdatnosti -- Démodokos -- Sisyfos -- Eryxias -- Axiochos -- Ledňáček -- Epigramy

Platon se představuje jako výjimečně nadaný vypravěč, který dokázal pomocí mnoha drobných detailů zobrazit svůj filozofický pohled na lásku ve všech jejích nuancích i záludnostech a který proto zvolil nanejvýš vhodné prostředí, prostředí přátelského setkání u vína, prostředí symposia.

Velkolepá obhajoba sedmdesátiletého Sokrata, již přednesl r. 399 př. n. l. před athénským soudem, byla Platónem svébytně zpracována, pravděpodobně je však i dobrým svědectvím skutečné události. Sokrates zde osvětluje smysl svého poslání, které spatřoval v odkrývání pravé podoby lidské nevědomosti a jen předstírané moudrosti a v napomínání členů obce, aby se stále duševně zdokonalovali a pouze v tom viděli opravdovou ctnost. Ztělesňuje vyrovnaného a před pravdou a jejími následky neuhýbajícího filosofa.

Dialog Theaitétos náleží svou formou mezi tak řečené nepřímé dialogy. Ale není vypravován, jako tomu bývá u jiných dialogů toho druhu, nýbrž čten. V úvodním a jakoby rámcovém hovoru, konaném v Megaře, vypravuje Eukleidés Terpsiónovi, jak se dověděl o Sókratově rozmluvě s Theaitétem a jak si ji v zjednodušené formě zapsal... Tématem dialogu je otázka "co je to vědění (epistémé)", nalézá se v něm také slavná digrese, která se zabývá povahou schólé.

Název tohoto Platónova dialogu v řečtině zní Symposion, což lze také přeložit jako „pitka“ či „pití“. V řecké kultuře však společné pití ne­označovalo událost, jak si ji představujeme a vykonáváme dnes. Byla to zábava, jejíž součástí sice bylo popíjení vína, ale měla i jistý obřadní a slavnostní charakter. Tento dialog pak je oslavou moci a síly opomíjeného boha Eróta. Text sestává ze sedmi řečí, z nichž každá má svá specifika, svůj vlastní styl a strukturu. Bez nadsázky lze též říci, že autor každé z nich má určitý psychologický profil. Jednotlivé řeči se samozřejmě různí i z hlediska obsahu a též z hlediska volby jazykového stylu je kupříkladu řeč lékaře Eryximacha strohá, vědecká, bez uměleckých příkras, oproti tomu řeč dramatika Agathóna oplývá celou řadou uměleckých prostředků, přičemž však není tak myšlenkově obsáhlá jako některé řeči předchozí.

Svazek zahrnuje důležitý pozdní dialog Zákony, v němž starověký myslitel upřesňuje, doplňuje a reviduje své názory na společnost, které systematicky shrnul v Ústavě.

Druhý svazek ediční řady Platónovy spisy. Čtvrté opravené vydání.