Platón Knihy

Chronologicky navazující dialogy. V prvním jde Sókrates k soudu, ve druhém je souzen a ve třetím čeká v cele na vykonání rozsudku a odmítá útěk.

Součástí je i významný sókratovský dialog Prótagoras o podstatě a významu výchovy. Za zmínku stojí rovněž dialog Gorgias o protikladu rétoriky a etiky.

Obsahuje: Zákony -- Epinomis -- Listy -- Výměry -- O spravedlivu -- O zdatnosti -- Démodokos -- Sisyfos -- Eryxias -- Axiochos -- Ledňáček -- Epigramy

Pojem lásky byl u Řeků zosobněn v mužském bohu Erótovi, který hrál důležitou roli v mýtech o vzniku světa. Podle Hésiodovy Theogonie byl Erós nejkrásnější mezi nesmrtelnými bohy, přemáhající mysl všech bohů a lidí. V orfické kosmogonii se vypráví, že z vejce vznikl Erós ploditel. Jeho význam pro občanské soužití je klíčový, neboť Erós je bohem mužnosti, původcem svazků mezi muži. Tyto svazky, i když smyslné, ovlivňují závodění v tělocvičnách, politice a válečném životě. Sparťané a Kréťané mu obětovali před bitvami, a Charmos mu postavil oltář před akademií. Platón v dialogu Symposion zkoumá lásku a její účinky, přičemž se soustředí na myšlenku, že láska vede k nejvyššímu poznání. Symposion, což není jen hostina, ale družná zábava po jídle, se koná na oslavu vítězství Agathóna. Hosté se dohodnou na oslavě Eróta, přičemž každý pronáší svou řeč. Sókratés, inspirován Diotimou, ukazuje, že láska je touha po dokonalosti, a vede duši k poznání ideální krásy. Erós spojuje smyslnost s nadsmyslnem. Alkibiadův příchod na konci dialogu doplňuje téma, když chválí Sókrata jako vítěze nad smyslností. Sókratova řeč o Erótovi a jeho filozofické myšlení tak zůstávají trvalým objevem Platónova díla.

Velkolepá obhajoba sedmdesátiletého Sokrata, již přednesl r. 399 př. n. l. před athénským soudem, byla Platónem svébytně zpracována, pravděpodobně je však i dobrým svědectvím skutečné události. Sokrates zde osvětluje smysl svého poslání, které spatřoval v odkrývání pravé podoby lidské nevědomosti a jen předstírané moudrosti a v napomínání členů obce, aby se stále duševně zdokonalovali a pouze v tom viděli opravdovou ctnost. Ztělesňuje vyrovnaného a před pravdou a jejími následky neuhýbajícího filosofa.

Název tohoto Platónova dialogu v řečtině zní Symposion, což lze také přeložit jako „pitka“ či „pití“. V řecké kultuře však společné pití ne­označovalo událost, jak si ji představujeme a vykonáváme dnes. Byla to zábava, jejíž součástí sice bylo popíjení vína, ale měla i jistý obřadní a slavnostní charakter. Tento dialog pak je oslavou moci a síly opomíjeného boha Eróta. Text sestává ze sedmi řečí, z nichž každá má svá specifika, svůj vlastní styl a strukturu. Bez nadsázky lze též říci, že autor každé z nich má určitý psychologický profil. Jednotlivé řeči se samozřejmě různí i z hlediska obsahu a též z hlediska volby jazykového stylu je kupříkladu řeč lékaře Eryximacha strohá, vědecká, bez uměleckých příkras, oproti tomu řeč dramatika Agathóna oplývá celou řadou uměleckých prostředků, přičemž však není tak myšlenkově obsáhlá jako některé řeči předchozí.

Svazek zahrnuje důležitý pozdní dialog Zákony, v němž starověký myslitel upřesňuje, doplňuje a reviduje své názory na společnost, které systematicky shrnul v Ústavě.

Druhý svazek ediční řady Platónovy spisy. Čtvrté opravené vydání.

Pseudoplatonika zahrnuje dialogy, jejichž autentičnost byla zpochybněna již v antice (Axiochos, O spravedlnosti, O ctnosti, Démodokos, Sisyfos, Eryxias, Ledňáček). O pravosti ostatních děl v tomto svazku se mezi moderními badately rovněž vedou spory.