Platón Knihy

Součástí je i významný sókratovský dialog Prótagoras o podstatě a významu výchovy. Za zmínku stojí rovněž dialog Gorgias o protikladu rétoriky a etiky.

Obsahuje: Zákony -- Epinomis -- Listy -- Výměry -- O spravedlivu -- O zdatnosti -- Démodokos -- Sisyfos -- Eryxias -- Axiochos -- Ledňáček -- Epigramy

Platónovy spisy ; sv. 1 Obsahuje: Obrana Sókrata -- Kritón -- Faidón -- Kratylos -- Theaitétos -- Sofistés -- Politikos

Velkolepá obhajoba sedmdesátiletého Sokrata, již přednesl r. 399 př. n. l. před athénským soudem, byla Platónem svébytně zpracována, pravděpodobně je však i dobrým svědectvím skutečné události. Sokrates zde osvětluje smysl svého poslání, které spatřoval v odkrývání pravé podoby lidské nevědomosti a jen předstírané moudrosti a v napomínání členů obce, aby se stále duševně zdokonalovali a pouze v tom viděli opravdovou ctnost. Ztělesňuje vyrovnaného a před pravdou a jejími následky neuhýbajícího filosofa.

Název tohoto Platónova dialogu v řečtině zní Symposion, což lze také přeložit jako „pitka“ či „pití“. V řecké kultuře však společné pití ne­označovalo událost, jak si ji představujeme a vykonáváme dnes. Byla to zábava, jejíž součástí sice bylo popíjení vína, ale měla i jistý obřadní a slavnostní charakter. Tento dialog pak je oslavou moci a síly opomíjeného boha Eróta. Text sestává ze sedmi řečí, z nichž každá má svá specifika, svůj vlastní styl a strukturu. Bez nadsázky lze též říci, že autor každé z nich má určitý psychologický profil. Jednotlivé řeči se samozřejmě různí i z hlediska obsahu a též z hlediska volby jazykového stylu je kupříkladu řeč lékaře Eryximacha strohá, vědecká, bez uměleckých příkras, oproti tomu řeč dramatika Agathóna oplývá celou řadou uměleckých prostředků, přičemž však není tak myšlenkově obsáhlá jako některé řeči předchozí.

Svazek zahrnuje důležitý pozdní dialog Zákony, v němž starověký myslitel upřesňuje, doplňuje a reviduje své názory na společnost, které systematicky shrnul v Ústavě.

Druhý svazek ediční řady Platónovy spisy. Čtvrté opravené vydání.

Pseudoplatonika zahrnuje dialogy, jejichž autentičnost byla zpochybněna již v antice (Axiochos, O spravedlnosti, O ctnosti, Démodokos, Sisyfos, Eryxias, Ledňáček). O pravosti ostatních děl v tomto svazku se mezi moderními badately rovněž vedou spory.

Dialogy. Timaios líčí vznik světa, znovuobnovení učení o idejích za pomoci pythagorovské číselné spekulace; Kritiás je nedokončený, obsahuje „politický mýtus“ o Atlantidě. Dotisk třetího opraveného vydání z roku 2003.

Významný logický dialog vymezuje pojem sofisty.

Již nikoliv Platónův tradiční charakter Sókratés, nýbrž bezejmenný athénský host rozmlouvá v horkém prostředí Kréty spolu s místním zákonodárcem Kleiniou a spartským občanem Megillem o ideálním státním zřízení. Zákony jsou zřejmě posledním Platónovým dílem, a tato skutečnost přímo vybízí k jejich srovnávání s dřívější Ústavou a ke sledování Platónova myšlenkového vývoje.

Ústava má formu velice rozsáhlého dialogu, ovšem nepřímého: Sókratés zde vypráví o rozhovoru, jehož se účastnili také Glaukón, Polemarchos, Thrasymachos, Adeimantos, Kefalos a Kleitofón. Má deset knih a hlavním tématem díla je spravedlnost na úrovni jedince i státu, kniha se však dotýkái mnoha dalších oblastí, včetně umění, výchovy, práva, vědy atd. V sedmé knize, věnované hlavně vědám a vzdělávání, je jeden z nejslavnějších Platónových textů, Mýtus o jeskyni (514a-518a). Spolu s jedním z posledních Platónových děl, Zákony, zakládá Ústava zvláštní žánr utopie, myšlenkového experimentu s možnostmi spravedlivého uspořádání lidských společností.

Čtyři Platonovy dialogy o rozumnosti, statečnosti, přátelské lásce a pedagogické schopnosti Sokratově.

Listy obsahují třináct dopisů, které jsou tradičně řazeny mezi souhrn Platónových děl. Jejich autentičnost se však v průběhu času stala předmětem diskuse a dohady badatelů se stále různí. Zatímco dříve se o pravosti dopisů vcelku nepochybovalo, na konci 19. století došlo mnoho filologů k přesvědčení, že žádný z těchto dopisů ve skutečnosti nenapsal Platón. Ovšem v současné době již takto extrémní stanovisko obvykle zastáváno není a pravost převážné většiny listů má jak své odpůrce, tak i své četné obhájce. Za obsahově nejpodstatnější je pak všeobecně považován list sedmý, ve kterém Platón mimo jiné vyjadřuje svůj proslavený názor, že opravdu závažné myšlenky není nikdy možno předat ve formě psaného díla.

Veleslavný Platónův dialog věnovaný výkladu pojmu 'jedno' a překvapivým (aporetickým) důsledkům jeho filosofického používání.

Dialog o tom, v čem záleží dobro pro člověka. Třetí opravené vydání

O pravosti těchto čtyř dialogů se mezi badateli vedou spory.

Pojem lásky byl u Řeků zosobněn v muži-bohu, který měl klíčovou roli v mýtech o počátcích světa. Hésiodova Theogonie popisuje Eróta jako nejkrásnějšího z nesmrtelných bohů, který ovlivňuje mysl všech bohů a lidí. V orfické kosmogonii se Erós zjevil z vejce z temnoty a prázdnoty. Jeho význam v náboženském kultu se projevuje v občanském soužití, kde je bůh pravé mužnosti, spojovatel mužských svazků. Tyto svazky, založené na smyslnosti, ovlivňují politiku, válku a sport. Sparťané a Kréťané mu obětovali před bitvami. Platónův dialog Symposion, konaný po hostině u Agathóna, se zaměřuje na oslavu Eróta prostřednictvím různých řečníků, včetně Sókrata, jehož řeč přináší nový pohled na lásku jako touhu po dokonalosti. Sókratés, inspirován Diotimou, ukazuje, že láska vede k nejvyššímu poznání a kráse, která přesahuje smyslové vjemy. Erós spojuje protiklady, jako smyslnost a nadsmyslnost. Dialog končí příchodem Alkibiadésa, který vyzdvihuje Sókrata jako vítěze nad smyslností, čímž doplňuje předchozí úvahy o Erótovi. Sókratova řeč a Alkibiadovo vyznání ukazují, jak láska a touha po poznání formují lidskou existenci.

Platónův dialog Faidón líčí poslední den Sokratova života. Filosof nejprve odešle domů manželku a děti a pak s přáteli probírá důkazy pro posmrtnou existenci duše a její nezávislost na těle. Čtvrté opravené vydání

Gorgias je jeden z Platónových dialogů. Zabývá se rozdílem mezi uměním (skutečné dobro) a zběhlostí (zdánlivé dobro, lest), a tím i problémem spravedlnosti. „Veškeré vědění oddělené od spravedlnosti není moudrost, ale lest.“ Hlavním problémem v textu jsou rozdílné názory Sókrata a Gorgia (později i Póla a Kallikla) o pojetí umění. Veškeré vysvětlování se odehrává na příkladě rétoriky. Gorgias ji pokládá za umění. Zpočátku tvrdí, že je jejím předmětem spravedlivé. Sókratés později dokáže na nesčetných příkladech, že tomu tak není a proč.

V úvodu tohoto dialogu se setkáváme s Hippokratem, který žádá Sókrata, aby se za něj přimluvil u Prótágora. Hippokratés se chce u tohoto slavného sofisty učit. Hippokratés totiž ví, že sofista umí udělat člověka dovedným řečníkem. Slyší od Sókrata výstražná slova, jak je nebezpečné kupovat od sofistů nauky, o kterých není jisto, zda-li budou prospěšné či škodlivé. Nato přichází Sókratés s Hippokratem za Protágorou, kde hlavním tématem dialogu je, zda-li jde učit zdatnosti

Třináctý svazek ediční řady Platónovy spisy. Čtvrté, opravené vydání

Dialog Sókrata a Faidra o lásce a krásnu. 5., opr. vydání

Formou rozhovoru, jehož vůdčí osobností je Sókrates, uvažuje Platón o vztahu věci, pojmu a pojmenování. První svazek řecko-českých vydání Platónových dialogů.

Dialog Theaitétos náleží svou formou mezi tak řečené nepřímé dialogy. Ale není vypravován, jako tomu bývá u jiných dialogů toho druhu, nýbrž čten. V úvodním a jakoby rámcovém hovoru, konaném v Megaře, vypravuje Eukleidés Terpsiónovi, jak se dověděl o Sókratově rozmluvě s Theaitétem a jak si ji v zjednodušené formě zapsal... Tématem dialogu je otázka "co je to vědění (epistémé)", nalézá se v něm také slavná digrese, která se zabývá povahou schólé.

Platon se představuje jako výjimečně nadaný vypravěč, který dokázal pomocí mnoha drobných detailů zobrazit svůj filozofický pohled na lásku ve všech jejích nuancích i záludnostech a který proto zvolil nanejvýš vhodné prostředí, prostředí přátelského setkání u vína, prostředí symposia.

Z řeckého originálu přeložil a úvodem opatřil František Novotný. Dotisk pátého opraveného vydání z roku 2005.

Platónův dialog Faidón líčí poslední den Sokratova života. Filosof nejprve odešle domů manželku a děti a pak s přáteli probírá důkazy pro posmrtnou existenci duše a její nezávislost na těle

Platónův dialog Faidón líčí poslední den Sokratova života. Filosof nejprve odešle domů manželku a děti a pak s přáteli probírá důkazy pro posmrtnou existenci duše a její nezávislost na těle

Gorgias je jeden z Platónových dialogů. Zabývá se rozdílem mezi uměním (skutečné dobro) a zběhlostí (zdánlivé dobro, lest), a tím i problémem spravedlnosti. „Veškeré vědění oddělené od spravedlnosti není moudrost, ale lest.“ Hlavním problémem v textu jsou rozdílné názory Sókrata a Gorgia (později i Póla a Kallikla) o pojetí umění. Veškeré vysvětlování se odehrává na příkladě rétoriky. Gorgias ji pokládá za umění. Zpočátku tvrdí, že je jejím předmětem spravedlivé. Sókratés později dokáže na nesčetných příkladech, že tomu tak není a proč.

Životní postoje a názory řeckého filozofa, pedagoga a matematika na širokou škálu lidských problémů. Výběr nejpoutavějších myšlenek z jednotlivých děl. Vybrala a sestavila Klára Košková.

Tři Platónovy dialogy (Ión, Hippias větší a Faidros), z nichž první dva pocházejí z Platónova mládí a třetí z pozdějšího období, spojuje úsilí definovat podstatu krásna. Platón se v nich pokouší určit shody a rozdíly mezi uměním a filozofií, vyložit podstatu umělecké tvorby a stanovit pravidla řečnického umění. Kniha je záznamem dialogu mezi Sokratem a třemi moudrými muži – Iónem, Hippiem a Faidrem. Ión, jeden z nejslavnějších rapsódů, řeší se Sokratem, zda jeho umění recitovat Homéra vychází ze odborné znalosti či jakéhosi božského vnuknutí, které Ióna k Homérovi přitahuje. Hippias je pro změnu Sokratem těžce zkouśen v otázce, co je to krása a jak vypadá její nejpřesnější definice. Nejznámější dialog s Faidrem pak řeší podstatu řečnictví a jeho krásy...

Gorgias je jeden z Platónových dialogů. Zabývá se rozdílem mezi uměním (skutečné dobro) a zběhlostí (zdánlivé dobro, lest), a tím i problémem spravedlnosti. „Veškeré vědění oddělené od spravedlnosti není moudrost, ale lest.“ Hlavním problémem v textu jsou rozdílné názory Sókrata a Gorgia (později i Póla a Kallikla) o pojetí umění. Veškeré vysvětlování se odehrává na příkladě rétoriky. Gorgias ji pokládá za umění. Zpočátku tvrdí, že je jejím předmětem spravedlivé. Sókratés později dokáže na nesčetných příkladech, že tomu tak není a proč.

Obsahuje: Platón, Xenofón, Cicero, Petronius, Seneca, Lúkiános. Svazek seznamuje s dalšími žánry starověkého písemnictví, s filozofickým a politicko-filozofickým dialogem a se satirou, satirickým románem, dialogem a dopisem.

Poměrně čitelný dialog, zabývající se rétorikou z hlediska estetického. Sokrates se prochází s Faidrem, jdou podél říčky a usazují se ve stínu vzrostlého platanu, tam, kde votivní figurky ukazují místo zasvěcené nymfám. Faidros pronáší řeč, kterou získal od Lysia a která hlásá,že je třeba být po vůli spíše nemilujícímu, než milujícímu. Argumenty jsou tam chatrné, řeč působí spíše jako nadsázka a cvičení toho, jak lze podpořit cokoliv, snést "důkazy", takže není divu, že Sokrates protestuje proti formální i obsahové stránce. Po chvíli dohadování pronáší Sokrates řeč svoji, podle jeho názoru lépe postavenou. Nejprve je prý třeba přesně znát, čeho se úvaha týká, a tak rozebírá, co je láska (žádost) že v nás jsou dva vládnoucí činitelé - žádost rozkoší a mínění rozumu, jenž směřuje k největšímu dobru. Dále pokračuje tím, jak milovník svého milovaného nesnese silnějšího a udržuje jej v izolaci, aby o něj nepřišel. Brání mu ve stycích prospěšných, zejména s filosofií. Tohle a další důkazy působí rozumně.

Platon se představuje jako výjimečně nadaný vypravěč, který dokázal pomocí mnoha drobných detailů zobrazit svůj filozofický pohled na lásku ve všech jejích nuancích i záludnostech a který proto zvolil nanejvýš vhodné prostředí, prostředí přátelského setkání u vína, prostředí symposia.

Jeden z nejproslulejších dialogů velkého řeckého filosofa řeší v první části ústy Sokratovými souvislost mezi láskou a filosofickou touhou po nejvyšším poznání, v druhé části pak podává výklad o rétorice a významu spisovatelské činnosti. Dílo dodnes cenné svým básnickým vzletem avytříbeností formy.

Plato's Republic concerns righteousness both in individuals and in communities, and proposes an ideal state organized and governed on philosophical principles. This edition, which replaces Shorey's, offers text, translation, and annotation that are fully current with modern scholarship. The Loeb Classical Library edition of Plato is in 12 volumes.

The dialogues feature Socratic conversations that explore profound philosophical themes such as morality, justice, and the nature of knowledge. Through the lens of Socrates, Plato addresses critical questions about ethics and the soul, showcasing the influence of Socratic thought on his own philosophical development. Each dialogue serves as a platform for Socratic questioning, revealing insights into human behavior and the pursuit of truth.

Set in the weeks leading up to Socrates' trial, this dialogue features a conversation between Socrates and Euthyphro that delves into profound philosophical themes. The discussion explores the nature of piety and justice, challenging the characters to examine their beliefs and the implications of their definitions. Through their exchange, readers are invited to reflect on the complexities of moral concepts and the essence of virtue.

"The safest general characterization of the European philosophical tradition is that it consists of a series of footnotes to Plato." - Alfred North WhiteheadPlato's ideas on reason, justice, and religion have had profound impact on Western philosophy and politics. This beautiful jacketed hardback collects some of his most celebrated writings, including his iconic work The Republic . These Ancient Greek dialogues are written as conversations between Plato's mentor Socrates and various Athenian citizens, covering vast range of topics including the construction of communities, immortality of the soul, temperance, rhetoric and virtue. His writings have been studied for hundreds of years and yet remain strikingly pertinent in the modern world.• The Republic• Charmides• Meno• Gorgias• Parmenides• Symposium• Euthyphro• Apology• Crito• PhaedoABOUT THE The World Classics Library series gathers together the work of authors and philosophers whose ideas have stood the test of time. Perfect for bibliophiles, these gorgeous jacketed hardbacks are a wonderful addition to any bookshelf.

The dialogue features Socrates engaging with Alcibiades, an ambitious Athenian, to explore the essence of politics, virtue, and wisdom. Socrates challenges Alcibiades' arrogance and ignorance, emphasizing that true wisdom stems from self-knowledge rather than external achievements. Through probing questions, Socrates reveals Alcibiades' inconsistencies regarding morality and politics. This work not only highlights the philosophical underpinnings of ancient Athenian society but also reflects Plato's enduring influence on Western thought.

Works in this volume explore the relationship between two people known as love (eros) or friendship (philia). In Lysis, Socrates meets two young men at a wrestling school; in Symposium, he joins a company of accomplished men at a drinking party; and in Phaedrus, experimental speeches about love lead to a discussion of rhetoric.

"Symposium" gives an account of the sparkling society that was Athens at the height of her empire. The other dialogues collected here under the title "The Death of Socrates" tell the tale of how Socrates was put on trial for impiety, found guilty and sentenced to death.

These new translations present Plato's remarkable dramatizations of the momentous events surrounding the trial of Socrates on charges of irreligion and corrupting the young.

The writings of Plato are numerous, and most are in the form of dialogues. This edition contains translations of three of his works: "The Apologia," "The Crito" and "The Phaedo," all of which have reference to the trial, imprisonment and death of Socrates."

In these four dialogues Plato considers virtue and its definition. Charmides, Laches, and Lysis investigate the specific virtues of self-control, courage, and friendship; the laterMeno discusses the concept of virtue as a whole, and whether it is something that can be taught.

Toward the end of The Apology, Socrates makes a statement that resonates even with those who have never read Plato: "I tell you that ... examining both myself and others is really the very best thing that a man can do, and that life without this sort of examination is not worth living" (p. 63). The Apology, Euthyphro, Crito, and Phaedo, which depict Socrates' activities just prior to his trial until his death, hold a central place among the works of Plato. They sum up the philosophical career of Socrates, protagonist of most of the Platonic dialogues. But this summing up does not imply the end of the examinations Socrates pursued. On the contrary, during his last days, Socrates rigorously continued the kind of inquiries he had pursued all his life, even at the risk of execution, and he enjoined his companions to continue them when he was gone. -- Publisher description