Platón Knihy

Chronologicky navazující dialogy. V prvním jde Sókrates k soudu, ve druhém je souzen a ve třetím čeká v cele na vykonání rozsudku a odmítá útěk.

Součástí je i významný sókratovský dialog Prótagoras o podstatě a významu výchovy. Za zmínku stojí rovněž dialog Gorgias o protikladu rétoriky a etiky.

Obsahuje: Zákony -- Epinomis -- Listy -- Výměry -- O spravedlivu -- O zdatnosti -- Démodokos -- Sisyfos -- Eryxias -- Axiochos -- Ledňáček -- Epigramy

Platónovy spisy ; sv. 1 Obsahuje: Obrana Sókrata -- Kritón -- Faidón -- Kratylos -- Theaitétos -- Sofistés -- Politikos

Velkolepá obhajoba sedmdesátiletého Sokrata, již přednesl r. 399 př. n. l. před athénským soudem, byla Platónem svébytně zpracována, pravděpodobně je však i dobrým svědectvím skutečné události. Sokrates zde osvětluje smysl svého poslání, které spatřoval v odkrývání pravé podoby lidské nevědomosti a jen předstírané moudrosti a v napomínání členů obce, aby se stále duševně zdokonalovali a pouze v tom viděli opravdovou ctnost. Ztělesňuje vyrovnaného a před pravdou a jejími následky neuhýbajícího filosofa.

Název tohoto Platónova dialogu v řečtině zní Symposion, což lze také přeložit jako „pitka“ či „pití“. V řecké kultuře však společné pití ne­označovalo událost, jak si ji představujeme a vykonáváme dnes. Byla to zábava, jejíž součástí sice bylo popíjení vína, ale měla i jistý obřadní a slavnostní charakter. Tento dialog pak je oslavou moci a síly opomíjeného boha Eróta. Text sestává ze sedmi řečí, z nichž každá má svá specifika, svůj vlastní styl a strukturu. Bez nadsázky lze též říci, že autor každé z nich má určitý psychologický profil. Jednotlivé řeči se samozřejmě různí i z hlediska obsahu a též z hlediska volby jazykového stylu je kupříkladu řeč lékaře Eryximacha strohá, vědecká, bez uměleckých příkras, oproti tomu řeč dramatika Agathóna oplývá celou řadou uměleckých prostředků, přičemž však není tak myšlenkově obsáhlá jako některé řeči předchozí.

Svazek zahrnuje důležitý pozdní dialog Zákony, v němž starověký myslitel upřesňuje, doplňuje a reviduje své názory na společnost, které systematicky shrnul v Ústavě.

Druhý svazek ediční řady Platónovy spisy. Čtvrté opravené vydání.

Pseudoplatonika zahrnuje dialogy, jejichž autentičnost byla zpochybněna již v antice (Axiochos, O spravedlnosti, O ctnosti, Démodokos, Sisyfos, Eryxias, Ledňáček). O pravosti ostatních děl v tomto svazku se mezi moderními badately rovněž vedou spory.

Významný logický dialog vymezuje pojem sofisty.

Již nikoliv Platónův tradiční charakter Sókratés, nýbrž bezejmenný athénský host rozmlouvá v horkém prostředí Kréty spolu s místním zákonodárcem Kleiniou a spartským občanem Megillem o ideálním státním zřízení. Zákony jsou zřejmě posledním Platónovým dílem, a tato skutečnost přímo vybízí k jejich srovnávání s dřívější Ústavou a ke sledování Platónova myšlenkového vývoje.

Dialog Ústava (řecky Πολιτεία, latinsky De republica – odtud mezinárodně užívané označení Rep.), napsaný kolem roku 380 př. n. l., je jedním z vrcholných Platónových děl a jedním z nejdůležitějších a nejslavnějších textů západní filosofie vůbec. Ústava má formu velice rozsáhlého dialogu, ovšem nepřímého: Sókratés zde vypráví o rozhovoru, jehož se účastnili také Glaukón, Polemarchos, Adeimantos, Thrasymachos, Kefalos a Kleitofón. Celé dílo se skládá z deseti knih a jeho hlavním tématem je spravedlnost na úrovni jedince i státu, dotýká se však i mnoha dalších oblastí, včetně umění, výchovy, práva, vědy atd. V sedmé knize, věnované hlavně vědám a vzdělávání, se nachází jedna z nejslavnějších Platónových alegorií, tzv. Mýtus o jeskyni (514a-518b). Spolu se Zákony, snad posledním Platónovým dílem vůbec, zakládá Ústava zvláštní žánr utopie, myšlenkového experimentu s možnostmi spravedlivého uspořádání lidské společnosti.

Čtyři Platonovy dialogy o rozumnosti, statečnosti, přátelské lásce a pedagogické schopnosti Sokratově.

Listy obsahují třináct dopisů, které jsou tradičně řazeny mezi souhrn Platónových děl. Jejich autentičnost se však v průběhu času stala předmětem diskuse a dohady badatelů se stále různí. Zatímco dříve se o pravosti dopisů vcelku nepochybovalo, na konci 19. století došlo mnoho filologů k přesvědčení, že žádný z těchto dopisů ve skutečnosti nenapsal Platón. Ovšem v současné době již takto extrémní stanovisko obvykle zastáváno není a pravost převážné většiny listů má jak své odpůrce, tak i své četné obhájce. Za obsahově nejpodstatnější je pak všeobecně považován list sedmý, ve kterém Platón mimo jiné vyjadřuje svůj proslavený názor, že opravdu závažné myšlenky není nikdy možno předat ve formě psaného díla.

Veleslavný Platónův dialog věnovaný výkladu pojmu 'jedno' a překvapivým (aporetickým) důsledkům jeho filosofického používání.

Dialog o tom, v čem záleží dobro pro člověka. Třetí opravené vydání

O pravosti těchto čtyř dialogů se mezi badateli vedou spory.

Platon se představuje jako výjimečně nadaný vypravěč, který dokázal pomocí mnoha drobných detailů zobrazit svůj filozofický pohled na lásku ve všech jejích nuancích i záludnostech a který proto zvolil nanejvýš vhodné prostředí, prostředí přátelského setkání u vína, prostředí symposia.

Platónův dialog Faidón líčí poslední den Sokratova života. Filosof nejprve odešle domů manželku a děti a pak s přáteli probírá důkazy pro posmrtnou existenci duše a její nezávislost na těle. Čtvrté opravené vydání

Gorgias je jeden z Platónových dialogů. Zabývá se rozdílem mezi uměním (skutečné dobro) a zběhlostí (zdánlivé dobro, lest), a tím i problémem spravedlnosti. „Veškeré vědění oddělené od spravedlnosti není moudrost, ale lest.“ Hlavním problémem v textu jsou rozdílné názory Sókrata a Gorgia (později i Póla a Kallikla) o pojetí umění. Veškeré vysvětlování se odehrává na příkladě rétoriky. Gorgias ji pokládá za umění. Zpočátku tvrdí, že je jejím předmětem spravedlivé. Sókratés později dokáže na nesčetných příkladech, že tomu tak není a proč.

V úvodu tohoto dialogu se setkáváme s Hippokratem, který žádá Sókrata, aby se za něj přimluvil u Prótágora. Hippokratés se chce u tohoto slavného sofisty učit. Hippokratés totiž ví, že sofista umí udělat člověka dovedným řečníkem. Slyší od Sókrata výstražná slova, jak je nebezpečné kupovat od sofistů nauky, o kterých není jisto, zda-li budou prospěšné či škodlivé. Nato přichází Sókratés s Hippokratem za Protágorou, kde hlavním tématem dialogu je, zda-li jde učit zdatnosti

Dílo „Timaios a Kritas“ od Platóna zkoumá povahu vesmíru, jeho vznik a uspořádání. V rámci dialogu se setkáváme s myšlenkami o ideálním státě, duši a jejím vztahu k tělu. Platón zde představuje koncept ideálních forem a jejich vliv na materiální svět. Tímto způsobem se snaží objasnit, jakým způsobem je možné dosáhnout poznání a pravdy. Dialog se dotýká také témat jako je harmonie, řád a chaos, a zkoumá, jak tyto prvky ovlivňují lidský život a společnost. Důraz je kladen na filozofické úvahy, které mají trvalou hodnotu a inspirují k dalšímu zamyšlení o existenci a smyslu života. Kniha je doplněna o glosář a bibliografii, které usnadňují porozumění hlavním myšlenkám a kontextu Platónova díla.

Dialogy. Timaios líčí vznik světa, znovuobnovení učení o idejích za pomoci pythagorovské číselné spekulace; Kritiás je nedokončený, obsahuje „politický mýtus“ o Atlantidě. Dotisk třetího opraveného vydání z roku 2003.

Třináctý svazek ediční řady Platónovy spisy. Čtvrté, opravené vydání

Dialog Sókrata a Faidra o lásce a krásnu. 5., opr. vydání

Formou rozhovoru, jehož vůdčí osobností je Sókrates, uvažuje Platón o vztahu věci, pojmu a pojmenování. První svazek řecko-českých vydání Platónových dialogů.

První otázka Sókrata, „Jak se stát ctnostným?“, ustupuje jiné, obecnější otázce: „Jak se naučit to, co nevíme?“ Člověk nemůže ani naučit to, co ví, protože to už ví, ani to, co neví, protože neví, co by se měl naučit. Všechny formy učení se tak zdají být nemožné, neboť neexistuje přechod mezi absolutní neznalostí a znalostí. Sókratés v Ménónovi překonává tento paradox tím, že ukazuje, že pokud je člověk schopen se učit, je to proto, že každé vzdělání předpokládá vrozenou schopnost hledat to, co neví. Sókratés tak pomáhá mladému otroku objevit pojem diagonály: jako by si vzpomněl na něco, co se zdálo, že nezná. Mysl není prázdným nádobím, do kterého by pravda přicházela zvenčí, ale schopností poznávat, která se může aktivovat prostřednictvím reflexe. Mýtus o reinkarnaci poskytuje obraz, který ukazuje, v čem spočívá akt přemýšlení: duše, která v předchozím životě kontemplovala Ideje a zapomněla je při své inkarnaci, si na ně vzpomíná v aktu učení. Tak „učit se znamená si vzpomenout“.

Dialog Theaitétos náleží svou formou mezi tak řečené nepřímé dialogy. Ale není vypravován, jako tomu bývá u jiných dialogů toho druhu, nýbrž čten. V úvodním a jakoby rámcovém hovoru, konaném v Megaře, vypravuje Eukleidés Terpsiónovi, jak se dověděl o Sókratově rozmluvě s Theaitétem a jak si ji v zjednodušené formě zapsal... Tématem dialogu je otázka "co je to vědění (epistémé)", nalézá se v něm také slavná digrese, která se zabývá povahou schólé.

„Co je to rozvážnost?“ ptá se Sokrates v Platónově raném dialogu Charmidés. Na tuto otázku nelze uspokojivě odpovědět, ale v pokusech o odpověď se ukazuje, jak Sokrates filozofuje a co si o tom Platón myslí.

Platon se představuje jako výjimečně nadaný vypravěč, který dokázal pomocí mnoha drobných detailů zobrazit svůj filozofický pohled na lásku ve všech jejích nuancích i záludnostech a který proto zvolil nanejvýš vhodné prostředí, prostředí přátelského setkání u vína, prostředí symposia.

Z řeckého originálu přeložil a úvodem opatřil František Novotný. Dotisk pátého opraveného vydání z roku 2005.

Platónův dialog Faidón líčí poslední den Sokratova života. Filosof nejprve odešle domů manželku a děti a pak s přáteli probírá důkazy pro posmrtnou existenci duše a její nezávislost na těle

Platónův dialog Faidón líčí poslední den Sokratova života. Filosof nejprve odešle domů manželku a děti a pak s přáteli probírá důkazy pro posmrtnou existenci duše a její nezávislost na těle

Platón, otec filozofů, rozdmýchal jiskry, které dodnes osvěcují naše myšlení. Čtení jeho děl je bezkonkurenčním cvičením v filosofování. Tato kniha přináší pohled do jeho života a myšlenkového světa. Shromažďuje rozhodující pasáže z jeho slavných dialogů a ze Sedmého dopisu. Otevřená brána k Platónovi a klíč k západnímu duchovnímu myšlení. Filosofie pro všechny.

Platónův dialog představuje Sokratovu diskusi o návštěvě sofistů Euthydéma a Dionýsodora, přičemž zdůrazňuje jejich používání logických klamů. Prostřednictvím této satirické výměny text kritizuje klamné argumenty, které sofisté používají, a ukazuje kontrast mezi skutečným filozofickým zkoumáním a povrchní rétorikou. Interakce zahrnuje také různé mladíky, což zdůrazňuje vzdělávací kontext dialogu a širší důsledky sofistiky ve společnosti.

Gorgias je jeden z Platónových dialogů. Zabývá se rozdílem mezi uměním (skutečné dobro) a zběhlostí (zdánlivé dobro, lest), a tím i problémem spravedlnosti. „Veškeré vědění oddělené od spravedlnosti není moudrost, ale lest.“ Hlavním problémem v textu jsou rozdílné názory Sókrata a Gorgia (později i Póla a Kallikla) o pojetí umění. Veškeré vysvětlování se odehrává na příkladě rétoriky. Gorgias ji pokládá za umění. Zpočátku tvrdí, že je jejím předmětem spravedlivé. Sókratés později dokáže na nesčetných příkladech, že tomu tak není a proč.

Životní postoje a názory řeckého filozofa, pedagoga a matematika na širokou škálu lidských problémů. Výběr nejpoutavějších myšlenek z jednotlivých děl. Vybrala a sestavila Klára Košková.

Tři Platónovy dialogy (Ión, Hippias větší a Faidros), z nichž první dva pocházejí z Platónova mládí a třetí z pozdějšího období, spojuje úsilí definovat podstatu krásna. Platón se v nich pokouší určit shody a rozdíly mezi uměním a filozofií, vyložit podstatu umělecké tvorby a stanovit pravidla řečnického umění. Kniha je záznamem dialogu mezi Sokratem a třemi moudrými muži – Iónem, Hippiem a Faidrem. Ión, jeden z nejslavnějších rapsódů, řeší se Sokratem, zda jeho umění recitovat Homéra vychází ze odborné znalosti či jakéhosi božského vnuknutí, které Ióna k Homérovi přitahuje. Hippias je pro změnu Sokratem těžce zkouśen v otázce, co je to krása a jak vypadá její nejpřesnější definice. Nejznámější dialog s Faidrem pak řeší podstatu řečnictví a jeho krásy...

Gorgias je jeden z Platónových dialogů. Zabývá se rozdílem mezi uměním (skutečné dobro) a zběhlostí (zdánlivé dobro, lest), a tím i problémem spravedlnosti. „Veškeré vědění oddělené od spravedlnosti není moudrost, ale lest.“ Hlavním problémem v textu jsou rozdílné názory Sókrata a Gorgia (později i Póla a Kallikla) o pojetí umění. Veškeré vysvětlování se odehrává na příkladě rétoriky. Gorgias ji pokládá za umění. Zpočátku tvrdí, že je jejím předmětem spravedlivé. Sókratés později dokáže na nesčetných příkladech, že tomu tak není a proč.

Obsahuje: Platón, Xenofón, Cicero, Petronius, Seneca, Lúkiános. Svazek seznamuje s dalšími žánry starověkého písemnictví, s filozofickým a politicko-filozofickým dialogem a se satirou, satirickým románem, dialogem a dopisem.

Poměrně čitelný dialog, zabývající se rétorikou z hlediska estetického. Sokrates se prochází s Faidrem, jdou podél říčky a usazují se ve stínu vzrostlého platanu, tam, kde votivní figurky ukazují místo zasvěcené nymfám. Faidros pronáší řeč, kterou získal od Lysia a která hlásá,že je třeba být po vůli spíše nemilujícímu, než milujícímu. Argumenty jsou tam chatrné, řeč působí spíše jako nadsázka a cvičení toho, jak lze podpořit cokoliv, snést "důkazy", takže není divu, že Sokrates protestuje proti formální i obsahové stránce. Po chvíli dohadování pronáší Sokrates řeč svoji, podle jeho názoru lépe postavenou. Nejprve je prý třeba přesně znát, čeho se úvaha týká, a tak rozebírá, co je láska (žádost) že v nás jsou dva vládnoucí činitelé - žádost rozkoší a mínění rozumu, jenž směřuje k největšímu dobru. Dále pokračuje tím, jak milovník svého milovaného nesnese silnějšího a udržuje jej v izolaci, aby o něj nepřišel. Brání mu ve stycích prospěšných, zejména s filosofií. Tohle a další důkazy působí rozumně.

Platon se představuje jako výjimečně nadaný vypravěč, který dokázal pomocí mnoha drobných detailů zobrazit svůj filozofický pohled na lásku ve všech jejích nuancích i záludnostech a který proto zvolil nanejvýš vhodné prostředí, prostředí přátelského setkání u vína, prostředí symposia.

Jeden z nejproslulejších dialogů velkého řeckého filosofa řeší v první části ústy Sokratovými souvislost mezi láskou a filosofickou touhou po nejvyšším poznání, v druhé části pak podává výklad o rétorice a významu spisovatelské činnosti. Dílo dodnes cenné svým básnickým vzletem avytříbeností formy.

Plato's Republic concerns righteousness both in individuals and in communities, and proposes an ideal state organized and governed on philosophical principles. This edition, which replaces Shorey's, offers text, translation, and annotation that are fully current with modern scholarship. The Loeb Classical Library edition of Plato is in 12 volumes.

Gorgias, Phaedo, and The Symposium hold a central place in the series of Plato's Dialogues. Composed during his mature period, these texts exhibit profound philosophical depth and an engaging formal composition. Gorgias explores rhetoric and politics, contrasting Socrates with the sophists Gorgias and Polus, and the young Callicles, a prototype of the immoral politician. Phaedo examines the arguments regarding the immortality of the soul in Socrates' final conversation with his disciples before his death. The Symposium presents various perspectives on eros from the dinner guests, all surpassed in transcendence and beauty by Socrates' exalted discourse. In these three dialogues, Plato recreates his teacher's conversations on themes of enduring relevance. Authentic life, the afterlife, and the ambiguity of love are treated with an unparalleled balance between the poetic and the ideological, articulated in such clear language that, even after centuries, their perennial interest remains irresistible.

Plato of Athens, who laid the foundations of the Western philosophical tradition and ranks among its greatest practitioners, was born to a prosperous and politically active family around 427 BCE. An admirer of Socrates in his early life, Plato later founded the first institution of higher learning in the West, the Academy, whose notable alumni included Aristotle. Traditionally ascribed to Plato are thirty-six dialogues that develop Socrates' dialectic method and are composed with great stylistic virtuosity, along with thirteen letters. "Republic," a masterpiece of philosophical and political thought, concerns righteousness in individuals and communities and proposes an ideal state organized and governed on philosophical principles.

The dialogues feature Socratic conversations that explore profound philosophical themes such as morality, justice, and the nature of knowledge. Through the lens of Socrates, Plato addresses critical questions about ethics and the soul, showcasing the influence of Socratic thought on his own philosophical development. Each dialogue serves as a platform for Socratic questioning, revealing insights into human behavior and the pursuit of truth.

Set in the weeks leading up to Socrates' trial, this dialogue features a conversation between Socrates and Euthyphro that delves into profound philosophical themes. The discussion explores the nature of piety and justice, challenging the characters to examine their beliefs and the implications of their definitions. Through their exchange, readers are invited to reflect on the complexities of moral concepts and the essence of virtue.

Works in this volume explore the relationship between two people known as love (eros) or friendship (philia). In Lysis, Socrates meets two young men at a wrestling school; in Symposium, he joins a company of accomplished men at a drinking party; and in Phaedrus, experimental speeches about love lead to a discussion of rhetoric.

"Symposium" gives an account of the sparkling society that was Athens at the height of her empire. The other dialogues collected here under the title "The Death of Socrates" tell the tale of how Socrates was put on trial for impiety, found guilty and sentenced to death.

The Republic of Plato explores themes of justice, the ideal state, and the philosopher-king. It presents a dialogue led by Socrates, examining the nature of justice and the just individual, as well as the structure of an ideal society. The work delves into the roles of education, the importance of the guardians, and the allegory of the cave, illustrating the philosopher's journey from ignorance to enlightenment.

These new translations present Plato's remarkable dramatizations of the momentous events surrounding the trial of Socrates on charges of irreligion and corrupting the young.

The writings of Plato are numerous, and most are in the form of dialogues. This edition contains translations of three of his works: "The Apologia," "The Crito" and "The Phaedo," all of which have reference to the trial, imprisonment and death of Socrates."

In these four dialogues Plato considers virtue and its definition. Charmides, Laches, and Lysis investigate the specific virtues of self-control, courage, and friendship; the laterMeno discusses the concept of virtue as a whole, and whether it is something that can be taught.

Plato is among the most influential philosophers of all time. Along with his teacher Socrates and his pupil Aristotle, he can be said to have laid the foundations for Western philosophy, science and ethics, as well as establishing the first academy for higher learning in the Western world. Socrates is one of the great figures of Western history and the founding father of its philosophical tradition. In the Dialogues , by his pupil and fellow philosopher Plato, a fascinating portrait emerges of a man who spurned material wealth and believed above all in learning and inquiry. Apology, Crito, and Phaedo recount Socrates’ trial on charges of corrupting the youth of Athens, his defiance of the court, and his last days in jail passed in discussion with friends. They form an excellent introduction to a courageous and captivating figure who paid with his life for the right to free thought. This hardcover edition contains page decorations throughout and an introduction by Dr. Emma Woolerton and the text of the acclaimed translation by classicist Benjamin Jowett.

Symposium attempts to find the ultimate manifestation of the love that controls the world, leading to mystic union with eternal & supercosmic beauty. Phaedrus discusses the psychology of love, resulting in the concept of the familiar Platonic "forms" as objects of transcendental emotion.

Ion/Laches/Lysis/Charmides/Hippias Major/Hippias Minor/EuthydemusRich in drama and humor, these dialogues provide the definitive portrait of Socrates (469-399 B.C.) and his times.Socrates, with his unique ability to tie his opponents in knots and spell out the contradictions in their ideas about friendship, courage, and other familiar topics, was the father of Western philosophy, ann inspiration - and a major irritant - to the Athenians of his day. After his trial and execution, Plato (c. 427-347 B.C.), his greatest pupil, wrote the early dialogues as an act of homage. Shorter and more accessible than the Republic and the other later masterpieces, they also give a much truer picture of the real Socrates and raise issues still keenly debated by philosophers; as such, they form an ideal introduction to Plato, to Greek thought and to philosophy.

In his celebrated masterpiece, Symposium, Plato imagines a high-society dinner-party in Athens in 416 BC. The guests--including the comic poet Aristophanes and Plato's mentor Socrates--each deliver a short speech in praise of love. The sequence of dazzling speeches culminates in Socrates' famous account of the views of Diotima, a prophetess who taught him that love is our means of trying to attain goodness, and a brilliant sketch of Socrates himself by a drunken Alcibiades, the most popular and notorious Athenian of the time. Engaging the reader on every page, this new translation conveys the power, humor, and pathos of Plato's creation and is complemented by full explanatory notes and an illuminating introduction.