Ladislav Nagy Knihy

První tři díly částečně autobiografické pětidílné série románů o Patricku Melroseovi, která sloužila jako předloha televizní minisérie, nás zavádějí do života hlavního hrdiny. V prvním díle, Na tom nesejde (1992), se setkáváme s Patrickem a jeho rodiči, Eleanor a Davidem Melroseovými, na večeři s anglickými přáteli v provensálském městečku Lacoste. David provede svému pětiletému synovi Patrickovi několik nehorázností, které ho poznamenají na celý život. V druhém díle, Špatné zprávy (1992), je Patrickovi dvaadvacet let. Přiletěl do New Yorku pro popel svého zchudlého otce, s nímž se Eleanor rozvedla. V hotelovém pokoji se potýká s ambivalentními pocity k otci a utápí se v drogách, zatímco se snaží zvládnout smutnou záležitost s odvozem popela. Třetí díl, V Troše naděje (1994), sleduje Patricka, který se zbavil drogové závislosti a účastní se společenského večírku s princeznou Margaret. Kromě ostré konverzace a vtipných her Oscara Wildea dojde k nečekanému faux pas, kdy je princeznina róba potřísněna omáčkou. Autor mistrovsky odhaluje mravy vyšších středních vrstev a nižší šlechty s temným humorem, přičemž se vyrovnává s traumatizovaným dětstvím a odpudivými rodiči.

Publikace otevírá formou dílčích sond otázky klíčové pro téma literárního transferu. Reflektuje problematiku překladu a roli překladatele, věnuje se českým překladům anglické a americké literatury v posledních třech dekádách i recepci české literatury v Bulharsku a bulharské literatury u nás po roce 1989. Jednotlivé kapitoly monografie se zabývají rovněž projektem Tschechische Bibliothek ve vztahu k otázce kánonu, transferem orálnosti ve frankofonních literaturách, podílem literárních a kulturních periodik na recepci cizích literatur či rolí paratextu při čtení literárního díla. Tematizována jsou rovněž filmová zpracování povídky Milana Kundery „Falešný autostop“, neboť právě adaptace mohou podstatným způsobem ovlivňovat to, co je v centru zájmu autorů a autorek této monografie – život literárního díla v zahraničním kontextu.

Čtvrtý a pátý díl ironické ságy o Patricku Melroseovi. V Mateřském mléce se s naším smutným hrdinou setkáváme jako s otcem. Patrickova minulost ovlivňuje jeho manželství, které je směsicí zmatků, příkoří, naschválů a nedorozumění. Určitá naděje se snad skrývá v jeho synkovi Robertovi. V posledním pátém dílu Konečně se příbuzní a přátelé sjíždějí na pohřeb Patrickovy matky Eleanor a Patrick jako už tolikrát zpytuje a bilancuje svůj život. Hledá odpověď na otázku, zda teď, když jsou oba rodiče po smrti, pro něj konečně přijde vysvobození a zacelení starých ran. Podle románů autor napsal scénář k pětidílné televizní minisérii nazvané podle jména hlavního hrdiny. Titulní roli bravurně ztvárnil Benedict Cumberbatch.

Po velkém úspěchu knihy Od Poea k postmodernismu shrnující doslovy otištěné k překladům, které v Odeonu vyšly v poválečné době, se profesor Martin Hilský spolu s Ladislavem Nagym rozhodli uskutečnit podobný projekt z britské oblasti. Přirozeně nejde o doslovy vydané v rámci jednoho nakladatelství, to je ostatně v dnešní době nakladatelské plurality nemožné – ve svazku je zařazeno množství doslovů, které byly uveřejněny k překladům z britské prózy dvacátého století, a to od Oscara Wildea až po nejmladší generaci britských prozaiků. Takovýto svazek do jisté míry supluje přehled britské prózy, který u nás dosud neexistuje – Moderní britský román M. Hilského končí autory narozenými krátce po válce, navíc je kniha koncipována spíše jako informativní přehled, nepřináší tedy interpretace textů ani kritické hodnocení. Tyto jsou naopak zastoupeny v doslovech, jejichž shrnutí do jednoho svazku bude pro českého čtenáře velkým přínosem.

V esejích obsažených v tomto svazku nahlíží autor z různých perspektiv témata paměti, minulosti a vzpomínky. Právě tyto otázky se mu jeví jako výrazné aspekty britské prózy posledních desetiletí. Monograficky pojaté eseje jsou věnovány jak autorům v českém prostředí dobře známým (Ian McEwan, Julian Barnes), tak těm, kteří se takovému povědomí dosud netěší (Adam Foulds, Tom McCarthy); široký je i časový záběr, od autorů poloviny dvacátého století (Lawrence Durrell, Edith Templetonová) až po spisovatele naší současnosti (Lawrence Norfolk, Edward St Aubyn).

Dějiny postmoderní architektury se už dávno uzavřely. Tento fakt podněcuje dnešní historiky architektury, a to dokonce i české, aby tyto dějiny zmapovali. Kniha Emmanuela Petita vyniká mezi takovými pokusy svým teoreticko-analytickým přístupem. Petit si uvědomil, že postmodernismus se už od svých počátků po roce 1960 ujal tématu, s jakým se v dějinách architektury setkáme jen sporadicky. Zvykla-li si architektura doby modernismu i dob starších ladit svoje projevy do důstojného, vážného, ne-li tragického tónu, postmoderní autoři se naopak rozhodli sázet na humor a ironii. Petit si vybral pětici z nich – Roberta Venturiho, Stanleyho Tigermana, Aratu Isozakiho, Petera Eisenmana a Rema Koolhaase -, aby sledoval, jakou funkci každý z nich ironii přikládá a jak s ní pracuje ve svých projektech. Porovnává přitom myšlení těchto architektů-intelektuálů s idejemi slavných ironizujících filozofů, básníků a literárních vědců, od Sókrata přes Giambattistu Vica, bratry Schlegely, Sorena Kierkegaarda a Friedricha Nietzscheho po Umberta Eca, Jacquese Derridu, Paula de Mana, Jeana Baudrillarda a Richarda Rortyho. Třebaže problém, jaký autor řeší, není snadný, Petitův výklad je velmi čtivý a přesvědčivý. Jeho kniha si klade za cíl oslovit jak širší obec laických zájemců o architekturu 20. století, tak i studenty a odborníky.

Polsko, 1980. Z Ludwika bude brzy vysokoškolák. Na zemědělské brigádě, z níž zprvu vůbec není nadšen, potkává Janusze a společně tráví volný čas koupáním v jezerech a čtením zakázaných knih. A pak prožijí něco, co nečekali: zamilují se do sebe. Léto skončí a oba se vracejí do Varšavy a do drsné reality života. Letní pohádka je pryč, jeden i druhý se musí rozhodnout, jak budou dál žít – přesněji řečeno, jak přežijí… Vynikající debut o mládí, lásce a ztrátě – a o oběti, kterou přinášíme, aby měl náš život smysl.

Kniha Londýn stejný a jiný předkládá čtenáři několik esejů, které se věnují výraznému fenoménu britské prózy posledních let: totiž knihám zachycujícím proměny Londýna. Některé z těchto románů nabízejí čtenáři mystifikační historii, jiné se vracejí do 19. století, které – jak se ukazuje – má k přítomnosti mnohem blíže, než jsme chtěli věřit, a ještě jiné zachycují Londýn v jeho multikulturní podobě, kterou se ostatně tak rád pyšní. Mezi autory, jimž se eseje v knize věnují, najde čtenář i u nás známé Alana Moorea, Petera Ackroyda, Martina Amise nebo Michela Fabera.

Kavky - Druhá světová válka se chýlí ke konci, vylodění v Normandii může přijít každým dnem, ale je potřeba připravit pro ně zázemí. Britská agentka Flick Clairet a její ženský oddíl Kavky se proto chystají zničit telefonní ústřednu v okupované Remeši. Noční let - Píše se rok 1941. On bezhlavě riskuje, aby vyfotografoval nacistickou radarovou stanici v okupovaném Dánsku, ona je ochotná vzdát se všeho pro správnou věc. Podaří se jim vzlétnout ve starém dvojplošníku, doručit film do Anglie a zastavit útok nepřátel? Sněžná slepota - Je Štědrý den, ale Kit Oxenford, syn majitele výzkumného ústavu, nemá na vánoční oslavy pomyšlení. Chystá se totiž vloupat do přísně střežené laboratoře otcovy společnosti, kde se uchovávají vzorky smrtelně nebezpečných virů.

Mezi beletrií a historiografií vede nejasná hranice odnepaměti. Tradiční historický román vychází z premisy, že je coby román realistický, a tudíž že románové ztvárnění historie je realistické – liší se v detailech, nicméně základní linie historického vývoje zůstává nezpochybnitelná… stejně jako byla nezpochybnitelná tradiční historiografie. Obě tyto premisy byly ovšem ve 20. století zásadně zpochybněny, což znovu otevřelo prostor pro pohyb na této nejasně vytyčené hranici. Nová kniha respektovaného překladatele a anglisty Ladislava Nagye se pokouší postihnout různé aspekty tohoto pohybu a načrtnout cestu, po níž se historická próza vydala od romance k románu, načež se oklikou vrátila zpět k romanci, obohacena o poznání, že hlavní silou není kompatibilita s ověřitelnými fakty, nýbrž síla výpovědi.

Vlk v pohádkách nahání hrůzu. Zvláště pak malým kůzlátkům, holčičkám v lese a třem prasátkům... Superhrdinský komiks norského výtvarníka Bjørna Rune Lie Vlčkův hvizd, o němž britská komiksová kritika píše, že „je to parádní autorský kousek, ve kterém jako by se potkali Richard Scarry a Wes Anderson,“ vypráví, co se dělo před tím, než se vlk stal vrtošivým samotářem.Vlček Albert pracuje v redakci komiksového časopisu. Snil sice o tom, že se stane autorem úspěšného komiksu, místo kreslení ale vaří kafe, třídí poštu, uklízí a zpod stolů odlepuje žvýkačky. Už jako malý zbožňoval komiksy, hlavně ty o superhrdinech. Miloval dobrodružství: napětí, skryté identity i zvláštní schopnosti. Jestli se ale z komiksů něco doopravdy naučil, pak poznat rozdíl mezi tím, co je špatné, a co dobré, mezi dobrem a zlem. Kdykoli se někdo ocitl v nouzi, Albert neváhal pomoci. Na rozdíl od komiksových hrdinů je však malý Albert obětí tří synáčků největšího mafiána všech dob, zlých pašíků, surovců, kteří ho i s jeho partou setrvale ponižují.Knížka ilustrátora norského původu je vtipná, neohraná, dělá si legraci ze superhrdinů, komiksu i klasických pohádek, a přesto vypráví skutečný, dojemný příběh.

Po dlouhých šestnácti letech, jež uplynuly od vydání jeho světového bestselleru Cesta, se doyen americké literatury Cormac McCarthy vrací na scénu s novým dílem, lépe řečeno románovým diptychem. Jeho první část, nazvaná Pasažér, pojednává o peripetiích záchranáře Bobbyho Westerna, zatímco část druhá, Stella Maris, je věnována jeho sestře Alicii, doktorandce matematiky na Chicagské univerzitě. Ta se znenadání objeví v nemocnici ve Wisconsinu se čtyřiceti tisíci dolary v igelitové tašce. Záhy se ukáže, že trpí paranoidní schizofrenií a že možná v její mentální nestabilitě hraje určitou roli její bratr Bobby, o němž za žádnou cenu nechce mluvit. Reálný svět, zejména vzpomínky na dětství, se na plátně, které čtenářům představuje, prolínají s přeludy, premisami a závěry fyziky a filosofie. Příběh, vyprávěný prostřednictvím záznamů z terapeutických sezení, je působivým dovětkem k románu Pasažér a zároveň úchvatnou meditací o pojmech jako Bůh, pravda, zkušenost a lidská existence.

Děj se odehrává v současném Glasgow. Autor má neobyčejný dar humorně charakterizovat postavy jak lakonickým autorským hlasem, tak přímo skrze jejich promluvy. Románový příběh, složený z 13 povídek, vypráví o úspěšné, ale rezignované ženě, která dosáhne erotického uspokojení a osvobodí se od společenských konvencí v sadomasochistickém lesbickém vztahu. Prostor příběhu, mezi příslibem dobrodružství a jeho naplněním, je vyplněn životními osudy tří partnerek hrdinky, které pocházejí z různých společenských vrstev. Vylíčení jejich života autorovi umožňuje rozehrát řadu témat: třídní hierarchie v anglické společnosti, postavení umění v současném konzumním světě a feminismus. To vše je pojednáno brilantně, s notnou dávkou ironie a vytříbeným jazykem. Na konci románu se postavy, které se dříve navzájem neznaly, setkají a děj dostává nečekaný spád a vyvrcholení.

Hrdinou této filosofické grotesky je žena v domácnosti Marcia, jejímž největším nepřítelem je nepořádek. Irwin opět prokázuje jak živou a originální má představivost – jednak volbou neobvyklého námětu, jednak bizarním zpracováním. Marcia je žena v domácnosti a jejím největším nepřítelem je nepořádek. Denně bojuje s prachem, špínou, rzí, prostě vším tím, co vniká do našich životů a působí rušivě. Zosobněním špíny a hnusu je duch jménem Mucor, který ji při jejím ranním úklidu navštíví – proti němu bojuje Marcia s pomocí takových velikánů západního myšlení a umění, jako jsou Darwin, Teilhard de Chardin, Leonardo da Vinci, Blake, Dostojevskij a dokonce i Ježíš Kristus. Jak je tomu u Irwina vždy, i v tomto románu hraje klíčovou roli neotřelý humor vycházející z juxtapozice vysokého, vzletného myšlení a drobných „prkotin“ každodenního života.

Provokativní, kritická, kontroverzní – to jsou adjektiva v poslední době nejčastěji spojovaná s Camille Pagliovou, přední americkou kritičkou, jež je někdy vnímána jako nástupkyně Susan Sontagové. V anglosaském světě se Pagliová proslavila literárně-kritickým bestsellerem Sexuální persony: umění a dekadence od Nefertiti po Emily Dickinsonovou, rozsáhlou literárně historicky-kritickou studií o úpadku a jeho obrazech v západním umění. Některé pasáže z této slavné knihy se objevují i ve sbírce esejů Svobodné ženy, svobodní muži, která je ovšem jinak obecně vztažena k tématům a problémům dnešního světa. Pagliová zde dostává své pověsti kritické myslitelky, jež vyhledává kontroverze, chce provokovat a především neuznává žádné modly – ať už v oblasti umění, kritiky nebo lidských práv. Její provokativní osten míří především proti dvěma terčům: feminismu v podobě, do jaké se vyvinul zejména v posledních několika letech, a situaci na anglosaských univerzitách, zejména omezování svobody projevu.

Po smrti pětiletého synka se venkovský dům Richarda a Juliette Willoughbyových promění k nepoznání, namísto radosti a smíchu příbytek na okraji vřesoviště zaplní smutek a neodbytné přízraky. Juliette je přesvědčená, že Ewan v nějaké jiné podobě stále žije, a pomoc hledá u místní okultistické skupiny. Richard se pokouší zbavit tíživých vzpomínek na chlapce tím, že umanutě překopává pusté políčko naproti domu a snaží se najít pozůstatky prastarého dubu. Avšak některá místa je lépe nechat na pokoji. Hladový lán možná skrývá víc než jen staré kořeny.

Román o boji proti plynoucímu času: Max se narodil v těle starého muže a vyvíjí se obráceně: zatímco jeho duch stárne, tělo mládne ke svému konci... V jeho životě tak nastal jen jeden krátký okamžik, kdy jeho vnější zjev odpovídal jeho psychickému věku. Po zbytek času musel předstírat něco, co není, protože skutečnost je přece pro okolí nepřijatelná! Existuje jediný přítel, vrstevník, který ví o Maxovi vše, ale ani jeho nezištná pomoc nemohla Maxovi v jeho těžkém osudu příliš pomoci. Max nemá šanci se přizpůsobit - a mladá dívka přeci nemůže milovat starce... Ale "každý z nás je něčí životní láska", a tak se Max snaží své lásce se přiblížit, i když ví, že čas běží proti němu a že to nemůže být nadlouho. A čím blíž je svému konci (o němž přesně ví), tím je zoufalejší. Autor vytvořil podmanivý, strhující román zdaleka nejen o lásce. Je to metafora předem prohraného boje s časem, v němž to, že jsme věkem "moudřejší" je jen planá útěcha. Stylově, detailně propracovanou drobnokresbou postav i reálií (skvěle přibližuje atmosféru San Franciska přelomu 19. a 20. století) se blíží Proustovi, bravurní znepokojivostí (a vlastně do jisté míry i tematicky) pak třeba Plechovému bubínku Güntera Grasse.

Čtenář je zván na velkolepý výlet do hájemství erotiky a smrti – že se nudit nebude je předem jasné. Orientální erotická fantazie Roberta Irwina, jež je podobně jako již česky vydaný román Satan mě chce, satirou mystických duchovních hnutí, zavede čtenáře do sultánova paláce v Cařihradu. Jeden ze sultánových synů Orkhan je vypuštěn z vězení, kde byl držen od útlého věku, a harémovými dámami je oslavován jako nový Sultán. V domnění, že je pánem nad svými ženami se Orkhan vrhá do labyrintu erotických dobrodružství, jejichž scénář však pečlivě připravují členky bizarního kultu. Pomocí svádění, kouzel a lstí je Orkhan váben k poslednímu vyvrcholení, které má být božskou extází. Dokáže Orkhan rozpoznat, že harémová erotika má i svou temnou stránku? A dokáže se vzepřít rafinované hře, když dosud žil celý svůj život jako loutka? Tato novela je vytříbeným dekadentním dílkem, které potěší nejen milovníky erotické literatury, ale zaujme i neotřelým smyslem pro humor a parodickými pasážemi namířenými na naši vlastní kulturu.

Roland je malý chlapec s velkou fantazií. Stačí, aby řekl PRÁSK, a svět se začne měnit... Škola už není tak nudná, když se po třídě prochází dlouhý tygr. Je to rozhodně větší zábava, když po dvoře při koulování běhá zebra. A když se kožich nedopatřením promění v huňatá zvířátka, když se dostanete se do vězení nebo když jste chudý jak kostelní myš (a jedna malá holčička), co jiného vás může osvobodit než pořádná dávka představivosti? Roland je jedna z mnoha obrazových a ilustrovaných knížek pro děti. Je oslavou nespoutané fantazie a dětského vnímání nezastřeného často omezeným a nudným pohledem dospělých na svět. Není poučná ani výchovná a ve své dvoubarevné jednoduchosti má ducha o tolik svobodnějšího než leckteré současné knihy, že mezi nimi i po sedmdesáti letech od svého vzniku, vysoko vyčnívá.

Vtipná variace na pikareskní román, kniha, ve které nás autor provede různými vrstvami koloniální společnosti a na historickém pozadí (indický boj za nezávislost, I.sv) vypráví o postavě, která vlastně žádnou postavou není. Prán Nat musí neustále měnit svoji tvář a vytvářet si další a další identity, které jej zavedou do celého světa, z indického města Agra do Amritsaru, Bombaje, Londýna, Paříže a konečně do západní Afriky, kde v jistém smyslu jedna cesta končí a zcela jiná začíná..

Maurská Alhambra, pomník civilizace, jež v 15. století ustoupila křesťanské reconquistě, fascinuje Evropu již celá staletí. I proto se kolem ní vytvořila neproniknutelná pavučina mýtů a legend, za níž se jen mlhavě rýsují reálné kontury paláců. Arabista a prozaik Robert Irwin se rozhodl nabídnout případným návštěvníkům Alhambry jiný příběh: pozorně odděluje mýty a fakta, ukazuje, jak interpretace islámského umění byly často politicky nebo ideologicky motivovány a zároveň kreslí přesvědčivý portrét středověkého života, který měl daleko k mytologizující idylce. Tato kniha nemá badatelské ambice: jakožto velice inteligentně a poučeně napsaný průvodce po Alhambře však potěší jak laiky, tak odborníky.

Podtitul: Pět příběhů o hudbě a soumraku V souladu se svým názvem nabízejí Ishigurova Nokturna intimní, zvláštně ztišené rozjímání o křehkosti okamžiku, o pomíjivosti i stálosti lidských vztahů, to vše na pozadí melancholické hudby. Pětice volně propojených příběhů, odehrávajících se v Benátkách, Londýně, západoanglickém Herefordshire a Beverly Hills, nám ukazuje pětici zvláštních postav ve chvílích náhlého prozření či formativní životní krize. Autorův styl je přitom, jak je ostatně pro Ishigura typické, elegantní, zábavný a jemně nostalgický. Kazuo Ishiguro (1954) je britský spisovatel japonského původu; patří k nejzajímavějším a nejrespektovanějším anglicky píšícím autorům. Za svůj román Soumrak dne získal v roce 1989 prestižní Bookerovu cenu.

Černou knihu napsal L. Durrell ve svých čtyřiadvaceti letech. Poprvé vyšla v Paříži roku 1938. V USA bylo dílo zakázáno do roku 1960, v Británii dokonce do roku 1973. Ve své době Durrell odmítl vydání v prestižním nakladatelství Faber and Faber, protože nesouhlasil s vypuštěním sexuálních scén. Při příležitosti stého výročí autorova narození vydal týž nakladatel knihu v „plné“ verzi… Román zachycuje skupinku mladých lidí v Londýně na sklonku 30. let. Poflakují se v zaplivaném hotelu, nemají moc peněz, zato si užívají sexu a alkoholu. Opovrhují dobovou morálkou a ostrovní mentalitou vůbec. Místy jde o textové koláže, metaforické zachycení snů a představ. Černá kniha je Durrellův protest, zdvižený prostředníček: proti Anglii, proti zatuchlé morálce.

Vynikající román jednoho z klíčových amerických spisovatelů současnosti. Sonda do duše megapolisu stejně jako do psychiky člověka, který je zvyklý utrácet během vteřiny miliony. Nicméně ani svět „uvnitř“, tak bedlivě oddělený od toho reálného, není stoprocentě bezpečný… Kniha byla předlohou stejnojmenného filmu slavného režiséra Davida Cronenberga.

Samota je zlověstná a nebezpečná: místo na pobřeží Irského moře, které nese pečeť dávných dob a během staletí si vyžádalo desítky, ba stovky životů – zvířat i lidí. Písčiny na pobřeží jsou zrádné, příliv nenadálý, počasí věčně nevlídné. Právě do těchto končin v severní části hrabství Lancanshire přijíždí na jedny Velikonoce někdy v sedmdesátých letech minulého století vypravěč, jeho mentálně postižený bratr Hanny a skupinka věřících z jedné katolické farnosti na předměstí Londýna. Do kraje, z něhož pochází vypravěčova matka, jezdila skupinka pravidelně již s minulým knězem; po jeho smrti se sem vydávají znovu s knězem novým, a to v naději, že návštěva věkovité kaple v nehostinném kraji napomůže zázraku a Hanny se uzdraví. Poutníci však v kraji rozhodně nejsou vítáni – jsou svědky událostí, jejichž význam se jim ozřejmí až mnohem později. Vítěz Costa Book Award a British Book Industry Award pro nejlepší debut roku 2015.

Děj románu je – jak tomu je u autorčiných próz obvyklé – spletitý, ne-li přímo snový. Když protagonistka knihy Hero Tojosoa zdráhavě přijme pozvání své dávné přítelkyně Sofie a vydá se s ní a dalšími kamarádkami na dámskou jízdu do Prahy, netuší, že se ocitne ve městě, jež sis nic netušícími turisty rádo zahrává, ve městě, které je živoucí bytostí, jež si člověka snadno omotá kolem prstu nebo jej lhostejně odkopne. Kniha, kterou si s sebou Hero přiveze, jako by nějak podivně deformovala její mysl: text knihy se mění v závislosti na tom, kdy ji kdo čte, a odhaluje stále nové, překvapivé příběhy fiktivních Pražanů z minulosti i současnosti, jež se pak zvláštně odrážejí v realitě. Na skupinku kamarádek se navíc nalepí nezvaní společníci; a když se pak nečekaně zjeví žena, na niž by Hero i Sofie nejraději zapomněly, začnou se dít podivuhodné věci. Fantaskní kaleidoskopický román se zamýšlí nad hranicemi mezi iluzí a klamem, skutečností a interpretací, a ukazuje, jak ošidné může být vyprávění o místech, o lidech i o historii. Nakolik je příběh ovlivněn svým čtenářem, a naopak? A je v roztržce mezi přáteli lepší být slunečníkem, nebo sekerou?

U příležitosti významného jubilea našeho předního překladatele, pedagoga a literárně-kulturního historika prof. Martina Hilského přináší tento svazek soubor analýz a zamyšlení k textům a tématům, jimž se prof. Hilský ve svém mimořádně bohatém díle věnoval s největší soustavností: dílu Williama Shakespeara, otázce překladu a anglo-saskému modernismu. Sestavil Ladislav Nagy a Martin Pokorný. Autoři a autorky textů: Zdeněk Beran Tomáš Jajtner Kateřina Kovářová Ladislav Nagy Petr Onufer Vladimír Papoušek Jiří Pelán Martin Pokorný Jitka Verdan Štollová

Sborník k šedesátým narozeninám Vladimíra Papouška přináší texty jeho bývalých i současných kolegů, spolupracovníků a někdejších studentů. Je uspořádán tematicky a nabízí eseje ze třech hlavních oblastí, jimž se tento významný literární vědec během své dosavadní profesní dráhy věnoval: období literárního modernismu a literatuře první poloviny dvacátého století, tématu exilové literatury a v neposlední řadě i literární teorie. Kniha je vybavena bohatým obrazovým doprovodem ze sbírek Alšovy jihočeské galerie v Hluboké nad Vltavou.