Vilém Mathesius
3. srpen 1882 – 12. duben 1945
Vystudoval germanistiku a romanistiku na filozofické fakultě pražské univerzity mj. u V. E. Mourka a J. Janka. R. 1909 se v Praze habilitoval studiemi o anglickém slovosledu a od r. 1912 vedl jako profesor oboru na filozofické fakultě anglický seminář. Přes zdravotní potíže (trpěl těžkým očním neduhem a později i chorobou páteře) vyvíjel mimořádně intenzívní činnost vědecky organizační (mj. i jako předseda a spiritus movens Pražského lingvistického kroužku) a učitelskou. Vědecky se věnoval anglistice literárněhistoricky i jazykovědně, ale vlastní doménou jeho badatelského životního úsilí se stala přece jen lingvistika. Přičinil se podstatným způsobem o změnu jazykovědného paradigmatu své doby: spoluvytvářel a uváděl v život koncepci strukturální a funkční lingvistiky synchronní, tvořivě zasahoval do formování fonologie a syntaxe (mj. položil základy tzv. aktuálního členění větného), vyvíjel postupy jazykové charakteristiky. Přímo bohemisticky byla založena řada jeho příspěvků gramatických i stylistických, úvah o normě spisovného jazyka a její kodifikaci a o kultuře jazykového vyjadřování. Byl to jeden z největších českých lingvistů vůbec, uznávaný doma i v zahraničí. S jeho jazykovědným odkazem teoretickým a metodologickým se vyrovnávají stále znovu další generace jazykovědců.
www.ujc.cas.cz1997Artušova smrt
1966Řeč a sloh