Zelda Sayre Fitzgeraldová byla literární osobnost, která ztělesňovala ducha 20. let 20. století. Její psaní, zralé po komplexních osobních zkušenostech, odráží témata vášně, uměleckého hledání a křehkosti vlastní identity. Prostřednictvím svých románů a povídek prozkoumávala složitost vztahů a tlaky, které na jednotlivce vyvíjí společenská očekávání a vlastní ambice. Její dílo si zachovává magickou kvalitu, která diváky stále fascinuje.
Začínající balerína Alabama a úspěšný malíř David na první pohled vypadají jako dokonalý mladý pár. Skutečnost je ale jiná. Přestože oba patří k americké smetánce jazzového věku, jejich manželství se kvůli hádkám a žárlivosti rozpadá. Alabama nakonec přistoupí k ráznému kroku a od Davida i své dcery se odstěhuje, aby se mohla věnovat své kariéře v prestižním tanečním souboru. Vážné zranění ale všechno vmžiku změní.
Věnujte mi valčík – román o nezkrotné jižanské krásce, jež se po svatbě ocitá v prostředí meziválečné newyorské smetánky – je vyprávění jemné, lyrické, zářící mnoha jasnými barvami, ale také dojemné, nostalgické a místy do krajnosti zoufalé. Divoké rytmy originálního, neobvykle otevřeného a osobitě sugestivního líčení ženského osudu se zklidňují do nálad nadějného očekávání, a ty zase střídají lyrické ozvěny vzpomínek málem zaniklých. Kde se vyprávění ujímá proud vědomí, jde o vypjatou situaci a vnitřní monolog vyvolává dojem, že byl zapsán v návalech zuřivého hněvu. Jediný dokončený román Zeldy Fitzgeraldové ukazuje její mimořádný talent pro citlivé pozorování, který sdílela s manželem F. S. Fitzgeraldem a díky kterému dokázala po svém vystihnout ducha doby v životních peripetiích jednotlivce. Její dar proměnit slova v cosi duhově měňavého, udivujícím způsobem krásného a znovu a znovu překvapujícího je obdivuhodný, stejně jako je pozoruhodné, že autorka knihu napsala za necelé dva měsíce. To, že se jí stále daří okouzlovat, bavit a dojímat čtenáře, je ovšem ještě pozoruhodnější.
Velký Gatsby (1925), vrcholné dílo z dob největšího flámu v dějinách USA, který Francis Scott Fitzgerald označil za „jazzový věk“ a sám do něj vydatně přispěl mnoha soukromými improvizacemi a pocity „ztracené generace“, přináší milostný příběh z lepší společnosti. SelfmademanJay Gatz řečený Velký Gatsby i krasavice Daisy Buchananová však v éře prohibice do těchto sfér pronikli každý po svém a podobně se vyrovnávají i s novým životním stylem a břemenem americké „nevinnosti“. Nesoulad v jejich představách je leitmotivem románu, jenž přezkoumává romantický ideál mámivého „zeleného světla“ oné „budoucnosti, jež před námi rok od roku ustupuje“ a posléze ho nemilosrdně obětuje na oltář mýtu o věčné lásce. Fitzgeraldovo působivé zpracování meziválečné podoby amerického snu je v této edici doplněno nedokončeným románem Poslední magnát (1941), ve kterém se téma hledání, úpadku a pádu rozvíjí v atraktivních kulisách hollywoodských filmových ateliérů.