Vít Slíva Knihy

Jiří Trávníček rozpráví s významným českým básníkem, legendárním pedagogem a inspirativní osobností Vítem Slívou.Rozhovor dvou přátel je veden velmi otevřeně, upřímně, zaujatě, ale zároveň s humorem a nadhledem. K dialogu se zde sešli středoškolský učitel a jeho bývalý student z brněnského gymnázia na Slovanském náměstí.Básníkův životní příběh se před čtenářem otevírá ve dvou liniích — životopisné a tematické. V té první jsou nazírány životní peripetie od dětství v navždy milovaném Hradci nad Moravicí přes středoškolská studia v Bohumíně, vysokoškolská v Brně, učitelské štace a partnerské karamboly až po odchod do Opavy a následný návrat do moravské metropole.V té druhé je zevrubně vyzvětšováno několik stěžejních stigmat autorova světa: místa a krajiny, lidé a přátelé, vztah učitele a studentů, čtení a literatura, poslech a hudba, víra a Bůh.Prošlý život, názory, setkávání a míjení, láska, vzmachy a kotrmelce — to vše v jednom celistvě „poplantanem“ chumlu.

Reprezentativní výbor z básnické tvorby Víta Slívy (*1951), který zahrnuje jeho dnes už obtížně dostupné první sbírky. V oddíle Souvrať také přináší tvorbu dosud nepublikovanou. Knihu doprovázejí ilustrace Ludvíka Kundery a doslov Jiřího Trávníčka. Vít Slíva je autor příznivě přijímaný čtenáři i kritikou: „Vít Slíva je básníkem toho, co odchází. Číst ho znamená slyšet ozvěnu zmizelého, zachytit poslední stíny toho, o čem snad už ani nevíme, že bylo navždy ztraceno. (Štefan Švec) * „Za Slívovou knihou zůstává pocit tíhy bytí a závaznosti slova. Nic tu není říkáno jen tak, aby báseň byla a řeč nestála. Co však zůstává, je i pocit katarze. Katarze v původním výměru, jako ozdravné lázně slov, potní kúry bytí, zbavující tělo nemocných šťáv a tlaků.“ (Milan Exner) * „Je to poezie vážných věcí, daností, které podstatným způsobem určují autorův život na tomto světě a které nesou své tajemné významy, přesahující naši každodenní materialistickou logiku, jež nám velí spíše přežívat než skutečně žít.“ (Petr Hruška)

Sbírka Černé písmo vnáší do Slívova básnického výrazu elegičnost, nezvratně ztracenými se stávají především chvíle dětství.

Vít Slíva (*1951) patří k básníkům, jejichž umělecký osud byl poznamenán publikační nepřízní normalizačního dvacetiletí. V brněnském Bloku vydal sbírky Nepokoj hodin (1984) a Černé písmo (1990). Ač obě patřily k tomu nejlepšímu, co bylo možno bez úliteb režimu prezentovat, zapadly v dané době bez adekvátní kritické odezvy. Zúročení své poetiky se Vít Slíva nepochybně dočkal v uplynulé dekádě, a to v propojení se svou letitou pedagogickou činností. Jeho tvorba výrazně ovlivnila (a v nejlepším smyslu i „odchovala“) řadu autorů dnes už celé generační škály: od Petra Hrbáče a Roberta Fajkuse až po mladé básníky kolem časopisu Weles: Bogdana Trojaka, Vojtěcha Kučeru, Věru Rosí... V devadesátých letech Slíva publikoval sbírky Volské Oko (1997) a Tanec v pochované base (1998). Připravovaná sbírka Grave rozvíjí dřívejší silnou lyrickou reflexi a meditaci a snoubí ji se silným vědomím rodového místa (Slezsko) a také výraznými vazbami k rodině. Jestliže kniha Tanec v pochované base představovala jakousi expresivní básnickou rapsodii věnovanou životu a skonu básníkova otce, sbírka Grave je jejím tlumenejším protipólem i pokračováním. Básník se vyznává ze svého vztahu k mamince, dává prostor dětským vzpomínkám...

Dedikací své poslední básnické sbírky se Vít Slíva (1951) vztahuje k literární tradici vyznačené dvěma jmény: Vladimír Holan a František Halas. Sám název jeho knihy (Na zdech stíny osik, Petrov 1999) odkazuje do významových souvislostí, které tuto filiaci potvrzují.

Velká cena 1965–2018, mistrovství světa. Kde jinde než v Brně mohlo vzniknout spojení tak odlišných oborů, jakými jsou poezie a motocyklové závody? Básníci takzvaného královopolského okruhu kolem bratra Víta díky šíři svého intelektu objevili souvislosti a zaslechli rezonance mezi těmito vzdálenými oblastmi. Jejich verše jsou doplňujícím a rozšiřujícím faktorem pro mé fotografie. Takto vzniklá symbióza vytváří nové, neotřelé umělecké hodnoty jak ve fotografii, tak v poezii.

Fotografická publikace o městě s prostým názvem Hradec nad Moravicí, jejž doplňuje podtitul Interval {nula až nekonečno}, je na světě. Na tvorbě knihy se podíleli fotograf Jan Langer a autoři textů básník Vít Slíva, potomek posledních majitelů hradeckého zámku Eduardo Lichnovský, sochař a hradecký rodák Kurt Gebauer a kronikář města Martin Sosna, design knihy je dílem grafičky Dagmar Hlubučkové Záměrem bylo vytvořit a vydat obrazovou publikaci, která zachytí současné město. Primárně je určena návštěvníkům Hradce, pozve je k bližšímu poznání města a představí jim jeho krásy. Zajímavá jistě bude i pro místní, kterým nabídne neotřelé pohledy na dominanty města a jeho okolí. Oproti předchozím publikacím města, které stály hlavně na textech, je důraz kladen spíš na obraz. Neznamená to však, že text je jen nějakým jeho doplňkem. Cílem publikace nebylo napsat text k fotografiím ani vybrat snímky podle textu. Přínos knihy je kromě obrazového vjemu v tom, že text je pojat netradičně, není to suché povídání o Hradci. Kniha zaujme také zahraniční návštěvníky, důležité informace si mohou přečíst v angličtině.