Vít Slíva Pořadí knih

Jiří Trávníček rozpráví s významným českým básníkem, legendárním pedagogem a inspirativní osobností Vítem Slívou.Rozhovor dvou přátel je veden velmi otevřeně, upřímně, zaujatě, ale zároveň s humorem a nadhledem. K dialogu se zde sešli středoškolský učitel a jeho bývalý student z brněnského gymnázia na Slovanském náměstí.Básníkův životní příběh se před čtenářem otevírá ve dvou liniích — životopisné a tematické. V té první jsou nazírány životní peripetie od dětství v navždy milovaném Hradci nad Moravicí přes středoškolská studia v Bohumíně, vysokoškolská v Brně, učitelské štace a partnerské karamboly až po odchod do Opavy a následný návrat do moravské metropole.V té druhé je zevrubně vyzvětšováno několik stěžejních stigmat autorova světa: místa a krajiny, lidé a přátelé, vztah učitele a studentů, čtení a literatura, poslech a hudba, víra a Bůh.Prošlý život, názory, setkávání a míjení, láska, vzmachy a kotrmelce — to vše v jednom celistvě „poplantanem“ chumlu.

Třináctá sbírka „žijícího klasika“ české poezie, obdivovaného barda Víta Slívy, koncentruje nejvyšší kvality básnictví tak, jak je Slíva svou tvorbou ztělesňuje: myšlenkovou pronikavost a nedostižnost v uchopování, rozžíhání a zastavování životní zkušenosti, otevřenost v citlivosti a jazykovou a vyjadřovací nasycenost – jednoduše krásu, jíž se lze chytit jako bóje na otevřeném moři a zachránit se.

Básník Vít Slíva si v letech 1977 až 2008 vedl soukromý deník nazvaný Dnění, čítající více než 3500 stran. Tento soubor, jenž obsahuje jak poetické záznamy všedního dne, tak příležitostné básně, se v českém literárním prostředí stal určitou legendou. O jeho existenci se mezi básníky dobře ví, ale konkrétní obsah deníku je zahalen tajemstvím, poněvadž autor z něj dosud nic – až na drobné výjimky – nepublikoval. Výbor Vzkřísit to vše! je tedy prvním knižním vydáním tohoto jedinečného materiálu. Knihu tvoří dvě části vzájemně odlišené formou i funkcí. První část obsahuje deníkové záznamy psané jazykem, který nezapře básnické vidění i léta literární praxe. Tyto záznamy každodennosti jsou mnohdy svébytnými básněmi; Slíva se zde tedy částečně vrací k deníkové tradici poválečné Skupiny 42 (Jiří Kolář, Jan Hanč ad.), i když svou poetikou má blíže k básnické škole holanovské. Druhá, rozsáhlejší část knihy pak obsahuje ucelený výbor z básní, tedy již bez deníkových záznamů. Deník (a tedy i náš knižní výbor) pokrývá období, kdy byl Slíva objektivně na vrcholu svých tvůrčích sil a kdy vydal svá nejzásadnější díla (mj. sbírku Bubnování na sudy, za niž obdržel cenu Magnesia Litera).

Láska — smrt — Bůh. Trojúhelník úplnosti a zároveň orné pole poezie. Sbírky Víta Slívy jsou si v mnohém podobné, a přesto v každém z jeho čtrnácti opusů najdeme něco navíc. Zde je to časová žeň. Rozevlátá obraznost ustupuje sevřenějšímu tvaru, v němž je i místo pro zámlky a gnómy. Za prvním slovem z onoho trojúhelníku pociťujeme palčivost, před níž není kam utéct. Druhé slovo si básník stále víc přetváří na čas — kolik ho ještě mám a proč neubíhá pomaleji? A za třetím se schovává slovo samo, poezie ve svém sebezrcadlení. Sama sobě účelem? Ano i ne. Je to rovněž slovo, kterým někam chci patřit; slovo, jež chce být slyšeno. Sursum corda. Vzhůru srdce. Vzhůru slovo… a leť. Však ty už víš ke Komu.

Kolik toho unese báseň? Nikoli ve smyslu „jak mnoho“, nýbrž „jak nejméně“. Právě s tímto pokušením se Vít Slíva vyrovnává. A je to pokušení, k němuž v jistém okamžiku dojde snad každý zasvěcenec Poezie, přičemž Slíva si k němu klestil cestu již v předchozích sbírkách. Dalším silným momentem budiž setkání Eróta s Thanatem, objetí lásky a smrti. A pak jsou tu věci poslední, Slívova eschatologie — loučení, ztráty, tíže nenávratna. Procházíme se básníkovou „temnou nocí“, tedy stavy plnými úzkostí a nejistot: Co s námi bude, až tady už nebudeme? Co všechno utáhne slovo, když se ho musíme vzdát? A co utáhne víra, když se dostavují myšlenkově studené běsy pochyb? Barokní sváry a v nich více tmy než světla… a Boha nevidět. Vím, že bych měl věřit, ale neumím to. Neumím to, ale modlím se.

Velká cena 1965–2018, mistrovství světa. Kde jinde než v Brně mohlo vzniknout spojení tak odlišných oborů, jakými jsou poezie a motocyklové závody? Básníci takzvaného královopolského okruhu kolem bratra Víta díky šíři svého intelektu objevili souvislosti a zaslechli rezonance mezi těmito vzdálenými oblastmi. Jejich verše jsou doplňujícím a rozšiřujícím faktorem pro mé fotografie. Takto vzniklá symbióza vytváří nové, neotřelé umělecké hodnoty jak ve fotografii, tak v poezii.

Fotografická publikace o městě s prostým názvem Hradec nad Moravicí, jejž doplňuje podtitul Interval {nula až nekonečno}, je na světě. Na tvorbě knihy se podíleli fotograf Jan Langer a autoři textů básník Vít Slíva, potomek posledních majitelů hradeckého zámku Eduardo Lichnovský, sochař a hradecký rodák Kurt Gebauer a kronikář města Martin Sosna, design knihy je dílem grafičky Dagmar Hlubučkové Záměrem bylo vytvořit a vydat obrazovou publikaci, která zachytí současné město. Primárně je určena návštěvníkům Hradce, pozve je k bližšímu poznání města a představí jim jeho krásy. Zajímavá jistě bude i pro místní, kterým nabídne neotřelé pohledy na dominanty města a jeho okolí. Oproti předchozím publikacím města, které stály hlavně na textech, je důraz kladen spíš na obraz. Neznamená to však, že text je jen nějakým jeho doplňkem. Cílem publikace nebylo napsat text k fotografiím ani vybrat snímky podle textu. Přínos knihy je kromě obrazového vjemu v tom, že text je pojat netradičně, není to suché povídání o Hradci. Kniha zaujme také zahraniční návštěvníky, důležité informace si mohou přečíst v angličtině.

Milovaný i nenáviděný výběr z české poezie, letos po osmé. Výběr „nejlepších“ básní nemá sugerovat iluzi objektivity, ale je výsledkem setkání dvou editorů, dvou subjektivních pohledů na poezii daného roku i na poezii jako takovou. Svazek opět představí přibližně čtyři desítky básní, jež byly uveřejněny v uplynulém roce jako básnické novinky česky píšících autorů; pozornost je věnovaná publikování knižnímu, časopiseckému, ale i na internetu. S nápadem vydávat tyto výbory přišel v roce 1988 americký básník a kritik David Lehman. Podobné ročenky dnes vycházejí v řadě zemí světa. V českém prostředí se na editorství podílely ty nejvýznamnější osobnosti české poezie, mj. Karel Šiktanc, Miloslav Topinka, Petr Král, Ivan Wernisch či Petr Hruška. V roce 2016 se editorského žezla ujmou básník Vít Slíva a kritik, pedagog a básník Jakub Chrobák.

Kniha vypráví jedinečný příběh, který se odehrál v komunistické minulosti, ale jeho vzkříšení a pokračování probíhá v současnosti. Dokumentární snímky českého fotografa Petra Neuberta a dalších, včetně Martina Anderleho, se setkávají s texty odkazujícími na místní historii a dramatický osud faráře Josefa Toufara. Ten byl v lednu 1950 unesen komunistickou Státní bezpečností, brutálně mučen a zavražděn. Fotografie a texty autenticky informují o událostech, kterých se široká veřejnost nemohla zúčastnit, jako je exhumace na ďáblickém hřbitově v listopadu 2014, antropologický výzkum ostatků, výroba kovové schrány pro mučedníka a budování hrobu v číhošťském kostele. Kniha také zachycuje radostnou třídenní slavnost v Číhošti v červenci 2015, kde byl P. Toufar slavnostně pohřben za účasti církevních a veřejných představitelů a mnohatisícového davu poutníků. Editorem je Miloš Doležal a knižní grafiku upravil Luboš Drtina. Obsahuje texty, promluvy, reflexe, úvahy, modlitby a básně autorů jako kardinál Dominik Duka, biskup Jan Vokál, historik P. Tomáš Petráček a další.