Jiří Gruša Pořadí knih

Odkrývání světa očima dítěte stálo v počátcích Grušovy básnické dráhy a připomnělo se i v jeho románu Dotazník aneb Modlitba za jedno město a přítele. Jak se toto zaujetí dětstvím, v konfliktu s často ustrnulým jazykem dospělých, projevuje přímo v jeho pohádkách a básních pro děti? Devátý svazek Díla Jiřího Gruši představuje vedle textů tištěných (Kudláskovy příhody, slabikář pro děti českého exilu Máma, táta, já a Eda. Česká abeceda) také jeho tiskem nevydané rozhlasové pohádky z šedesátých let a díla, která dosud zůstávala v rukopise. Zároveň jsou sem zařazeny dodatky ke spisům: aktovka Elsa a další Grušovy dramatické a prozaické překlady.

Rozhovory Jiřího Gruši od časů disentu po pozdní reflexi současných výzev Evropy (a České republiky v jednom z jejích středů) ústí v překvapivě živý proud. Pozice formulují nezřídka básnicky tváří v tvář proměňujícím se osobám tazatelek a tazatelů a ovšem vzpomínkám a aktuálním situacím: mocensky rozdělená Evropa doby studené války v nich po roce 1989 postupně hledá novou identitu, ba Gruša jako velvyslanec v Německu a Rakousku jazyk této nové identity aktivně spoluutváří (metafory sporů o Česko-německou deklaraci, dekrety či Temelín). V původně česky, německy a anglicky vedených rozhovorech, které v rozsáhlém výboru předkládáme v jednom celku vůbec prvně, vystupuje Gruša jako jedinečný autor i diplomat.

Svazek představuje překlady a adaptace, které Jiří Gruša připravil sám či ve spolupráci s Karlem Krausem a Josefem Balvínem. Tato zčásti známá, zčásti nově zpřístupňovaná zpracování děl Franze Kafky, R. M. Rilka, Paula Celana, Ericha Frieda, Sofokla, Emanuela Schikanedera a W. A. Mozarta, J. N. Nestroye, Petra Hackse a dalších autorů představují nejen pozoruhodnou kapitolu z dějin českého překladu druhé poloviny 20. století, ale také jedinečný vhled do formování Grušova vlastního literárního díla.

V esejích, projevech a dalších textech v tomto svazku Jiří Gruša, jako český velvyslanec, ministr, posléze i ředitel Diplomatické akademie ve Vídni, komentuje Evropu po pádu železné opony a její výzvy. Nabízí jedinečně mnohostranný a zasvěcený pohled na vzájemné vztahy Čechů, Němců a Rakušanů a jejich novodobé milníky (Česko-německá deklarace, vstup České republiky do NATO a Evropské unie). Předkládá však i svůj pohled na historii středoevropského soužití. Již Grušovy texty z počátku devadesátých let přitom představují překvapivě aktuální konfrontaci se základy soudržnosti evropských společenství a jejich vnitřními a vnějšími hrozbami.

Svazek obsahuje eseje, studie, vybrané projevy a další texty Jiřího Gruši o literatuře a kultuře, které vznikly po roce 1989, včetně těch publikovaných v Československu a v zahraničí, a také těch, které se nacházejí v autorově pozůstalosti. Kromě souboru Česko - návod k použití zde najdeme další Grušovy texty z let 1990-2011, včetně drážďanských přednášek o poetice a reflexí na témata jako vztah autora a moci, nadnárodní kultura českých zemí a střední Evropy a zkušenost s totalitarismem. Publikace z posledních let obsahuje vzpomínky a portréty, včetně projevů Jiřího Gruši jako prezidenta Mezinárodního PEN klubu v letech 2003–2009. Gruša není komentátorem, který by relativizoval 20. století; byl hluboce spojen s českým osudem. Jeho fejetony a eseje dokládají analýzy česko-německých kulturních souvislostí a poznámky o českém literárním dění. Díky tomu, že Gruša nahlížel na českou kulturu a dějiny jako účastník, ale s kritickou distancí, jeho esejistické texty nabízejí užitek jak dnešku, tak budoucnosti. Jsou připomínkou výrazné autorské osobnosti a pronikavého pohledu, který dnes v českém veřejném dění často postrádáme. - Pavel Švanda

Svazek obsahuje novou, kriticky ověřenou edici románů Jiřího Gruši Dotazník aneb Modlitba za jedno město a přítele (1975) a Doktor Kokeš – Mistr Panny (1980). V připojeném komentáři a zčásti dosud netištěných materiálech mimoto dokumentuje genezi těchto děl od šedesátých let a jejich recepci.

Im August 1968 marschierten Ostblocktruppen in die Tschechoslowakei ein und beendeten den hoffnungsvollen „Prager Frühling“. Jirí Gruša, ein Autor der jüngeren Generation, die unter dem Kommunismus litt, reagierte mit einem Roman, einer Anti-Utopie im Stil von George Orwells „1984“, die auch Science-Fiction-Elemente enthält. Ein Reisender gelangt in das fremde Land Kalpadotia, dessen Regeln und Sprache ihm unbekannt sind. Die Sprache spielt eine zentrale Rolle: die eigene, vertraute und die fremde, die ihn entfremdet. Zunächst beobachtet der Reisende distanziert, wird jedoch zunehmend in das Geschehen hineingezogen und verfällt dem ausbeuterischen System. Gruša schrieb den Roman zwischen Oktober 1968 und September 1969, als das alte System in der Tschechoslowakei zurückkehrte. Das Werk ist nicht nur eine Antwort auf dieses spezifische System, sondern auf alle Formen der Unterdrückung durch Ideologien. Es bleibt aktuell, da es Parallelen zu gegenwärtigen Beispielen aufweist. Gruša wurde strafrechtlich verfolgt, als er Teile des Romans in der Zeitschrift „Sešity“ veröffentlichte. Erst 1990 konnte das Werk in der Tschechoslowakei erscheinen. Gruša erstellte im Exil eine deutsche Fassung, die 1986 in Köln und 1991 erneut veröffentlicht wurde. Diese Ausgabe bildet die Grundlage der neuen deutschsprachigen Version des Wieser Verlags. Milan Uhde, ein bekannter Dramatiker und Dissident, verfasste das Nachwort, das von einer engen Freu

Svazek představí Grušovo literárně-esejistické a vědecké dílo před Sametovou revolucí v roce 1989 – a před autorovou diplomatickou a krátkodobě též politickou kariérou – která dále výrazně formovala ráz jeho textů. Eseje a studie o literatuře a kultuře s příspěvky z Plamenu, Literárních novin a Literárních listů, Tváře, Sešitů pro mladou literaturu a Zítřka a několika sborníků (Slyšet se navzájem, 1966) z šedesátých let; dále ze samizdatových sborníků (jako Hlasy nad rukopisem Českého snáře, 1981) a exilových časopisů a sborníků z let sedmdesátých a osmdesátých Svědectví, Rozmluvy, Listy, Právo lidu, 150000 slov, Acta, Most, sborníky Hodina naděje ? 1978, Generace 35?45 ? 1986; z německých časopisů osmdesátých let (Die Welt, Die neue Gesellschaft. Frankfurter Hefte ad.) a s několika studiemi z osmdesátých let publikovanými buď po r. 1989 v Německu (v Zur tschechischen Literatur 1945?1985, 1990) anebo v Československu (Cenzura a literární život mimo masmédia, 1992). Mimořádná osobnost Jiřího Gruši (1938–2011), jednoho z nejvýznamnějších českých Evropanů a literátů 20. století, se teprve po jeho předčasném odchodu začíná jevit v celé své velikosti a šíři.

Svazek v úplnosti obsahuje kratší a středně rozsáhlé prózy Jiřího Gruši. Kromě pendantu Grušových známějších románů ze sedmdesátých let, novely Dámský gambit (1972) a antiutopie Mimner aneb Hra o smrďocha (1973), již jako dílo narušující mravnost vyšetřovala socialistická policie, v něm čtenář nalezne třináct apokryfů, povídek a experimentálních prací z let 1964–2011 a náčrt rozsáhlejší prózy Hrbáč čili Druhý sešit (1966). Část z těchto textů vychází v češtině vůbec poprvé.

Esej věnovaný osobnosti Edvarda Beneše, jeho lidskému profilu, politickým postojům a činům, diplomatickým aktivitám a zejména úloze, kterou sehrál v klíčových okamžicích dějin československého státu. Autor předkládá vlastní pohled na jednu z nejvýraznějších postav moderních českých a čs. dějin. Svou práci charakterizuje jako psychogram. Vychází zejména z osobnostní charakteristiky Beneše, vnější faktory poněkud ustupují do pozadí. Představuje politika, který, spolu s T. G. Masarykem, vytvořil samostatný čs. stát na troskách monarchie, jejíž rámec nepřerostl ani on, ani tento velmi vratký a "svárlivý" státní útvar. Nový stát zdědil smrtelné neduhy staré monarchie. Byl vlastně, podle autora, "ztělesněním neúspěchu nezralých čs. elit". Beneš samotný byl, podle něho, slaboch, který exceloval pod vedením výrazných osobností, avšak v době své samoty degradoval sebe i národ. Zasloužil se o stát, který nedokázal obhájit, a "dovedl Čechy a Slováky z nacistického do komunistického protektorátu". Pád železné opony byl také koncem jeho vize Československa jako mostu mezi Západem a Východem.