Sborník přiblíží a umožní čtenáři pochopit tohoto světce a velikána našich dějin. Svatý Vojtěch byl nově objeven po pádu ideologie 20. století na přelomu tisíciletí. Svatý Vojtěch či svatovojtěšská tradice vyjadřují zájem o člověka, zápas o potlačení otrockého násilí, neboťv jeho době byla Praha největším tržištěm lidských otroků. Úsilí o obnovu církve, která požaduje vzdělanost a morální náročnost v životě kléru spolu se vznešeným, společensky důležitým posláním rodiny, to jsou priority, které musejí zavazovat křesťany a církev i v 21. století.
Návštěvníka Žďáru nad Sázavou zaujme již z dálkových pohledů krystalická hmota architektury někdejšího poutního kostela sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře. Když pak následně projde prstencem ambitů a vstoupí na nádvoří chrámu, neubrání se pocitu nadpozemské skutečnosti, dojmu jakéhosi tajuplného prostoru mezi zemí a nebem. Toto dílo architekta Jana Blažeje Santiniho-Aichela předčilo podle mnohých znalců dějin architektury vše, co do té doby u staveb tohoto typu vzniklo v Čechách a v celé střední Evropě. Autoři publikace Zelená hora s podtitulem Žďársko Jana Santiniho, profesoři dějin umění a architektury Jiří Kroupa a Jan Sedlák, ve své publikaci nevěnují pozornost jen Svatojánskému poutnímu kostelu na Zelené hoře, ale také Santiniho stavbám v bývalém cisterciáckém klášteře ve Žďáru nad Sázavou, konírně a jízdárně, Opatské aule v prelatuře kláštera, Dolnímu hřbitovu, hospodářskému dvoru „Lyra“ u Bránského rybníka a dalším. Představují také sakristii hřbitovního kostela Nejsvětější Trojice ve městě a Santiniho stavby na Žďársku - chrám sv. Václava Zvoli, panský hostinec s dvorem v Ostrově nad Oslavou, kostel sv. Petra a Pavla v Horní Bobrové nebo farní kostel v Obytčově. Texty jsou doplněny krásnými fotografiemi současného stavu historického centra a na konci je opět zařazena mapka s jednotlivě vyznačenými stavbami.
Výstavní projekt představí život ve městě v období 17. a především 18. století, který se odehrával na pozadí politických, hospodářských a kulturních událostí. Zachytí obyvatele Brna ve dnech všedních i svátečních, jejichž prožívání je spojeno s rodinnými, společenskými a náboženskými projevy. Připomene významné osobnosti, které svojí činností přispěly k hospodářskému a kulturnímu dění ve městě.
Publikace si na své druhé a výrazně pozměněné vydání musela počkat dvacet let. Nyní vycházejí tyto esejistickou a čtivou formou podané dějiny osvícenství (a svobodného zednářství) na Moravě poprvé v podobě, jakou si toto téma opravdu zasluhuje. Zachycuje vývoj moravské aristokracie a její výrazné spojení s vývojem průmyslu, umění, architektury a věd v moravských zemích. Nabízí možnost pochopení zatím netušených souvislostí a poněkud odlišného vývoje moravských zemí v kontrastu s Čechami.
Pro expozici bylo vybráno 150 exponátů z různých státních a církevních institucí na Moravě, ve Slezsku a v Čechách. Vystavená díla jsou rozdělena do dvou hlavních chronologických oddílů: Čas slavností a zázraků (1670 - 1750) a Čas zdání a osvícenství (1750 - 1790). První oddíl zahrnuje kapitoly o objednavatelích a tématech, uměleckých druzích a městských ohniscích, přičemž se zaměřuje na období obnovy po třicetileté válce a vrcholné baroko, včetně významných uměleckých center jako Brno a Olomouc. Druhý oddíl se věnuje období tereziánské a josefínské, které bylo umělecky nejplodnější. Zde je kladen důraz na osobnosti jako Franz Anton Maulbertsch a Ondřej Schweigl, a také na barokní portrét. Výstava navazuje na předchozí velkou expozici o pozdní gotice a je první svého druhu zaměřená na barokní umění v Moravě a Slezsku. Menší výstavy barokního umění se konaly v minulosti, ale tato expozice je nejrozsáhlejší a nejvýznamnější.
