Jan Rychlík Knihy

Přehledné zpracování českých dějin od samých počátků až po ty nejsoučasnější události z pera profesora Jana Rychlíka, významného historika specializujícího se na moderní české a slovenské dějiny a dějiny zemí jihovýchodní Evropy. Ve Vyšehradu vyšly jeho práce k dějinám Československa (Češi a Slováci ve 20. století a Rozdělení Československa 1989 - 1992, obě 2012) a zpracování dějin slovanských národů Balkánu (Mezi Vídní a Cařihradem, 2009). Svoji syntézu českých dějin původně napsal pro bulharské čtenáře a spojil své síly s bulharským bohemistou Vladimírem Penčevem, který je autorem kapitol věnovaných kultuře. Jan Rychlík důsledně zasazuje dějiny českých zemí do širšího evropského kontextu, zejména do prostoru střední Evropy, s pohledem otevřeným jak na západ, tak na východ. Název knihy se vrací ke sborníku Od pravěku k dnešku, sestavenému k šedesátinám Josefa Pekaře, na jehož pojetí českých dějin Jan Rychlík v mnohém navazuje.

U příležitosti dvaceti let od rozdělení společného státu Čechů a Slováků vychází v dalším vydání práce historika Jana Rychlíka, předního znalce dějin Československa a zároveň přímého účastníka procesu jeho rozdělení.

Nová kniha uznávaného historika přináší celkový pohled na dějiny Československa za socialismu. Jan Rychlík nezačíná své líčení „vítězným únorem“ 1948, ale už v roce 1945. Ukazuje, jak v poválečné situaci byly myšlenky socialismu přijímány většinou obyvatel, zároveň ale „třetí republika“ předznamenala perzekuce 50. let. V dalších kapitolách se věnuje stalinismu přelomu 40. a 50. let, období tání a tuhnutí po Stalinově a Gottwaldově smrti, „zlatým šedesátým“. Samostatná kapitola je věnována pokusu o reformu systému v roce 1968. V kapitolách o normalizaci a pádu komunistického režimu rozebírá příčiny stagnace režimu a jeho konce. Kniha, navazující na předchozí autorovy úspěšné práce, je komplexním přehledem politických, hospodářských i sociálních dějin období, jehož důsledky dodnes hluboce ovlivňují naši přítomnost.

Balkánský poloostrov, tradičně nepokojná a bouřlivá část Evropy, byl po větší část novověkých dějin bojištěm dvou velmocí, symbolizovaných dvěma metropolemi – habsburskou Vídní a osmanským Cařihradem. Právě osmanský Cařihrad – Istanbul se v této době stal hegemonem Balkánu a vládcem skutečně mnohonárodnostní říše. Autoři, znalci dějin jihovýchodní Evropy, jimž se soustavně věnují, sledují v této práci postupné utváření identit mnoha národů osmanského Balkánu, nelehké a komplikované formování jejich kultury a společnosti. Pozornosti se dostává národům slovanským – Chorvatům, Srbům, Bulharům, obyvatelům Bosny a Hercegoviny, Makedoncům – ale také Rumunům a Albáncům. Úvodní část knihy zařazuje dějiny balkánských národů v této epoše do širšího kontextu a rozebírá vznik, vývoj, strukturu a kulturu Osmanské říše jako jednoho z rozhodujících faktorů evropských dějin 16. až 20. století, jehož dědictví zůstává aktuální i pro Evropu dneška a její národy.

Rozsáhlé syntetické dílo, které je zpracováno šesti historiky zastupujícími všechny generace českých balkanistů, nepojednává o dějinách této země tradičním způsobem, tedy v rámci výkladu historie národů bývalé Jugoslávie, ale samostatně analyzuje vývoj srbského státu od jeho vzniku až do současné doby. Představuje tak nejen v naší, ale i evropské historiografii průkopnický počin. Autoři akcentovali především historii srbského středověkého státu, vznik a vývoj moderního Srbska v 19. století, situaci v Srbsku v době královské Jugoslávie a za druhé světové války i období necelých patnácti let od rozpadu Titovy Jugoslávie. Výklad obohacují kapitoly o kulturním vývoji Srbska, o česko-srbských vztazích a početné, v českém prostředí málo známé obrazové přílohy.

Pestré a dramatické osudy jihovýchodního cípu Evropy očima českých a bulharských historiků Dramatické dějiny balkánských národů ve 20. století sleduje kniha českých a bulharských historiků pod vedením Jana Rychlíka. Geograficky je záběr knihy vystižen dvojicí měst v názvu, Terstem na západním pomezí Balkánu a Istanbulem, někdejší metropolí osmanského impéria, která se ve 20. století stává hlavním městem nově vzniklé turecké republiky. První polovinu knihy tvoří navzájem propojené osudy národů bývalé Jugoslávie, zahrnující dramata druhé světové války a konfliktů, které propukly po rozpadu Jugoslávie. V knize jsou postupně představeny dějiny Slovinska, Chorvatska, Srbska, Bosny a Hercegoviny, Černé Hory, Makedonie (dnes oficiálně Severní Makedonie) a Kosova. V dalších kapitolách se dostane na Albánii, Rumunsko, Bulharsko, Řecko a Turecko. Červenou nití procházející celou knihou je obtížné dědictví mnohonárodnostní osmanské říše, které v epoše navzájem soupeřících nacionalismů znamenalo utrpení pro mnoho národnostních menšin. Kniha navazuje na podobně zaměřený titul Mezi Vídní a Cařihradem (Vyšehrad 2009), který se věnoval balkánským národům od 16. století do 1. světové války.

Dějiny Slovenska od počátků až do současnosti z pera předního českého historika. Dějiny Slovenska nejsou dějinami Slováků jako národa, ale historií území, které dnes tvoří současnou Slovenskou republiku a které bylo po staletí součástí uherských dějin. Jan Rychlík sleduje historii slovenského území od počátků, věnuje se Sámově říši, velkomoravskému státu a cyrilometodějské misii, příchodu Maďarů a středověké uherské monarchii, zrodu slovenského národního vědomí a nelehkému prosazování se slovenského národa v rámci multinacionální uherské monarchie. Jádrem knihy jsou kapitoly o moderních dějinách Slovenska, vrcholících získáním samostatnosti v roce 1993, i o třech dekádách samostatnosti. Autor má jedinečné předpoklady pro napsání první české syntézy slovenských dějin - má dvojí občanství, české i slovenské, a jako přímý účastník byl i u jednání o rozdělení společného státu.

Kniha představuje zajímavý náhled na dosud málo prozkoumané téma devizových příslibů a cestování do zahraničí v období normalizace. Skládá se z úvodní studie a z edice dokumentů.

Slovinci, usazení mezi východním předhůřím Alp a Terstským zálivem, jsou nejmenším slovanským národem. Češi k nim zaujímali odjakživa velmi přátelský vztah, což bylo jistě zapříčiněno skutečností, že jsme společně úpěli v "žaláři národů" - habsburské monarchii, po roce 1866 v její předlitavské části. Jinak jsou dějinySlovinců pozoruhodné nejen svou délkou, za starověku bylo území dnešního Slovinska integrální součástí antické civilizace, ale také skutečnost , že nikdy neměli vlastní státní (či aspoň správní ) celek. Slovinci obývali několik středověkých regionů (Štýrsko, Korutany, Vindická marka, Gorice a Hradištko a nakonec "nejslovinštější" z nich Kraňskou marku), které se postupně do 16. století staly součástí habsburské "podunajské monarchie". Teprve její rozpad dal Slovincům aspoň zdání samostatnosti, to když se stali součástí Jugoslávie. V té komunistické po roce 1945 dokonce vznikla "federativní republika Slovinsko", nejzápadnější , a tudíž nejpokročilejší . Teprve rozpad Jugoslávie přinesl Slovincům samostatnou státnost.

Další z knih uznávaného historika a odborníka na česko-slovenské dějiny 20. století a na utváření národů v prostoru východní a jihovýchodní Evropy se zaměřuje na dvacetiletí, kdy součástí Československa bylo i území Podkarpatské Rusi. Dějiny kraje pověstného svou přírodní krásou a zvěčněného mimo jiné v prózách Ivana Olbrachta vykládá Jan Rychlík z hlediska politického, sociálního a ekonomického vývoje. Sleduje průběh začlenění Podkarpatské Rusi do československého státu, vývoj za první světové války a v době rozpadu Rakouska-Uherska. Zabývá se otázkou autonomie území v rámci ČSR, politickými stranami na Podkarpatské Rusi i jejím národnostním složením. Detailně sleduje vývoj a strukturu zemědělství, průběh a politické souvislosti pozemkové reformy, mapuje stav průmyslu, obchodu, bankovnictví i dopravy. V kapitole o sociální situaci se srovnává životní úroveň na Podkarpatské Rusi a ve zbytku ČSR, kapitola o školství rozebírá komplikovanou jazykovou otázku a pozornost je věnována též působení českých úředníků na území Podkarpatské Rusi. Kniha Jana Rychlíka je hutným a informativním představením dějin regionu, který nám zůstává stále blízký, jakkoli jeho spojení s našimi zeměmi trvalo jen dvě desetiletí.