Ugo Foscolo byl vášnivý italský básník a prozaik, jehož dílo je hluboce zakořeněno v klasické tradici a zároveň odráží bouřlivé politické klima jeho doby. Ve svých spisech, zejména v románu Ultime lettere di Jacopo Ortis, zkoumal témata vlastenectví, zklamání a existenciálního utrpení, často srovnávaný s evropskými literárními proudy své doby. Foscolo mistrně spojoval silné emocionální výlevy s precizní kontrolou jazyka a formy, což je patrné i v jeho lyrické poezii a monumentálním díle Dei sepolcri. Jeho literární ambice a hluboké spojení s klasickou rétorikou mu zajistily místo mezi předními italskými romantickými autory.
Román významného italského preromantika s výraznými autobiografickými rysy je spojením intimního milostného románu s politickým – spojením úzce osobní tragédie s tragédií národní. V prvním díle převažují motivy osobní, v druhém díle motivy společenské. Hrdina románu umírá na neřešitelné rozpory svého osobního a společenského života. Střetávají se tu nešťastná láska, ztráta víry v boha a zbožňovaného Napoleona. Dílo nevyznívá malomyslně a zoufale, ale bojovně – výzvou k činům, k boji.