Jiřina Šiklová
17. červen 1935 – 22. květen 2021
Jiřina Šiklová, rozená Heroldová (17. června 1935 Praha – 22. května 2021 Praha) byla česká socioložka, publicistka, spisovatelka známá angažovaností v gender studies a politice. Mezi lety 1956 a 1969 byla členkou KSČ, kde působila v reformním křídle. Podepsala Chartu 77 a za svoji práci pro český disent byla vězněna.
![Jiřina Šiklová Lidský vztah jako součást profese : [psychoterapeutické kapitoly pro sociální, pedagogické a zdravotnické profese]](https://rezised-images.knhbt.cz/440x440/39584516.webp)
PhDr. Jiřina Šiklová, CSc., rodným jménem Heroldová (17.6.1935 – 22.5.2021) byla česká novinářka, historička a socioložka, zakladatelka gender studií v ČR, byla známá pro svou politickou angažovanost, chartistka. V normalizačních letech perzekvována a od května 1981 vězněna za pašování literatury (byla obviněna z podvracení republiky ve skupině ve spojení se zahraničím), tento proces byl zastaven až z podnětu Václava Havla v prosinci 1989. Spolupracovala také s Dokumentačním střediskem československé nezávislé kultury v Scheinfeldu (SRN), kde na zámku Schwarzenberg shromažďoval Vilém Prečan veškerou exilovou a samizdatovou literaturu.
PhDr. Jiřina Šiklová, CSc. se narodila 15. června 1935 v Praze. Její otec byl lékař a sociální demokrat, matka učitelka.
Vystudovala historii a filosofii na Filozofické fakultě Univezity Karlovy v Praze, kterou absolvovala v roce 1958. Po krátkém působení na této fakultě se v roce 1965 podílela na založení katedry sociologie FF UK, kde se zabývala problematikou mládeže a studentského hnutí.
Kvůli své angažovanosti byla po 21. srpnu 1968 z fakulty propuštěna. Pracovala jako uklízečka a sociální pracovnice na geriatrickém oddělení Thomayerovy nemocnice v Praze, kde se podílela na výzkumu, avšak bez možnosti publikovat.
Publikovala pod různými jmény, především v zahraničí. Od 70. let spolupracovala na distribuci zahraničních i exilových knih do tehdejšího Československa.
Jiřina Šiklová byla v normalizačních letech perzekvována a od května 1981 vězněna za pašování literatury (byla obviněna z podvracení republiky ve skupině ve spojení se zahraničím), tento proces byl zastaven až z podnětu Václava Havla v prosinci 1989. Spolupracovala také s Dokumentačním střediskem československé nezávislé kultury v Scheinfeldu (SRN), kde na zámku Schwarzenberg shromažďoval Vilém Prečan veškerou exilovou a samizdatovou literaturu.
Po revoluci v roce 1989 byla pozvána opět přednášet sociologii, ale po vzoru zahraničních univerzit iniciovala založení katedry sociální práce (nikoli aplikované sociologie) na FF UK v Praze, kterou do roku 2000 vedla. Založila také Centrum a knihovnu Gender Studies, o. p. s. v Praze, které je spoluzakladatelem a garantem podobných center v celé České republice.
Je členkou mnoha správních rad nestátních nadací (Nadace rozvoje občanské společnosti, Vize 97, Nadace Charty 77-Konto Bariéry, Nadace VIA), členkou redakčních rad zahraničních i domácích odborných časopisů (např. Listy, European Journal of Social Work, East Central Europe, Social Research).
V roce 1995 získala ocenění Žena Evropy za svůj přínos integraci Evropy. V roce 1999 jí byla prezidentem republiky udělena Medaile za zásluhy I. stupně. V únoru 2000 získala medaili Alice Masarykové za zásluhy o rozvoj sociální práce v ČR.
Přes svou disidentskou minulost nestála o významné politické či jiné posty. Přednášela na fakultě a působila v oblasti gender.
Má dceru Lucii a syna Jana.