Marlen Haushofer Životopis
Marlen Haushoferová byla rakouská spisovatelka, jejíž dílo bylo znovuobjeveno ženským hnutím. Její próza se často zabývá rolí ženy v patriarchální společnosti a zkoumá témata izolace a přežití. V jejím hlavním díle, románu Die Wand (Stěna), se osamocená žena snaží přežít v divočině, což umožňuje mnoho výkladů díky svému otevřenému konci. Haushoferová se vyznačuje pronikavým pohledem na lidskou psychiku a společenské normy.
Marlen Haushofer se narodila v hornorakouském Effertsbachtalu. Její otec byl revírním.
V roce 1930 matka. přísná katolička, poslala Marlen do voršilského internátu v Linci. Pro desetiletou dívku bylo brzké oddělení od rodiny tíživé a způsobilo jí dlouhodobé plicní onemocnění a celoživotní deprese.
Později přestoupila na gymnázium Milosrdných sester svatého Kříže, kde složila maturitu. Krátce poté nastoupila v rámci říšských opatření do povinné civilní služby ve východním Prusku. Seznámila se tam s německým studentem medicíny, který se později stal otcem jejího prvního, nemanželského syna Christiana. Až po válce vzala Marlen syna od bavorské pěstounky do rodiny – manželství uzavřela s lékařem Manfredem Haushoferem, s nímž měla syna Manfreda. V roce 1939 začala studovat germanistiku, studium ale kvůli narození synů dvakrát přerušila a nedokončila.
V počátcích literární dráhy ji podpořil nakladatel Hermann Hakel. V roce 1946 publikovala v novinách a časopisech první povídky. Novela Das fünfte Jahr vyšla v roce 1952 ve vídeňském nakladatelství Jungbrunnen za přispění spisovatele a kritika Hanse Weigela. Marlen za ni získala státní subvenční cenu. Následoval román Eine Handvoll Leben, v roce 1955 jej vydal Paul Zsolnay. O dva roky později vyšel v tamtéž román Die Tapetentür. V roce 1958 nakladatelství Bergland vydalo novelu Wir töten Stella. Pak se Marlen Haushofer několik let soustředila na román, který vyšel v roce 1963 v nakladatelství Mohn Gütersloh a proslavil ji i za hranicemi německy mluvících zemí: Die Wand.
Po té začala psát knížky pro děti. Za knihu Brav sein ist schwer z roku 1965 jí město Vídeň udělilo Cenu za literaturu pro děti a mládež. Volné pokračováni prázdninových příběhů čtyř dětí na venkově Schlimm sein ist auch kein Vergnügen vyšlo krátce po autorčině smrti v roce 1970.
V roce 1966 vydala román o svém dětství a mládí Himmel, der nigrendwo endet. Poslední román o konfrontaci s vlastní minulostí, Die Mansarde vyšel v roce 1969.
Ke konci roku 1968 byla Marlen Haushofer diagnostikována rakovinu kostní dřeně. Zemřela 21. března 1970 ve Vídni, pohřbena je ve Štýru.