Edmund Husserl Knihy

Po vydání Prolegomen se Husserl rozhodl uveřejnit šest volně souvisejících logických zkoumání, která znamenala převrat v pohledu na povahu a výkony subjektivního vědomí. Husserl se v hlavní části svých analýz snaží ukázat, jak je možno skloubit realitu konkrétně se odehrávajících aktů, jež mají intencionální povahu, s jejich ideálně intencionální podstatou a jak je na tomto základě možno nově položit a vyjasnit problematiku poznání. Druhý svazek připravovaný k vydání obsahuje první čtyři logická zkoumání (I: Výraz a význam, II: Ideální jednota species a novější teorie abstrakce, III: K nauce o celcích a částech, IV: Rozdíl samostatných a nesamostatných významů a idea čisté gramatiky).

Monografie věnovaná vztahu logiky a vědy, ve které autor zdůvodňuje svou teorii, že v historické retrospektivě se logika formovala jako obecná a univerzální teorie vědy. Je tedy jakousi "vědou o vědě", nikoliv vědou speciální. Práce je rozdělena na dvě části. První se zabývá rozborem základních termínů, kategorií a struktur formální logiky a druhá transcendentální logikou.

6. logické zkoumání Edmunda Husserla představuje nejvýznamnější ze všech šesti zkoumání druhého svazku jeho "průlomového díla". Právě toto zkoumání bylo nejvíce studováno další generací fenomenologů a mnohé z nich také silně ovlivnilo, jak přiznává M. Heidegger. Po položení obecných základů teorie intencionálního vztahu vědomí a jeho předmětu v 5.…

Druhá kniha z původně plánovaných tří svazků Idejí k čisté fenomenologii patří mezi filosofická díla první poloviny 20. století, jež základním způsobem ovlivnila myšlení Heideggera a Merleau-Pontyho. Husserl v ní prohlubuje obsahové porozumění fenomenologii a objasňuje její vztah k přírodním a duchovním vědám.

Polemický spis věnovaný problému uplatnění psychologické argumentace při výkladu logiky. Obsahuje zásadní diskusi a rozlišení psychologických a logických zákonů myšlení spolu s pozoruhodnými náběhy k obecnější fenomenologické problematice, které autor později zasvětil nejvýznamnější část svého filosofického působení.

"Přednášky k fenomenologii vnitřního časového vědomí" nejenže čtenáře seznamují s vůdčími pojmy Husserlova vypracování konstituce povahy času, ale zároveň předvádějí způsob samotné fenomenologické deskripce daného fenoménu. Fenomenologie není v "Přednáškách" tématem, nýbrž je v nich přítomná jako vlastní způsob vypracování jednoho z centrálních témat Husserlovy filosofie. "Přednášky" jsou však přínosné i ve smyslu vyčerpávající deskripce fenoménu času.

Husserl v tomto svazku provádí základní rozlišení mezi empirickým a eidetickým zkoumáním, vysvětluje přístup závorkování, základní rozdíl mezi světem vnímaným jako objekt o sobě a světem vnímaným jako fenomén, pojmy čistého vědomí a fenomenologické pojetí rozumu.

Komentář k Husserlovu "Původu geometrie". Podrobný rozbor této úvahy, která se zařazuje mezi dodatky ke "Krizi evropských věd", je věnován především problémům sedimentace smyslu, různých stupňů ideality a teleologie historického rozumu ve vztahu k možnosti ustavení přísné vědy. Derrida zde překvapivě vystupuje jako obhájce některých Husserlových základních tezí proti kritice vznesené W. Biemelem či M. Merleau-Pontym.

Kniha zakladatele moderní fenomenologie vznikla z přednášek, které uskutečnil na Sorbonně a Štrasburku v roce 1929. Karteziánské meditace navazují organicky na Husserlův hlavní vzor Reného Descarta a jeho Meditace o prvotní filozofii. Sám autor je považuje za vcelku povedený souhrn své vlastní filozofie. Vedle dalších jeho pokusů o systematické vyložení fenomenologického systému je tento pokus snad nejhutnější a nejpregnantnější. Doslov napsal Jan Patočka. 2. vyd. – reprint.... celý text

Po více jak sto letech poprvé do češtiny přeložený text Filosofie jako přísná věda je klíčový pro založení a pozdější zformování Husserlovy fenomenologie. Vznikl narychlo na přelomu roků 1910/11 a šlo o první větší Husserlovu publikaci od vydání Logických zkoumání (1900/01). Fenomenologickou metodu zde vymezuje proti „exaktně vědecké“ naturalistické filosofii na straně jedné a proti populární filosofii světového názoru na straně druhé. Programový a konfrontační charakter Husserlova textu slouží jako nejlepší uvedení do fenomenologie. V tomto textu se též objeví známá maxima „k věcem samým!“, jež platí za bojové heslo nejen husserlovské fenomenologie. Pozoruhodná je shodná situace, ve které se i po sto letech filosofie nachází, kdy na jedné straně čelí „exaktně vědecké“ evoluční psychologii a na straně druhé populární kulturologii a antropologii, jež nejsou nic než dědici filosofie světového názoru.