Známý herec se sametovým hlasem, ikona českého dabingu a také zkušený autor – to je Pavel Soukup, pro něhož je Romantické dřevo už čtvrtou knihou v pořadí. Nové vydání jeho humorných i vážných povídek a postřehů ze života dá nahlédnout i pod pokličku umělcova profesního a soukromého života.
V roce 1458 Enea Silvio Piccolomini poznamenal, že Čechy zažily v naší době mnoho změn, válek a zázraků. Nicméně, zpětný pohled ukazuje, že některé aspekty zůstaly nezměněny, včetně konstrukcí smyslu. Potvrzuje se teze o revoluční vlně, kdy radikalismus raných dvacátých let byl následován návratem k normálu a postupným vyprcháváním radikálnějších přístupů. Z hlediska kulturního kódu jsou zajímavé případy, kdy nové normy přetrvaly až do 16. století, což naznačuje, že změny ve strukturách církve a společnosti ovlivnily myšlení generací vychovaných v porevolučních dobách. Husité se svým jedinečným výkladem křesťanských norem odlišili od západního křesťanstva. I když Evropa většinou odmítla české kacířství, historici jej vnímají jako součást širšího reformního hnutí na přelomu středověku a novověku. Dvanáct badatelů z různých oborů zkoumá, jak změny v církevních a společenských strukturách ovlivnily kulturní praxi a myšlení v husitském období. Název knihy odráží přesvědčení, že husitská snaha o náboženskou reformu byla zároveň pokusem o přeskupení kulturních obsahů a důrazů v kontextu revize hodnot a nových společenských konfigurací.
V nové knize edice Dny, které tvořily české dějiny autor živě a barvitě líčí událost, která je obecně známá především z Vávrova filmu Jan Hus, totiž zatčení a popravu tří mladíků, kteří se „provinili" vyrušováním při kázání v kostele. Celá událost je zasazena do širokého kontextu tzv. odpustkových bouří v Praze roku 1412 a jejich důsledků, včetně kostnického koncilu. Autor, vědecký pracovník Centra medievistických studií při Filosofickém ústavu AV ČR, se zabývá též „druhým životem" tří popravených mládenců v paměti následujících staletí. Kniha nejen přináší některé nové poznatky, ale navíc je psána velmi přístupným a svěžím stylem.
Kolektiv autorů zastupujících různé obory bádání o minulosti zkoumá roli kalicha v náboženském a veřejném životě 15. století. Kniha je věnována nejen teoretickému odůvodnění a praktickému zavedení utrakvismu v roce 1414, ale především kulturněhistorickému kontextu přijímání pod obojí v dalším vývoji husitství. První století utrakvismu umožňuje sledovat posun významů mezi učenou a neučenou sférou, mezi husitským a katolickým prostředím i mezi oblastmi písemného a vizuálního vyjadřování. Jednotlivé příspěvky se zaměřují na symbolickou funkci kalicha, ale upozorňují také na její limity a na konkurenční identifikační prostředky, které se v 15. století objevily.
Když se Janu Husovi blížila čtyřicítka, zdál se být na vrcholu slávy a vlivu. Známý kazatel v Betlémské kapli a bakalář svaté teologie se těšil podpoře královského dvora i přátelství pražského arcibiskupa. Brzy ale přišly potíže: udání, procesy, klatba, vyhnanství a po něm odchod do Kostnice. Tam byl Hus nakonec uvězněn a upálen jako kacíř. Po celý život se přitom zabýval stejnými myšlenkami jako otcové kostnického koncilu – jak napravit zlořády v církvi, sužované papežským schizmatem a nedůstojným životním stylem kleriků. Co tedy otcové koncilu shledali na Janu Husovi tak nebezpečným, že jej poslali na smrt v plamenech? Kniha se zabývá genezí rozsudku a hledá jeho příčiny v osobitých rysech Husovy životní dráhy a veřejného působení. Líčí jeho úspěch a pád: jakými cestami se mu podařilo získat si proslulost a vytvořit okruh stoupenců a proč to přilákalo pozornost strážců dogmatu. Jan Hus je tu chápán jako příklad veřejně angažovaného učence, který se kvůli své popularitě dostane do vážných potíží. Zachytit život a smrt kazatele znamená zároveň dozvědět se něco o pozdně středověké společnosti, jejím chápání světa, jejím vnitřním napětí a předsudcích.
Editory knihy jsou Pavel Soukup, Robert Novotný a Pavlína Cermanová. Pohled na husitství se často měnil. Po dlouhá desetiletí bylo jednostranně vyzdvihováno, po roce 1989 naopak v širším povědomí převážilo pojetí zdůrazňující kulturní škody a náboženský fanatismus. Intelektuální přínos husitských myslitelů, převratné změny ve společnosti a inovace v oblasti písemnictví či hudby jako by upadly v zapomnění. Odborné bádání přitom právě v posledních pětadvaceti letech přineslo nové poznatky a interpretace ukazující provázanost českých dějin 15. století s vývojem v soudobé Evropě, ale také unikátní impulzy, kterými se husitství vymyká své době. Kniha Husitské století shrnuje výsledky tohoto výzkumu a podává ve čtyřech oddílech vyvážený obraz této epochy, nezávislý na ideologických předsudcích. Mezi historický nástin revoluční doby a pokompaktátního období jsou vklíněny oddíly věnované sociálním dějinám a mocenské konstelaci v zemích České koruny i kulturnímu a duchovnímu vývoji. Kniha vychází ve spolupráci s Centrem medievistických studií Filosofického ústavu AV ČR.
Sedmnáct vědeckých pracovníků se při příležitosti jubilea posledního vydání Kralické bible (1613–2013) pokusilo napříč náboženským spektrem i historickými obory přehlédnout dějiny biblického překladu v českých zemích. Formou kolektivního díla pak představit širší veřejnosti nejen sám jazyk staročeských biblí a jejich výkladové pomůcky, ale částečně i výklad biblického textu v pozdním středověku a raném novověku, jenž byl současně oporou jak kazatelské literatury a liturgické tvorby, tak polemik vlastních právě tomu období, které tradičně spojujeme s českou reformací 14. až 17. století. Autory statí jsou Eliška Baťová, Pavlína Cermanová, Dušan Coufal, Robert Dittmann, Lucie Doležalová, Ota Halama, Jaroslav Havrlant, Milada Homolková, Jiří Just, Pavel Kolář, Tabita Landová, Jindřich Marek, Jana Nechutová, Markéta Pytlíková, Martin Rothkegel, Pavel Soukup a Kateřina Voleková.
Sborník úvah a studií věnovaných klíčovým pojmům a koncepcím, s nimiž pracuje mezinárodní bádání o husitství. V jednotlivých esejích se autoři zamýšlejí nad tím, do jaké míry lze na husitské období aplikovat terminologii sousedních historických a sociálněvědných oborů, např. novověké termíny reformace a revoluce. Rovněž zkoumají vztah husitství k jevům a procesům jako hereze, chiliasmus či konfesionalizace. Cílem několika pramenných studií z oboru církevních dějin doby velkého schismatu je obohatit výzkum předpokladů husitství.
