Frantz Fanon Pořadí knih

Psanci této země Frantze Fanona jsou psychiatrickou a psychologickou analýzou dehumanizačních vlivů kolonizace na jednotlivce - muže a ženu, a na národ, ze kterých plynou širší sociální, kulturní a politické důsledky příznačné pro vznik sociálního hnutí za dekolonizaci osoby a lidu. Francouzský název knihy Les damnés de la Terre pochází z úvodních slov Internacionály, levicové hymny 19. století. V úvodu knihy Psanci této země z roku 1961 podpořil filozof Jean-Paul Sartre Fanonovu obhajobu spravedlivého násilí kolonizovaných proti kolonizátorovi jako nezbytnou pro jejich mentální zdraví a politické osvobození. Sartre následně použil tento úvod v Kolonialismu a neokolonialismu (1964), politicko-filozofické kritice francouzského kolonialismu v Alžíru. Politické zaměření textu je zřejmé již v první kapitole nazvané „Concerning Violence“ (O násilí), kde Fanon kritizuje kolonialismus a jeho postkoloniální odkaz, pro který je násilí prostředkem katarze a osvobození od statusu koloniálního subjektu. Kniha Psanci této země prostřednictvím kritiky nacionalismu a imperialismu představuje diskuzi nad osobním a společenským duševním zdravím, diskuzi nad tím, jak je jazyk (slovo) využíván k ustavení imperialistických identit, jako je kolonizátor a kolonizovaný, s cílem naučit a psychologicky zformovat původního obyvatele a kolonizátora do jejich příslušných rolí otroka a pána, a diskuzi nad rolí intelektuála v revoluci.

Kniha Černá kůže, bílé masky (Peau Noire, Masques Blancs, Éditions du Seuil, 1952) vychází jako první český překlad textu Frantze Fanona. Frantz Fanon (1925-1961) patří mezi průkopníky post-koloniálních studií a kritické teorie. Jeho rodina žijící na Martiniku měla africko-indicko evropské kořeny. Fanon vystudoval psychiatrii, dále studoval také literaturu a filosofii, byl členem alžírské Fronty Národního Osvobození. Černá kůže, bílé masky je základním dílem zabývajícím se dekolonizací poválečného třetího světa (zvláště Severní Africe kde žil, a kde se aktivně účastnil alžírského boje o nezávislost). Fanon sugestivním, ale někdy až lékařsky chladným způsobem rozebírá funkci rasy, národní a kulturní identity a koloniální nadřazenosti v sebeidentifikaci nových post-koloniálních zemích. Tato kniha je dodnes aktuální nejen jako historický pramen, ale pro postkomunistické státy otevírá v rovině národní imaginace možnost nahlédnout vlastní poválečnou minulost jako koloniální a posléze post-koloniální proces.