Lao-c'
Lao-c' (čínsky 老子, pinyin Lǎozi, Wade-Giles Lao Tzu; romanizovaný také jako Lao Tse, Lao Tu, Lao-Tsu, Laotze, Laosi, Laocius a v dalších variantách) je jedna z nejvýraznějších postav čínské filosofie, jejíž historická existence je nejistá. Čínská tradice umísťuje jeho život do 6. století př. n. l., řada moderních sinologů posouvá jeho život do 4. století př. n. l., případně jej považuje za kompilát postav několika filosofů z těchto období. Je legendárním zakladatelem taoismu a autorem jeho základního spisu Tao Te ťing.
Životopisné údaje jsou krajně nejisté. Jediným starověkým biografickým zdrojem jsou Zápisky historika z pera S‘-ma Čchiena, který žil v letech 145–86 př. n. l., tedy asi 400 let po Laovi.
Lao-c' podle něj pocházel z vesnice Kü-čchen v kraji Li, okresu Ku v lenním státě Čou. Jeho rodné jméno znělo Li (Lao-c' je později přijaté jméno, jež znamená „Starý mistr“), osobní jméno Li, mužské Po-jang a čestný posmrtný titul Tan.
Byl historikem státního archivu v Čou, z mnohých knih, o které pečoval, také pramenila jeho moudrost. Zde s ním podle S'-ma Čhiena konzultoval problém pohřebního obřadu i Konfucius. Toto údajné setkání s Konfuciem je také hlavním důvodem, proč je Lao C' tradičně považován za autora 6. století př. n. l. Během schůzky prý Lao Konfucia obvinil z pýchy a ctižádosti, Konfucius pak prý měl pocit, že mluvil s „drakem“. Doslova měl Lao Konfuciovi říct: „Nalezne-li urozený člověk svou dobu, povznese se; nenalezne-li ji, odejde a nechá růst plevel. Slyšel jsem, že dobrý obchodník pečlivě skrývá své poklady, jako by měl v domě bídu; že urozený muž dokonalé ctnosti se navenek jeví jako hlupák. Vzdej se, příteli, své pýchy a svých rozmanitých přání, svých vnějších gest a ctižádostivých plánů. To vše je pro tvé vlastní já bezcenné. Víc ti nemám co říci.“ Konfucius pak prý svým žákům řekl: „Ptáci – vím, že dovedou létat; ryby – vím, že dovedou plavat; divoké zvíře – vím, že dovede běhat. Ale nechápu, jak dokáže drak létat s větrem a oblaky a vystupovat do nebe. Dnes jsem spatřil Lao-c' – myslím, že je roven draku.“
V roce 520 př. n. l. byl Lao z úřadu propuštěn, snad kvůli zapojení do dynastického sporu, který v té době propukl. Od té doby se prý toulal a nebylo o něm nic známo. Těsně před odchodem měl sepsat svůj slavný spis. S'-ma Čhien reprodukuje legendu, že když Lao při odchodu z Čou dorazil na vodním buvolovi k hranicím státu Čou, strážce průsmyku Jin Hin mu řekl: „Pane, vidím, že chceš odejít do samoty; kvůli sobě samému tě prosím, ulož své myšlenky do nějaké knihy.“ A Lao-c' napsal knihu o dvou dílech a pěti tisících slovech, která pojednává o tao a ctnosti, neboli Tao Te ťing, základní knihu taoismu.. Potom se definitivně ztratil z historie. Podle S'-ma Čchiena nicméně zanechal několik potomků.
S'-ma Čchienův stručný životopis byl však mnohokráte kritizován. Podle Williama Boltze „neobsahuje prakticky nic, co by bylo prokazatelně faktické“.
Laovo učení se stalo dominantní ideologií čínské elity a vysoké kultury od třetího do šesté století. Během dynastie Tchang (618–907) císařská rodina prý zjistila, že její předkové sahají k Laovi. V 7. století bylo Laovo dílo přeloženo do sanskrtu. V roce 733 císař Süan-cung zařadil Tao Te ťing do „povinné literatury“ k císařským úřednickým zkouškám. V náboženském taoismu se recitace této knihy stala předepsanou zbožnou praxí a ústřední součástí obřadu. První překlad do angličtiny vznikl až roku 1868. Na západě se Lao stal populárním zejména ve 2. polovině 20. století, hlavně díky hnutí new age, především dílu Fritjofa Capry Tao fyziky z roku 1975. Z tradičních filozofů se k němu hlásil zejm. Karl Jaspers, pro nějž byl Lao „osovým filozofem lidských dějin“.