
Thomas d. Ansembourg
Thomas d’Ansembourg, po právnické praxi a deseti letech v mezinárodní firmě, se ponořil do světa konfliktů a hledání smyslu. Zjistil, že neshody často pramení z nedorozumění, která jsou výsledkem špatně vyjádřených myšlenek a nepozorného naslouchání. Jeho práce s mladými lidmi s problémy ho přivedla k pochopení, že jejich chování často vyjadřuje nenaplněné základní lidské potřeby. Dospěl k závěru, že násilí, ať už vnější nebo vnitřní, je obvykle projevem nedostatku sebeuvědomění a neschopnosti vyjádřit své pocity slovy. Jak sám poznamenal, násilí není naší podstatou, ale projevem porušení naší přirozenosti.
Thomas d’Ansembourg, původní profesí advokát a právní poradce, pracuje jako psychoterapeut a spisovatel. Od roku 1995 pořádá přednášky a semináře v Belgii, Francii, Švýcarsku, Québeku a v Maroku. Jeho kniha Přestaňte být hodní, buďte sami sebou, která si získala mezinárodní věhlas a uznání laické i odborné veřenosti, je považována za klasické dílo v oblasti osobnostního rozvoje a nenásilné komunikace. K jeho dalším dílům patří: ?tre heureux, ce n'est pas nécessairement confortable a Qui fuis-je? O? cours-tu? ? quoi servons-nous? – Vers l'interiorité citoyenne. Žije se svou ženou Valérií a třemi dcerami v Belgii. „Zdvořilost je organizovaná lhostejnost.“ Paul Valéry „Pokud dlouhodobě ignorujeme své potřeby, někdo za to zaplatí: buď my sami, nebo ostatní.“ „Pokud sami sobě nedopřejeme spravedlivého, přiměřeného uznání, riskujeme, že celý život strávíme zoufalým hledáním přehnaného uznání u druhých.“ „Pokud jsme se naučili jednat tak, abychom se zalíbili, nikdy si nebudeme zcela jisti, zda pro druhého děláme ,správnou věc‘ ani zda ji děláme ve správné době, ba dokonce ve správné míře. Riskujeme, že budeme žít převážně ve strachu z jeho nesouhlasu, z jeho kritiky nebo nezájmu, v nejistotě, pokud jde o jeho reakci, a na pochybách, pokud jde o naše vlastní kvality a schopnosti.“ „Naučili jsme se vycházet vstříc očekáváním druhých, být kvůli nim v neustálém napětí, a na oplátku téměř vždy předpokládáme, že druzí budou zase vycházet vstříc očekáváním našim a že budou žít v napětí kvůli nám. A tak jsme se nenaučili mít rádi druhé takové, jací jsou, ale takové, jaké bychom je chtěli mít.“
rybkapub.cz