Ondřej Vimr Pořadí knih

Ve svém starém domě u mořského fjordu leží stará žena Signe na lavici a vzpomíná na chvíle, kdy v onen pozdně listopadový den před více než dvaceti lety stála u okna a čekala na svého manžela Asleho, jenž vyjel se svým člunem na vodu a už se nevrátil. Vzpomínky se záhy rozšíří na celý jejich společný život a ještě dál: ve snových vizích k ní přicházejí předci, jejichž duchové v představách Signe obývají stejný prostor a potkávají se s těmi, kteří ještě žijí. A Signe se naopak zdá, že se účastní událostí, které se staly před více než sto lety. Bolest, kterou při tom prožívá, se propojuje se zkušeností předků, kteří se také museli vyrovnat se smrtí svých blízkých. Proti sobě tu stojí ženský smutek a mužská touha postavit se přírodě. Aliss u ohně je sugestivní mistrovská próza o lásce a ztrátách, která se díky svému jazyku a rytmizaci pohybuje na samé hranici s poezií. Laureát Nobelovy ceny ji rok 2023 Jon Fosse ji napsal v roce 2004.

Kniha zahrnuje dvacet moderně převyprávěných pohádkových příběhů, známých i neznámých, vždy však pojatých originálním způsobem dle autorovy fantazie. Slyšeli jste například o psu, který neuměl štěkat? Svoji představivost mohou zapojit i děti, protože autor pro ně u každé pohádky připravil hned tři různá zakončení a ony si mohou vybrat, které by se jim líbilo nejvíce, anebo si vymyslet vlastní. A kdyby už byly děti i rodiče s výběrem v koncích, v závěru knihy autor vysvětluje, kterému by dal přednost on a proč. Kniha vtipných příběhů pro děti od šesti i jejich rodiče je doprovázená ilustracemi Adolfa Borna.

Může člověk pochopit osud svých nejbližších, když už jsou jenom ozvěnou ve vzpomínkách? Na sklonku dne je závěrečným dílem volné trilogie oceněné v roce 2015 jednou z nejprestižnějších evropských literárních cen – Cenou Severské rady za literaturu (předchozí díly Mámení a Sny Olavovy). Znovu se tu setkáváme s baladickým vyprávěním o mladých milencích Aslem a Alidě, jejich útěku, temných činech i marné snaze ukrýt se pod změněnými jmény kdesi v zapadlé zátoce. Příběh znovu ožívá v myšlenkách staré Ales, jež se nemůže zbavit vidin své dávno zesnulé matky Alidy a jejího zoufalého hledání milence, který odešel jen na skok, ale už se nevrátil. Ani odhalení kruté pravdy, ani setkání s jiným mužem ji nemůže odloučit od Asleho nadobro…

Příběh drsného románu z prostředí podsvětí „nejbohatšího města na světě“ (myšlen Stavanger, centrum norského ropného průmyslu) se odehrává během tří po sobě jdoucích dnů na konci září někdy v blíže neurčené současnosti. Je vyprávěn po krátkých kapitolách, střídavě z pohledu několika hlavních postav. Jednou z nich je státní úředník Pal, od něhož odešla manželka a který sám vychovává dvě dcery, propadl internetovému hazardu a nasekal ohromný dluh, který nutně potřebuje vyrovnat. Dalšími jsou Rudi a Jan Inge, kriminálníci v krizi středního věku. Pal se zná s Rudim z dětství a teď ho požádá o pomoc. Domluví se na pojistném podvodu, ale Pal si až příliš pozdě uvědomí, když se zaplete s partou kriminálníků, může se to obrátit proti němu... Kromě hlavní dějové linky jsou v románu rozehrané dva vedlejší příběhy dalších postav (známých a příbuzných), které vyprávění a celému prostředí dodávají na plasticitě.

Podtitul: Cesty skandinávských literatur do češtiny (1890–1950) Historie překladatele mapuje vývoj postavení překladatelů ze skandinávských jazyků do češtiny v letech 1890–1950, v němž se promítají bouřlivé kulturní i politické proměny na evropské scéně tohoto období. Překladatel zde není pouze anonymní postavou, převádějící text z jednoho jazyka do druhého, nýbrž je zkoumána celá šíře jeho kulturního působení, od vlivu na proces výběru, překladu a vydání knihy až po budování rozsáhlých kontaktů s cizinou a roli v diplomacii. Základní badatelská otázka zní: Jak se postavení překladatele a jeho role v procesu překladu vyvíjely v čase a proč zrovna takovým způsobem? Odpověď autor nalézá heuristickou metodou především skrze analýzu korespondence významných aktérů procesu překladu, mj. Huga Kosterky či Emila Waltera, a uvedení jejich práce do širšího historického kontextu.

Každé ráno si Mathea Martinsenová v novinách pročítá úmrtní oznámení. Už jen ze zvyku. A představuje si, že mezi nimi brzy najde to svoje. Jaký verš by si vybrala? Žila pro svého manžela a teď zůstala sama. S ostatními lidmi neměla nikdy moc co do činění, nebyla mezi nimi totiž vidět. A teď nechce zemřít, dokud se někdo nedozví, že žila. Jenže co by o sobě světu vlastně měla říct? Čím jdu rychleji, tím jsem menší je tragikomický příběh o tom, jak se také žije naplno, o strachu ze smrti a strachu ze života, o samotě ve dvou a samotě mezi lidmi, o statistické pravděpodobnosti, o čase a o tom, co člověk může dělat, když umí plést čelenky a vymýšlet skvělé rýmy, ale neví, jak otevírat sklenice s marmeládou, natož jak po sobě zanechat stopu.