Vittorio Strada Knihy

Dostojevského román Idiot zcela jistě patří do zlatého fondu světového písemnictví, ač toto smutné poselství o mravních hodnotách lidské existence vyšlo poprvé již roku 1868, lze je bezesporu označit za nadčasové. Kníže Myškin, zchudlý a epilepsií postižený mladý muž, se vrací ze švýcarského sanatoria mezi "civilizovanou" ruskou společnost a upadající šlechtu. Jeho bezelstnost, vnitřní čistota a schopnost milovat druhé až k sebeobětování však budí u ostatních neporozumění a odpor. Seznamuje se s kupcem Parfenem Rogožinem, kterého žárlivost dovedla až k vraždě., v Myškinových očích ovšem není Rogožin zločinec, ale především nešťastný člověk, a tento pro okolí nepochopitelný postoj vynese knížeti přídomek idiot. Hlavní potíž je však v tom, že Myškin svou filozofií pokory a všelásky přivádí do neštěstí i ty, které miluje, a nakonec sám sebe......

Rudá jízda – kniha ohlušující jako výstřel z děla, něžná, děsivá a ohromující. Příběhy sentimentální krásy a strašlivého násilí zobrazené se zneklidňující odevzdaností osudu. Černý, ironický humor. Pohled na svět, který se zbláznil. Kniha soucitná, efektní, žhavá a vášnivá. Rudá jízda se zrodila z autorova deníku, který si vedl v roce 1920 jako válečný zpravodaj u 1. jízdní armády. Účastnil se polsko-sovětské války o ovládnutí území dnešní Ukrajiny – konfliktu, v němž bojoval každý s každým a také s civilním obyvatelstvem. Vojáci oplakávají své zabité koně a pláčou, když je nějaká píseň obzvlášť dojímá... pak se otočí a páchají zvěrstva, masové vraždy civilistů.

Rispetto alle prime prove drammatiche la tetralogia non è semplicemente una fase più matura: essa ha il senso di un passaggio dalla naturalità all'astrazione. Come nel giovane Kandinskij dai lavori Jugendstil osserviamo emergere magicamente le forme astratte, così in Cechov dal dramma tradizionale si arriva, in tutta la tetralogia a quell'"opera astratta come una sinfonia di Cajkovskij" di cui parlava Mejerchol'd, dove anche gli oggetti sono presenti come quei "correlativi oggettivi" che Eliot definisce in un saggio sull '"Amleto": dati esterni, il cui sistema deve evocare un'emozione particolare. In questo teatro "astratto" c'è un fascino ipnotico che ancora ci incanta e c'è tutta la limpida umanità di uno scrittore, il cui principio etico-intellettuale fu, come egli scrisse, "la più assoluta libertà, la libertà dalla forza (cioè dalla pressione di qualsiasi forza. v.s.) e dalla menzogna", in qualunque forma esse si manifestino, e per il quale quindi il futuro non era un dogmatico feticcio ideologico, ma una critica costruzione ininterrotta, una razionale speranza fondata sui valori di un rinnovato umanesimo laico-cristiano." (Dall'Introduzione di Vittorio Strada)

Catalogo della mostra itinerante tenutasi 1. Padiglione d'Arte Contemporanea, Milano, 1 febbraio - 15 marzo 1990 2. Museo d'Arte Moderna di Trento e Rovereto, Rovereto, 30 marzo - 13 maggio 1990. Presentazione di Mercedes Garberi e Gabriella Belli. Testi di Vittorio Strada e Jelena Rakitina. Notizie biografiche sugli artisti e catalogo delle opere esposte . 8vo pp. 120 Brossura (wrappers) Molto buono (Very Good) "I bozzetti messi a disposizione dalla Collezione Jelena Ratikina - matite colorate, acquarelli, gouache, collage - offrono uno spaccato vivace e brillante delle tre grandi linfe del teatro russo, Mosca - Leningrado - Ucraina, e testimoniano più che il riflesso l'attiva partecipazione alle ricerche e ai traguardi artistici dell'epoca, inducendoci a pensare che, come nei bozzett progettati da Depero per il teatro, il loro significato vada ben al di là della scena".