Simona Mambrini Pořadí knih (chronologicky)

La casa dei Krull si trova ai margini del paese, e la famiglia è percepita come straniera, nonostante i loro sforzi per integrarsi. Il loro emporio serve solo le mogli dei marinai, escludendo i residenti locali. Quando viene trovato il cadavere di una ragazza violentata e uccisa, i sospetti ricadono inevitabilmente sui Krull. La tensione cresce mentre l'ostilità della popolazione francese nei confronti della famiglia tedesca aumenta, trasformando l'avversione per una minoranza in odio e violenza. All'interno della casa, ciascun membro deve affrontare le proprie colpe e vergogne. In questo romanzo profetico, scritto alla vigilia della guerra, l'autore esplora un tema a lui caro, adottando il punto di vista di un cugino dei Krull, un ospite inquietante e imbarazzante. Questo cugino, diverso dai Krull e dagli abitanti del paese, porta con sé un buonumore e una leggerezza che contrastano con la rigida etica protestante della famiglia. La sua intollerabile estraneità sarà la scintilla che scatenerà la tempesta, rivelando le dinamiche di odio e paura che si celano sotto la superficie della comunità.

Strhující příběh o hledání a (ne)nalézání, o lidských předsudcích, přátelství a první lásce Theodora Finche fascinuje smrt. Neustále přemýšlí nad způsoby, jak by se mohl zabít. Ale pokaždé ho něco – bez ohledu na to, jak je to zdánlivě bezvýznamné – nakonec zastaví. Violet Markeyová zase žije pro budoucnost – upíná se k dokončení střední školy a k momentu, kdy bude moct opustit rodné městečko v Indianě. To jí totiž až příliš bolestně připomíná nedávnou tragickou smrt její sestry. Když se ti dva potkají na římse školní zvonice, není ale docela jasné, kdo koho vlastně bude zachraňovat. Finch je obyčejný kluk, až na to, že trpí bipolární poruchou. Violet je obyčejná holka, až na to, že Finchovi přijde úplně neobyčejná. Ty dva svede dohromady školní projekt, jehož cílem je objevovat „krásy Indiany“, a oba přitom učiní zajímavé objevy. Finch zjišťuje, že jen s Violet může být sám sebou – podivínským, přemýšlivým, ale zároveň zábavným a originálním; a že není až takový blázen, za jakého ho ostatní považují. Violet zase zapomene počítat dny do konce školy a konečně začíná znovu žít. Jenže zatímco Violetin svět se rozrůstá a získává nové barvy, Finch se propadá do temnoty deprese.

Il n'était que neuf heures du matin et il faisait déjà chaud. Maigret, qui avait tombé la veste, dépouillait paresseusement son courrier en jetant parfois un coup d'oeil par la fenêtre, et le feuillage des arbres du quai des Orfèvres n'avait pas un frémissement, la Seine était plate et lisse comme de la soie. On était en août. Lucas, Lapointe et une bonne moitié des inspecteurs étaient en vacances. Janvier et Torrence avaient pris les leurs en juillet et Maigret comptait passer une bonne partie de septembre dans sa maison de Meung-sur-Loire qui ressemblait à un presbytère.

CASA + VACANZE = LIBERO , pensa Ellis. Beh, non proprio libero, con l'università all'orizzonte. Ma libero dalla scuola, questo sì. Libero, malgrado il suo migliore amico sia morto. Libero di pensare al futuro. Libero di costruire la sua vita. E poi l'incontro con Jackie e tre misteriose sorelle, che lo coinvolgono in situazione sempre più bizzarre e gli fanno conoscere la Terra dei Sorrisi, dove le apparenze ingannano e la diversità e la norma... È a questo punto che Elisa viene inesorabilmente risucchiato in un dramma cui non può sfuggire. È una questione di vita o di morte, ma il tempo è contro di lui. L'orologio continua a camminare, inarrestabile. E nel giro di ventiquattr'ore Ellis cambierà per sempre: da ragazzo qualunque a "guerriero" tatuato da capo a piedi...