Svatava Antošová

Svatava Antošová je bezesporu nejznámější lesbickou básnířkou v Česku. Tím, že je lesba, se netají ani v soukromém životě a ani ve své tvorbě.

Narodila v Teplicích a zde dnes také žije. Vystudovala gymnázium a Střední knihovnickou školu. Vystřídala několik nesourodých profesí, od smaltovny nádobí, přes redakci magazínu Cosmopolitan nebo Český rozhlas v Ústí nad Labem, až po Městskou knihovnu v Teplicích. Od roku 2005 je na volné noze.

Počátkem osmdesátých let spoluzakládala Patafyzické kolegium Teplice a podílela se na jeho činnosti až do roku 1986 (kolegium tehdy ukončilo svou činnost po zásazích StB). Koncem osmdesátých let se přidala k literární Skupině XXVI. Publikovat začala v sedmdesátých letech v samizdatu, ale oficiálně vyšla její poezie až v roce 1987 v Mladé frontě ve sborníku Zelené peří (po jejích vystoupeních právě v Zeleném peří Mirka Kovaříka a Zdeny Hadrbolcové). Publikovala také v časopisech Dotyky, Iniciály, Kmen, Literární měsíčník, Literární noviny, Revue Teplice, Tvar. První samostatnou sbírku Říkají mi poezie vydala v roce 1987 Mladá fronta. Od té doby publikuje s menšími či většími přestávkami (poslední trvala 10 let) publikuje jak básně, tak v poslední době také prózu.

Prvním prozaickým dílem Svatavy Antošové byl román Dáma a švihadlo s podtitulem „lesbicko-killerská parodie s autobiografickými prvky“ (2004). Další prózu Nordickou blondýnu jsem nikdy nelízala s podtitulem „Pornogroteska za časů terorismu“ vydala Svatava Antošová o rok později (2005). Opět jsou zde patrné autobiografické prvky (například hlavní hrdinka Jolanta je lesba a pracuje v knihovně).