Svatava Antošová Knihy

Svatava Antošová obnažuje velice lakonické přitakání nesvobodě, kterou jsme vyměnili za cetky, komfortní zónu a fair trade kávičku. Vnímáme ještě vlastní zodpovědnost za stav společnosti a mezilidských vztahů? Cítíme ještě účast? Opravdu jsou dvě třetiny Polska homofobní zónou? Nebo už jsme pouhými voyery, svědky rychlých událostí, které rychle přemažou události nové. A tak stále dokola. Stále větší prázdnota. Až do zblbnutí… Až k celospolečenské lobotomii. Jeden z nejsilnější hlasů soudobé české poezie promlouvá vtipně a pichlavě k tomu nejzasutějšímu v nás.

Dopisy Mirka Kováříka Svatavě Antošové z let 1985-1993. Knížka poodhaluje Kováříkův pohled na svět, zejména na společenskou transformaci, jež formovala počátek devadesátých let. Dopisy uspořádala Svatava Antošová.

Tahle kniha je k autorčiným pětašedesátinám. Ne že by věk hrál v poezii nějakou roli, ale těch pětačtyřicet let, 1977–2022, kterými se kniha probírá, důležitých je. Jednak pro ten historický zlom, devětaosmdesátý, jednak pro ten dramatický vývoj autorčina rukopisu: hledání – nádech – výdech – a nový nádech, možná ještě mocnější, původnější než ten první. Styly a -ismy, od trapněrealistického Bondyho přes český derivát Jarryho absurdní grotesky, potažmo obrazně zanícených, eruptivních ohlasů poetismu a surrealismu, přes naturalisticky brutální dobývání ducha skrz sexem a smrtí prorostlé tělo, až k verši málem romantickému, erbenovskému, každopádně bilancujícímu život vlastní i druhých, nejčastěji v kulisách horské přírody.

Almanach absurdní prózy českých autorů různých generací z okruhu patafyzického občasníku Clinamen a teplického patafyzického časopisu Pako. Devět svérázných autorů (S. Antošová, M. Horáková, I. Medek-Kopaninský, B. Randýsek, P. Vacek, V. Shock, D. Štverák, E. de Faktor Lapsus a E. Vacek) shromáždilo pro almanach povídky, verše, divadelní hry a řadu tematicky nevyhraněných textů, které nabízejí povšechný přehled o této oblasti současné alternativní literatury. Almanach jako celek přináší námětově pestrou mozaiku textů různé literární úrovně. Závěrem jsou připojeny stručné životopisy uvedených autorů.

Ladislav „Denis“ Verecký vstoupil do obecného povědomí především jako novinář, ale jeho profesní dráha byla dlouhodobě spjata rovněž s pozicí redaktora poezie v Československém spisovateli. Do Topičova domu, kde nakladatelství sídlilo, se na Vereckého během osmdesátých a na počátku devadesátých let obracely desítky neznámých i zavedených autorů, mezi nimi také tehdy začínající básnířka Svatava Antošová a dva exiloví bardi Ivan Jelínek a Ivan Diviš. Jejich dopisy, pečlivě utříděné a schraňované ve Vereckého archivu, dávají nahlédnout do osobních a autorských světů literátů tří různých generací. Dýchá z nich dobová atmosféra a vypovídají mnohé jak o svém adresátovi, tak o nesamozřejmém úsilí a zaujetí, se kterým ke své práci nakladatelského redaktora i ke „svým autorům“ přistupoval.

Básnířka se zamýšlí nad osudovými zápletkami, které jsou blízké vnímání každého člověka a které tak dokážou rozehrát silná citová dramata. Oproti předcházejícím sbírkám zřetelně zjemnila svůj rukopis, aniž by verše ochudila o razanci.

Básnická trilogie Vlčí slina, již autorka rozpracovávala, dopracovávala a přepracovávala v letech 1996—2006, je dlouho očekávaným textem, který mnozí znají nejen z četných autorských čtení, ale také z několika již otištěných ukázek v Tvaru či Salonu Práva. Vlčí slina je knížkou, která svojí výrazovou vervou a obrazným nábojem sráží jedno společensko-kulturní tabu za druhým, jsou-li v dnešním světě ještě jaká — ani její lyrická hrdinka, ani samotná autorka nevnímají hrůzu z boha, ze života, z pohybujících se úst plných hlíny, dokonce ani z hlubin svého podvědomí. Kniha je doplněna CD s autorčiným přednesem a hudbou teplických muzikantů Otty Chalupného (trubka) a Martina Bechynského (klávesy). Doslov napsal Martin Kopáč. Atypický formát knihy.