Dopisy Mirka Kováříka Svatavě Antošové z let 1985-1993. Knížka poodhaluje Kováříkův pohled na svět, zejména na společenskou transformaci, jež formovala počátek devadesátých let. Dopisy uspořádala Svatava Antošová.
Svatava Antošová obnažuje velice lakonické přitakání nesvobodě, kterou jsme vyměnili za cetky, komfortní zónu a fair trade kávičku. Vnímáme ještě vlastní zodpovědnost za stav společnosti a mezilidských vztahů? Cítíme ještě účast? Opravdu jsou dvě třetiny Polska homofobní zónou? Nebo už jsme pouhými voyery, svědky rychlých událostí, které rychle přemažou události nové. A tak stále dokola. Stále větší prázdnota. Až do zblbnutí… Až k celospolečenské lobotomii. Jeden z nejsilnější hlasů soudobé české poezie promlouvá vtipně a pichlavě k tomu nejzasutějšímu v nás.
Pátá sbírka výrazné české básnířky Svatavy Antošové, pro kterou našla inspiraci v patafyzickém kalendáři Alfréda Jarryho.
Básnická trilogie Vlčí slina, již autorka rozpracovávala, dopracovávala a přepracovávala v letech 1996—2006, je dlouho očekávaným textem, který mnozí znají nejen z četných autorských čtení, ale také z několika již otištěných ukázek v Tvaru či Salonu Práva. Vlčí slina je knížkou, která svojí výrazovou vervou a obrazným nábojem sráží jedno společensko-kulturní tabu za druhým, jsou-li v dnešním světě ještě jaká — ani její lyrická hrdinka, ani samotná autorka nevnímají hrůzu z boha, ze života, z pohybujících se úst plných hlíny, dokonce ani z hlubin svého podvědomí. Kniha je doplněna CD s autorčiným přednesem a hudbou teplických muzikantů Otty Chalupného (trubka) a Martina Bechynského (klávesy). Doslov napsal Martin Kopáč. Atypický formát knihy.
Básnířka se zamýšlí nad osudovými zápletkami, které jsou blízké vnímání každého člověka a které tak dokážou rozehrát silná citová dramata. Oproti předcházejícím sbírkám zřetelně zjemnila svůj rukopis, aniž by verše ochudila o razanci.
Antologie obsahuje ukázky z poezie 17 autorů, kteří se ve své tvorbě zabývají patafyzickými východisky. Smyslem tohoto souboru je představit takový typ literatury, který ve svém tvaru dává co největší přednost uplatnění absurdní komiky. Časové rozmezí jednotlivých příspěvků je pak ohraničeno lety 1982-2004, čímž chce upozornit na skutečnost, že právě v roce 1982 vzniklo v Teplicích Patafyzické kolegium, které se této formě věnovalo a snažilo se ji rozvíjet všemi dostupnými prostředky. Kromě ryzí poezie jsou v tomto almanachu zastoupeny i prozaické texty, náznaky divadelních aktovek, životopisné parafráze či kvazideníkové záznamy. Charakteristickým rysem všech zúčastněných autorů zůstává jejich cit pro vyjádření ať už smyšlené nebo opravdové groteskní situace, v níž se často prolíná naivita s mystifikací. Kniha je doplněna zasvěcenou studií Vladimíra Boreckého, jenž je v současné době u nás považován za největšího znalce patafyzického hnutí.... celý text
Rapový román od teplické rodačky, která se netají svým lesbickým zaměřením.
Literární sborník připravil, vybral, uspořádal a úvod napsal Pavel Rajchman.
Podtitul: Dvanáct nekrofilních grotesek a jedna černá pohádka Sbírka veršů současné nekonformní severočeské autorky obsahuje verše, které vznikly v letech 2003–2004. Již podtitul tohoto cyklu naznačuje, jaké sféry autorku vábí a přitahují. Syrovým, v některých pasážích až drastickým způsobem a s naprostou otevřeností odhaluje Antošová stavy takového lidského myšlení a vnitřního světa, v nichž se do popředí nezadržitelně derou sexuální obrazy proložené někdy záchvaty vzteku a zuřivosti. Tyto obrazy často defilují v zajetí morbidních rámů, ze kterých dýchá nezkrotná a nenasytná živočišnost, projevující se u některých jedinců druhu homo sapiens. Na druhé straně nutno ovšem uznat, že autorka předkládá sice beznadějnou vizi společnosti, avšak dokáže ji podat záměrně provokativním, postmoderním způsobem, umocněným expresivními i surrealistickými prvky.
Básně Svatavy Antošové a fotografie Petra Kurandy z cyklu jizev v kůrách stromů. Co mají ony rytiny společného s lyrickými mikropříběhy básní v metafyzičtější rovině? Zde lze dohledat psychologickou definici „dvojakosti“ jako označení pro zvláštní duševní stav, kdy člověk má současně zcela protichůdné pocity sympatie i antipatie, lásky a nenávisti zároveň. Jde o vnitřní ambivalenci, to, čemu se říká rozpolcení, průběžnou záměnu kladných a záporných úhlů nazírání. Každý plně prožívaný erotický vztah se bez této ambivalentní kvality nemůže obejít, tkví v samé jeho podstatě: opouštíme sebe sama a přijímáme nový rozměr existenciální podoby – dvojakost jako spoluprožívání, souběžný náhled na svět, v němž je nám souzeno společně sdílet a vychutnávat slast i bolest, rány i jizvy zároveň. Obloukem tak nacházíme důvod vřazení fotografické galerie kosočtvercové symboliky.
