Blanka Soukupová Knihy

Sborník věnovaný charakteristice židovské menšiny a jejímu postavení v rámci společenských struktur první československé republiky.

Tato sbírka esejí pojednává o židovské komunitě v rámci České a Slovenské republiky, o vztahu většinové společnosti k židovské menšině a naopak. Autoři se zde zabývají také židovskou identitou a jejími proměnami v kontextu historických událostí. Kniha vznikla ve spolupráci Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy, Židovského muzea v Praze a Ústavem etnologie Slovenské akademie věd v Bratislavě.

Monografie analyzuje mýty středoevropských metropolí (Praha, Bratislava, Vídeň, Varšava, Krakov) a jednoho českého maloměsta (Písek) v období druhé světové války. Tyto mýty srovnává s historickou „realitou“, především si však klade otázku jejich významu při budování a udržování národní, kolaborantské a plánované nové říšskoněmecké identity měst. Monografie představuje originální pohled na život středoevropských měst v jednom z nejsložitějších období druhé světové války.

Monografie Bílá místa ve výzkumu holokaustu je výsledkem desetileté přednáškové činnosti Spolku akademiků Židů a jeho tříleté spolupráce s Fakultou humanitních studií UK. V knize nejde jen o hlubší pochopení historických událostí z období vlády nacistů nad Evropou, ale také o studium důsledků holokaustu na poválečnou existenci přeživších a jejich potomků. Jednotlivé kapitoly demonstrují šíři témat, jímž se v současnosti domácí badatelé věnují. Hlavním posláním monografie je podpořit zájem o výzkum holokaustu nejen u mladé generace historiků,ale především badatelů dalších oborů.

Sté výročí vzniku Československa inspirovalo historiky různých generací k sepsání kritických úvah, které se nesnaží zmenšovat národní sebevědomí ani se podbízet nacionalistickým oslavám. Cílem není zastínit analýzu problému množstvím „událostních faktů“, ale zvažovat hodnotu vzniku samostatného národního státu z pohledu tehdejších aktérů a současných badatelů. Některé studie se zaměřují na cenu zaplacenou za nezávislost, včetně hmotných a nehmotných aspektů. Často se diskutuje o tom, zda byla republika nezralým projektem a zda obyvatelstvo bylo připraveno na státnost. Kritizovaná „nevyzrálost“ byla však běžnou charakteristikou mnoha národních států, které vznikly v Evropě ve dvacátém století. Konsenzus panuje v tom, že Československo mělo hodnoty demokratického a prosperujícího státu. Otázky se týkají dlouhodobého úsilí o národní stát, jeho počátků, hodnoty „svobody národa“ a vztahu k nadnárodním institucím. Jak se měnilo postavení židovské menšiny a s čím se identifikovali? Jaké perspektivy má národní stát v globalizaci? Je smysluplné hledat alternativy ke vzniku národního státu? Autorský tým zahrnuje několik renomovaných historiků.

Kniha představuje syntetický pohled na antisemitismus v českých zemích v období první Československé republiky, která je dodnes pokládána za vzorový demokratický stát. Autorka se věnuje jak antisemitismu v agrární a národně demokratické straně, tak antisemitismu v malých stranách a politických skupinách v počátcích republiky a antisemitismu v protofašistickém a fašistickém hnutím. Vedle toho sleduje projevy pouličního antisemitismu i strukturované židovské reakce na tento fenomén. Cílem knihy je však zasadit antisemitismus v českých zemích do (středo)evropského kontextu a určit obecné faktory, jež vedou k zesílení či zeslabení protižidovské nenávisti. První republika pochopitelně neměla, na rozdíl od některých evropských států, státní antisemitismus, přesto i mnozí odborníci budou pravděpodobně překvapeni razancí antisemitismu zejména v počátcích státu.

Monografie etnoložky a historičky a etnologa z Filozofické fakulty Západočeské univerzity v Plzni představuje originální pohled na protektorát Čechy a Morava prizmatem propagandy. Ta sehrávala dvojí roli: obyvatelům vnuceného státního útvaru předkládala v celostní a srozumitelné podobě svůj zcela závazný světonázor a současně sloužila k pacifikaci společnosti. Kniha analyzuje osy této propagandy: vztah k Evropě a evropanství, poměr k českým dějinám a likvidační reflexi Židů. Pozornost je přitom věnována jak propagandistickému dějepisectví a pseudohistoriografii, tak politickému národopisu, který v jistých ohledech navazoval na starorakouskou a meziválečnou sudetoněmeckou tradici. V obecné rovině jde pak o text, jenž ukazuje postupy při likvidaci liberálních narativů ve společnosti.

Kolektivní monografie jedenácti českých, polských a slovenských odborníků se snaží o analýzu dvou „velkých“ válečných konfliktů v minulém století. Předmětem jejich zájmu je především válka jako impuls k historické změně ve společnosti, ale i „předtucha“ války ve světě umění, téma válka a víra, paměť na válku a válka v paměťových institucích (muzea). Částečně polský a slovenský text, české a francouzské resumé. ISBN 978-80-87398-72-2 (chybné)

Kolektivní monografie představuje směrování současné středoevropské urbánní antropologie. Jednotlivé kapitoly jsou zaměřeny na historii subdisciplíny a na nejdůležitější oblasti výzkumu (město a národní identita, městská krajina). Kniha je opatřena résumé v angličtině.