Blanka Soukupová Pořadí knih

Monografie etnoložky a historičky a etnologa z Filozofické fakulty Západočeské univerzity v Plzni představuje originální pohled na protektorát Čechy a Morava prizmatem propagandy. Ta sehrávala dvojí roli: obyvatelům vnuceného státního útvaru předkládala v celostní a srozumitelné podobě svůj zcela závazný světonázor a současně sloužila k pacifikaci společnosti. Kniha analyzuje osy této propagandy: vztah k Evropě a evropanství, poměr k českým dějinám a likvidační reflexi Židů. Pozornost je přitom věnována jak propagandistickému dějepisectví a pseudohistoriografii, tak politickému národopisu, který v jistých ohledech navazoval na starorakouskou a meziválečnou sudetoněmeckou tradici. V obecné rovině jde pak o text, jenž ukazuje postupy při likvidaci liberálních narativů ve společnosti.

Kniha představuje syntetický pohled na antisemitismus v českých zemích v období první Československé republiky, která je dodnes pokládána za vzorový demokratický stát. Autorka se věnuje jak antisemitismu v agrární a národně demokratické straně, tak antisemitismu v malých stranách a politických skupinách v počátcích republiky a antisemitismu v protofašistickém a fašistickém hnutím. Vedle toho sleduje projevy pouličního antisemitismu i strukturované židovské reakce na tento fenomén. Cílem knihy je však zasadit antisemitismus v českých zemích do (středo)evropského kontextu a určit obecné faktory, jež vedou k zesílení či zeslabení protižidovské nenávisti. První republika pochopitelně neměla, na rozdíl od některých evropských států, státní antisemitismus, přesto i mnozí odborníci budou pravděpodobně překvapeni razancí antisemitismu zejména v počátcích státu.

Kniha věnovaná identitě strukturované židovské menšiny v českých zemích v první Československé republice vytváří celek s monografií Židé v českých zemích po šoa - Identita poraněné paměti (Marenčin PT 2016). Jejími hlavními tématy jsou společensko-politická východiska minority po vzniku státu, v jeho "zlatém" období a v době sílícího ohrožení…

Kolektivní monografie je jedním z výsledků spolupráce mezi Fakultou humanitních studií a Polskou akademií věd. Obsahuje čtrnáct kapitol akademických pracovníků z České, Polské a Slovenské republiky a doktorandů FHS. Jejím ústředním tématem jsou svátky, chápané nejen jako vybočení z každodennosti, ale i jako politikum par exelence. Většina kapitol je věnována svátkům zemským, národním i „národním“, menšinovým (národnostním a náboženským) a pouze jedna z kapitol rozvíjí téma svátku rodinného.

Sté výročí vzniku Československa inspirovalo historiky různých generací k sepsání kritických úvah, které se nesnaží zmenšovat národní sebevědomí ani se podbízet nacionalistickým oslavám. Cílem není zastínit analýzu problému množstvím „událostních faktů“, ale zvažovat hodnotu vzniku samostatného národního státu z pohledu tehdejších aktérů a současných badatelů. Některé studie se zaměřují na cenu zaplacenou za nezávislost, včetně hmotných a nehmotných aspektů. Často se diskutuje o tom, zda byla republika nezralým projektem a zda obyvatelstvo bylo připraveno na státnost. Kritizovaná „nevyzrálost“ byla však běžnou charakteristikou mnoha národních států, které vznikly v Evropě ve dvacátém století. Konsenzus panuje v tom, že Československo mělo hodnoty demokratického a prosperujícího státu. Otázky se týkají dlouhodobého úsilí o národní stát, jeho počátků, hodnoty „svobody národa“ a vztahu k nadnárodním institucím. Jak se měnilo postavení židovské menšiny a s čím se identifikovali? Jaké perspektivy má národní stát v globalizaci? Je smysluplné hledat alternativy ke vzniku národního státu? Autorský tým zahrnuje několik renomovaných historiků.

Kolektivní monografie jedenácti českých, polských a slovenských odborníků se snaží o analýzu dvou „velkých“ válečných konfliktů v minulém století. Předmětem jejich zájmu je především válka jako impuls k historické změně ve společnosti, ale i „předtucha“ války ve světě umění, téma válka a víra, paměť na válku a válka v paměťových institucích (muzea).

Závěrečná syntetizující kolektivní monografie českých, slovenských, polských a rakouských autorů je věnována mýtům a „realitě“ vybraných středoevropských metropolí (Praha, Bratislava, Varšava, Krakov a Vídeň) v letech 1918-2016. Kniha analyzuje funkci mýtů při formování národních a nadnárodních identit ve čtyřech transparentních obdobích: v období meziválečném, v období druhé světové války, v období poválečném a v období po roce 1989 (pochopitelně s jistými časovými přesahy a s jistými národními zvláštnostmi historické periodizace). Kniha vychází v národních jazycích řešitelů grantu GA ČR (v češtině, slovenštině, polštině, němčině) a v zestručněné německé mutaci.

Kolektivní monografie jedenácti českých, polských a slovenských odborníků se snaží o analýzu dvou „velkých“ válečných konfliktů v minulém století. Předmětem jejich zájmu je především válka jako impuls k historické změně ve společnosti, ale i „předtucha“ války ve světě umění, téma válka a víra, paměť na válku a válka v paměťových institucích (muzea). Částečně polský a slovenský text, české a francouzské resumé. ISBN 978-80-87398-72-2 (chybné)

První syntéza věnovaná identitě Židů v českých zemích po šoa. Identita je chápána jako způsob sebeukotvení menšiny ve čtyřech časových obdobích: 1945 –­ 1948, 1948 –­ 1956, ve „zlatých šedesátých“ letech a v období „normalizace“ (1969 ­– 1989). Zvláštní pozornost je pak věnována židovské paměti (hřbitovům a synagogám, vzpomínce na šoa a legendární osobnosti rabína Richarda Federa, strážce menšinové paměti). Kniha volně navazuje na monografii Velké a malé českožidovské příběhy z doby intenzivní naděje (Bratislava 2005), analýzu strukturované židovské identity v masarykovské první republice.

Kniha statí ze stejnojmenné konference konané v muzeu Kroměřížska 12. 11. 2014