Maurice Merleau-Ponty byl francouzský fenomenologický filozof, jehož jádrem filozofie je přesvědčivý argument o zásadní roli, kterou vnímání hraje při poznávání a zapojování se do světa. Na rozdíl od jiných fenomenologů se Merleau-Ponty rozsáhle zabýval vědami, zejména deskriptivní psychologií. Díky tomuto propojení ovlivnily jeho spisy nedávný projekt naturalizace fenomenologie, který využívá poznatky psychologie a kognitivní vědy. Jeho spisy nabízejí jedinečný pohled na vztah mezi tělem, myslí a světem, což čtenáře vybízí k hlubšímu zamyšlení nad povahou bytí.
Autor se ve své poslední knize obrací k východiskům svého myšlení – k fenomenologii vnímání a lidské tělesnosti – a ještě radikálněji vyjadřuje svůj úmysl zrušit kartesiánské rozlišení ducha a těla a dospívá k ontologii ”látky světa” jako posledního základu zjevování. Přeložil M. Petříček. ISBN 80-86005-04-1 je chybné, správné ISBN 80-86005-82-8 není v knize uvedeno.
Dva texty k Viditelnému a neviditelnému. Svazek obsahuje dva texty, které se historicky, obsahově i stylisticky úzce váží k autorově posmrtně vydanému rukopisu Viditelné a neviditelné. Jedná o důležitá a jediná souvislá autorova doplnění tohoto nedopsaného projektu, který je považován za významné a aktuální dílo, ale zároveň je pro svůj myšlenkový obsah i fragmentárnost obtížně interpretovatelný. Oba texty řeší metodologickou otázku celého projektu Viditelného a neviditelného: jak se filosoficky tázat v dnešní době, aniž bychom se spokojili s nezřídka redukcionistickými postoji evropské tradice, jako je reflexe na podstatu a hledání faktů. Recepce Merleau-Pontyho prochází v posledních letech velkou proměnou v souvislosti se změnou vydavatelské i čtenářské perspektivy. Proto je překlad je doplněn předmluvou vydavatele-překladatele Jana Haláka.
Východiskem analýz, které Merleau-Ponty podává v této knize, je kritika koncepcí, které chování živých organismů pojímají jako kauzální účinky izolovaných neurofyziologických procesů; najdeme tu tedy např. i kritiku Pavlovovy teorie podmíněných reflexů. Vztah psychického řádu k řádu vitálnímu a vztah duchovna k psychičnu je autorem pojímán jako integrace, díky níž se určitá struktura stává částí struktury jí nadřazené. Vyústěním zkoumání je pak pojetí navazující na základní myšlenky Husserlovy fenomenologie.
Svazek obsahuje dva texty Merleau-Pontyho z konce roku 1951, které měly představit jeho kandidaturu na prestižní Collège de France. Obsahují shrnutí jeho prvních publikací (Struktura chování, Fenomenologie vnímání) a popis projektů, na nichž pracoval (Próza světa) a které plánoval (Viditelné a neviditelné). Hlavním cílem textů je přehled problémů a témat, kterým se chtěl věnovat ve své výuce. Na rozdíl od většiny materiálů po jeho smrti, tyto texty prezentují jeho myšlenkový projekt jako jednotnou strukturu, kde jsou propojena různá, na první pohled nesouvisející témata. Klíčovou otázkou je, jak se tělesně-perceptivní život, popsaný v jeho prvních knihách, proměňuje s kulturními nástroji a řečí, což vede k „zkušenosti pravdy“ a překročení naší situace v poznání. Fenomenologický rozbor vnímání ukazuje, že vnímání není jen základní formou racionálního poznání, a proto se musí proměnit i naše představa o rozumu. Je třeba analyzovat konkrétní postupy, jimiž racionalita uchopuje skutečnost. Materiály z následujících deseti let Merleau-Pontyho působení na Collège ukazují, že se věnoval naplňování a upřesňování tohoto programu.
Merleau-Ponty vychází ve svém nejvýznamnějším díle z podrobné analýzy vnímání, která jej přivede k nutnosti chápat lidský subjekt jako vtělený a opustit některé teze Husserlovy fenomenologie. Merleau-Ponty domýšlí své východisko v úvahách o prostorovém, sexuálním, řečovém intersubjektivním rozměru tělesnosti, aby vyvodil důsledky pro klasická filosofická témata, jako je čas, myšlení či svoboda.
Přednášky tří významných filozofů - Maurice Merleau-Ponty, Claude Lévi-Strauss, Roland Barthes, na téma sociální antropologie, semiologie a filozofie bytí.
Knihu "Primát vnímání" tvoří tři úzce související texty významného francouzského filosofa a fenomenologa Maurice Merleau-Pontyho. Jejím jádrem je autorova přednáška z roku 1946, ve které zhutněným způsobem vyložil ústřední teze svého hlavního díla "Fenomenologie vnímání". Přednášku doplňují texty dvou dřívějších projektů, jejichž vyústěním bylo právě toto dílo, a zápis diskuze, která po přednášce následovala. Čtenář tak v knize může sledovat jednotu autorovy filosofické práce od prvních náčrtů přes vypracovanou fenomenologii vnímání až po naznačení jejich důsledků pro chápání vědy, racionality, člověka, kultury, dějin a filosofie samotné. "Primát vnímání", titul, který dvěma slovy vyjadřuje Merleau-Pontyho filosofický postoj, je tak pozoruhudným úvodem nejen do "Fenomenologie vnímání", ale do autorova myšlení obecně - je v jistém smyslu úvodem napsaným autorem samotným.
Maurice Merleau-Ponty pronesl na Collège de France patnáct přednáškových cyklů (1952–1961). Po každém roce sepsal k příslušnému cyklu shrnutí a ta průběžně publikoval v ročence Collège. Souborné vydání shrnutí, které v roce 1968 uspořádal Merleau-Pontyho žák a přítel Claude Lefort, tak přináší ucelený přehled o tom, jak Merleau-Ponty interpretoval řadu důležitých filosofických témat ve středním a pozdním období své filosofické kariéry. Mezi tato témata patřilo zejména vyjadřování, mluva a řeč, dějinné utváření smyslu, příroda, život a lidské tělo ve vztahu k nim či výtvarné umění a literatura. Kromě toho Merleau-Ponty v přednáškách představil i své pojetí filosofie jako radikálního tázání či dialektiky bez syntézy.
Merleau-Ponty je přesvědčen, že na svět, jak se nám odhaluje ve vnímání, máme sklon zapomínat. Zde předkládaných sedm rozhlasových přednášek z roku 1948 (jejichž obecným tématem bylo „utváření myšlení“) je soustředěným znovuobjevováním vnímaného světa.
Pět brilantních esejů přináší autorovo zamyšlení o relaci výtvarné a filosofické výpovědi o světě. Přední francouzský myslitel 20. století v nich poodhaluje kořeny smyslu v řeči slov i malířského výrazu, odlišnosti a specifika jejich vidění, a dobírá se charakteristiky vnímání, které určuje postavení člověka v jeho životním prostředí.
