Maurice Merleau-Ponty Pořadí knih (chronologicky)

Bergson is rightly considered the philosopher of duration. Has this theory, however, been sufficiently elucidated? Is there a domain, aside from life itself, to which the characteristics of duration can be meaningfully ascribed? Why, in his thesis from 1907, does Bergson write of a "real" duration? His subsequent work Duration and Simultaneity: With Reference to Einstein's Theory (1922) is the only volume written by Bergson in the period separating Creative Evolution (1907) and The Two Sources of Morality and Religion (1932). Duration and Simultaneity represents a polemical, unique, mature and relatively neglected work, one that allows us however to respond to these questions - provided that we read it as a work of philosophy and metaphysics. This book was awarded the 2020 Polydore de Paepe Prize of the Royal Academy of Science, Letters and Fine Arts of Belgium.

Jean-Paul Sartre i Maurice Merleau-Ponty to najważniejsi francuscy przedstawiciele filozofii egzystencjalizmu. W 1945 r. obaj zakładają „Les Temps Modernes” – czasopismo mające być platformą dyskusji różnych nurtów radykalnej lewicy. W 1950 r. Merleau-Ponty wywołuje skandal, publikując esej „Humanizm i terror” komuniści oskarżają go o ogłoszenie paszkwilu na ZSRR, liberałowie o próbę usprawiedliwienia czystki Stalina z końca lat 30., w trakcie której wymordowano tysiące działaczy radzieckiej partii bolszewickiej. Wkrótce drogi obu filozofów ostatecznie się rozejdą. W 1953 r., w atmosferze powszechnej psychozy, że zimna wojna przekształci się w trzecią wojnę światową, Sartre udzieli bezwarunkowego poparcia komunistom, Merleau-Ponty zaś odejdzie z redakcji „Les Temps Modernes”, potępi sowieckie imperium łagrów, a chwilę później otwarcie zaatakuje swojego przyjaciela w eseju „Sartre i ultrabolszewizm”. Dzieje owego sporu szczegółowo omawia prof. Jacek Migasiński, prezentując też najważniejsze teksty w debacie toczonej na łamach „Les Temps Modernes”. Czytelnik otrzymuje książkę o jednej z najważniejszych polemik politycznych pierwszej połowy lat 50., która w zasadniczym stopniu zaważyła na ewolucji ideowej lewicy w Europie Zachodniej.

Maurice Merleau-Ponty pronesl na Collège de France patnáct přednáškových cyklů (1952–1961). Po každém roce sepsal k příslušnému cyklu shrnutí a ta průběžně publikoval v ročence Collège. Souborné vydání shrnutí, které v roce 1968 uspořádal Merleau-Pontyho žák a přítel Claude Lefort, tak přináší ucelený přehled o tom, jak Merleau-Ponty interpretoval řadu důležitých filosofických témat ve středním a pozdním období své filosofické kariéry. Mezi tato témata patřilo zejména vyjadřování, mluva a řeč, dějinné utváření smyslu, příroda, život a lidské tělo ve vztahu k nim či výtvarné umění a literatura. Kromě toho Merleau-Ponty v přednáškách představil i své pojetí filosofie jako radikálního tázání či dialektiky bez syntézy.

Svazek obsahuje dva texty Merleau-Pontyho z konce roku 1951, které měly představit jeho kandidaturu na prestižní Collège de France. Obsahují shrnutí jeho prvních publikací (Struktura chování, Fenomenologie vnímání) a popis projektů, na nichž pracoval (Próza světa) a které plánoval (Viditelné a neviditelné). Hlavním cílem textů je přehled problémů a témat, kterým se chtěl věnovat ve své výuce. Na rozdíl od většiny materiálů po jeho smrti, tyto texty prezentují jeho myšlenkový projekt jako jednotnou strukturu, kde jsou propojena různá, na první pohled nesouvisející témata. Klíčovou otázkou je, jak se tělesně-perceptivní život, popsaný v jeho prvních knihách, proměňuje s kulturními nástroji a řečí, což vede k „zkušenosti pravdy“ a překročení naší situace v poznání. Fenomenologický rozbor vnímání ukazuje, že vnímání není jen základní formou racionálního poznání, a proto se musí proměnit i naše představa o rozumu. Je třeba analyzovat konkrétní postupy, jimiž racionalita uchopuje skutečnost. Materiály z následujících deseti let Merleau-Pontyho působení na Collège ukazují, že se věnoval naplňování a upřesňování tohoto programu.

Dva texty k Viditelnému a neviditelnému. Svazek obsahuje dva texty, které se historicky, obsahově i stylisticky úzce váží k autorově posmrtně vydanému rukopisu Viditelné a neviditelné. Jedná o důležitá a jediná souvislá autorova doplnění tohoto nedopsaného projektu, který je považován za významné a aktuální dílo, ale zároveň je pro svůj myšlenkový obsah i fragmentárnost obtížně interpretovatelný. Oba texty řeší metodologickou otázku celého projektu Viditelného a neviditelného: jak se filosoficky tázat v dnešní době, aniž bychom se spokojili s nezřídka redukcionistickými postoji evropské tradice, jako je reflexe na podstatu a hledání faktů. Recepce Merleau-Pontyho prochází v posledních letech velkou proměnou v souvislosti se změnou vydavatelské i čtenářské perspektivy. Proto je překlad je doplněn předmluvou vydavatele-překladatele Jana Haláka.

Myšlení Maurice Merleau-Pontyho prošlo od jeho raných prací o vnímání složitým vývojem, vedoucím až k nezavršenému pokusu o vybudování ontologie smyslově vnímatelného. Předkládaný sborník, sestavený z větší části ze sekundárních textů předních merleau-pontyovských specialistů a doplněný ukázkami Merleau-Pontyho poznámek k přednáškám věnovaným pojmu založení, nabízí různé pohledy na problematiku vymezenou dvěma pojmy, které jsou pro pozdní Merleau-Pontyho myšlení určující: pojmy ideality a založení. Vzhledem k tomu, že právě uvažování o tematice spojené s těmito dvěma pojmy vedlo některé Merleau-Pontyho následovníky k vypracování vlastních fenomenologických projektů, lze tento svazek považovat nejen za průvodce pozdní Merleau-Pontyho filosofií, ale také za průhled do současné francouzské fenomenologie.

Maurice Merleau-Ponty is one of the few major phenomenologists to engage extensively with empirical research in the sciences, and the only one to examine child psychology with rigor and in such depth. His writings have recently become increasingly influential, as the findings of psychology and cognitive science inform and are informed by phenomenological inquiry. Merleau-Ponty’s Sorbonne lectures of 1949 to 1952 are a broad investigation into child psychology, psychoanalysis, pedagogy, phenomenology, sociology, and anthropology. They argue that the subject of child psychology is critical for any philosophical attempt to understand individual and intersubjective existence. Talia Welsh’s new translation provides Merleau-Ponty’s complete lectures on the seminal engagement of phenomenology and psychology.

Merleau-Ponty je přesvědčen, že na svět, jak se nám odhaluje ve vnímání, máme sklon zapomínat. Zde předkládaných sedm rozhlasových přednášek z roku 1948 (jejichž obecným tématem bylo „utváření myšlení“) je soustředěným znovuobjevováním vnímaného světa.

L'œil et l'Esprit est le dernier écrit que Merleau-Ponty put achever de son vivant.Installé, pour deux ou trois mois, dans la campagne provençale, non loin d'Aix, au Tholonet, goûtant le plaisir de ce lieu qu'on sentait fiat pour être habité, mais surtout, jouissant chaque jour du paysage qui porte à jamais l'empreinte de l'œil de Cézanne, Merleau-ponty réinterroge la vision, même temps que la peinture. Il cherche, une fois de plus, les mots du commencement, des mots, par exemple, capables de nommer ce qui fait le miracle du corps humain, son inexplicable animation, sitôt noué son dialogue muet avec les autres, le monde et lui-même - et aussi la fragilité de ce miracle.

Studia Phaenomenologica is an international yearbook that publishes original work in phenomenology and hermeneutics in English, French, and German.

Autor se ve své poslední knize obrací k východiskům svého myšlení – k fenomenologii vnímání a lidské tělesnosti – a ještě radikálněji vyjadřuje svůj úmysl zrušit kartesiánské rozlišení ducha a těla a dospívá k ontologii ”látky světa” jako posledního základu zjevování. Přeložil M. Petříček. ISBN 80-86005-04-1 je chybné, správné ISBN 80-86005-82-8 není v knize uvedeno.

Knihu "Primát vnímání" tvoří tři úzce související texty významného francouzského filosofa a fenomenologa Maurice Merleau-Pontyho. Jejím jádrem je autorova přednáška z roku 1946, ve které zhutněným způsobem vyložil ústřední teze svého hlavního díla "Fenomenologie vnímání". Přednášku doplňují texty dvou dřívějších projektů, jejichž vyústěním bylo právě toto dílo, a zápis diskuze, která po přednášce následovala. Čtenář tak v knize může sledovat jednotu autorovy filosofické práce od prvních náčrtů přes vypracovanou fenomenologii vnímání až po naznačení jejich důsledků pro chápání vědy, racionality, člověka, kultury, dějin a filosofie samotné. "Primát vnímání", titul, který dvěma slovy vyjadřuje Merleau-Pontyho filosofický postoj, je tak pozoruhudným úvodem nejen do "Fenomenologie vnímání", ale do autorova myšlení obecně - je v jistém smyslu úvodem napsaným autorem samotným.

Přednášky tří významných filozofů - Maurice Merleau-Ponty, Claude Lévi-Strauss, Roland Barthes, na téma sociální antropologie, semiologie a filozofie bytí.

Du grand ouvrage dont rêvait Merleau-Ponty ne restent que cent cinquante pages manuscrites. Quelle est leur fonction : introduire. Il s'agit de diriger le lecteur vers un domaine que ses habitudes de pensée ne lui rendent pas immédiatement accessible. Il s'agit, notamment, de le persuader que les concepts fondamentaux de la philosophie moderne - par exemple, les distinctions du sujet et de l'objet, de l'essence et du fait, de l'être et du néant, les notions de conscience, d'image, de chose - dont il est fait constamment usage impliquent déjà une interprétation singulière du monde et ne peuvent prétendre à une dignité spéciale quand notre propos est justement de nous remettre en face de notre expérience, pour chercher en elle la naissance du sens. Pourquoi est-il devenu nécessaire de prendre un nouveau départ, pourquoi ne pouvons-nous plus penser dans le cadre des anciens systèmes, ni même bâtir sur le sol où nous les voyons, si différents soient-ils dans leur orientation, plonger leurs racines, voilà ce que l'auteur s'efforce de dire tout d'abord. Considérations préliminaires, croirait-on donc. Et pourtant, telle est la nature de l'œuvre que l'initiation est ici décisive, la vérité du parcours anticipée dans la première démarche.

"Philosopher, c'est chercher, c'est impliquer qu'il y a des choses à voir et à dire. Or, aujourd'hui, on ne cherche guère. On revient à l'une ou l'autre des traditions, on la "défend". Nos convictions se fondent moins sur des valeurs ou des vérités aperçues que sur les vices ou les erreurs de celles dont nous ne voulons pas. Notre pensée est en retraite ou en repli. Dans ce monde où la dénégation et les passions moroses tiennent lieu de certitudes, on ne cherche surtout pas à voir, et c'est la philosophie, parce qu'elle demande à voir, qui passe pour impiété."Maurice Merleau-Ponty.

A vital work of political philosophy by one of the leading French philosophers of the twentieth century, which remains as a provocative contribution to limits on the use of violence. This Routledge Classics edition includes a new Foreword by William McBride.

Východiskem analýz, které Merleau-Ponty podává v této knize, je kritika koncepcí, které chování živých organismů pojímají jako kauzální účinky izolovaných neurofyziologických procesů; najdeme tu tedy např. i kritiku Pavlovovy teorie podmíněných reflexů. Vztah psychického řádu k řádu vitálnímu a vztah duchovna k psychičnu je autorem pojímán jako integrace, díky níž se určitá struktura stává částí struktury jí nadřazené. Vyústěním zkoumání je pak pojetí navazující na základní myšlenky Husserlovy fenomenologie.

Pět brilantních esejů přináší autorovo zamyšlení o relaci výtvarné a filosofické výpovědi o světě. Přední francouzský myslitel 20. století v nich poodhaluje kořeny smyslu v řeči slov i malířského výrazu, odlišnosti a specifika jejich vidění, a dobírá se charakteristiky vnímání, které určuje postavení člověka v jeho životním prostředí.

Merleau-Ponty vychází ve svém nejvýznamnějším díle z podrobné analýzy vnímání, která jej přivede k nutnosti chápat lidský subjekt jako vtělený a opustit některé teze Husserlovy fenomenologie. Merleau-Ponty domýšlí své východisko v úvahách o prostorovém, sexuálním, řečovém intersubjektivním rozměru tělesnosti, aby vyvodil důsledky pro klasická filosofická témata, jako je čas, myšlení či svoboda.