Kniha Hegemonie a socialistická strategie se dostává do rukou českým čtenářům téměř třicet let po svém prvním vydání v roce 1985. Autoři tvrdí, že levicové myšlení tehdy stálo na křižovatce a vyžadovalo přehodnocení klíčových pojmů, jako jsou ekonomický determinismus, proletariát jako privilegovaný aktér dějin, revoluce a antagonismus. Postmarxismus Ernesta Laclaua a Chantal Mouffe, po obsáhlém výkladu historických proměn pojmu hegemonie, nabízí antiesencialistickou koncepci sociální logiky a politiky vycházející zejména z díla Antonia Gramsciho. Hodnocení „globalizovaného světa“ skrze kategorii hegemonie ukazuje, že současný stav není jediným možným společenským řádem, ale výsledkem specifických mocenských vztahů. Tyto vztahy jsou projevem hegemonických tahů konkrétních sociálních sil, které transformovaly vztahy mezi kapitalistickými korporacemi a národními státy. Hegemonii lze zpochybnit a levice by měla usilovat o věrohodnou alternativu neoliberálního řádu, místo aby se snažila o jeho humánnější řízení. To vyžaduje vytyčení nových politických hranic a uznání, že radikální politika nemůže existovat bez definování protivníka, což zahrnuje přijetí nevykořenitelnosti antagonismu.
