Jürgen Habermas je německý sociolog a filozof, který navazuje na kritickou teorii a americký pragmatismus. Jeho práce se soustředí na základy sociální teorie a epistemologie, analýzu pokročilých kapitalistických společností a demokracie, vládu práva v kritickém sociálně-evolučním kontextu a současnou politiku. Habermasův teoretický systém odhaluje možnost rozumu, emancipace a racionálně-kritické komunikace, které jsou latentní v moderních institucích a v lidské schopnosti uvažovat a sledovat racionální zájmy.
Jedna z mála klasických knih z oblasti sociální filosofie 20. století, v níž autor zkoumá vznik, přeměnu a rozklad měšťanské veřejnosti v souvislostech vývoje moderní společnosti. Publikace vychází v novém vydání v lehce upraveném překladu Aleny Bakešové a Josefa Velka.
Monografie o životě a díle významného představitele frankfurtské školy.
Kniha rozhovorů Giovanny Borradori s Jacquesem Derridou a Jürgenem Habermasem vznikla bezprostředně po teroristickém útoku na Twin Towers 11. září 2001. Derrida i Habermas analyzují problém současného terorismu v rámci reflexe "osvícenského projektu" moderního světa, tj. světa jehož podstatou je racionalismus a racionalistické pojetí rozumu. V doplňujícím textu G. Borradori podává zasvěcený úvod do myšlení obou filosofů. Publikace tak umožňuje porozumět stanoviskům obou filosofů, i těm čtenářům, kteří se přímo neorientují v odborné filosofické literatuře.
Výbor textů obsahuje studie a doplňky Jürgena Habermase k jeho diskursivní politické a právní teorii demokratického právního státu, kterou systematicky vypracoval ve své monumentální knize Faktizität und Geltung. Beiträge zur Diskurstheorie des Rechts und des demokratischen Rechtsstaats (1991). Jde o druhý opus magnum „zralého“ Habermase v oblasti „praktické filosofie“, v němž velmi složitým způsobem navazuje na svou předchozí, stejně tak monumentální knihu Theorie des kommunikativen Handelns (1981). Habermasův pokus o diskursivní zdůvodnění liberální demokracie je organickou součástí tradičních diskusí v německé politické a právní teorii, dokládá systematickou recepci anglosaských diskusí, komplikovaným způsobem navazuje na předchozí etapy Habermasova myšlení a zcela novým způsobem naplňuje jeho základní intence.
Sborník podává první, byť velmi fragmentární výběr prací tzv. frankfurtské školy, představující jeden z nejvýznačnějších proudů sociologického a filosofického myšlení v NSR. T.W. Adorno zkoumá obsah a možnosti empirické sociologie. Druhá jeho studie vyšetřuje vztah mezi sociologií apsychologií. J. Habermas jednak analyzuje kritické a konzervativní úkoly sociologie, jednak sleduje vliv středoškolského a vysokoškolského vzdělání na politické vědomí. Z díla L. von Friedeburga je uvedena studie k interpretaci empirických výzkumů v průmyslových podnicích.
Jedna z mála klasických knih z oblasti sociální filosofie dvacátého století, v níž autor zkoumá vznik, proměnu a rozklad měšťanské veřejnosti v souvislostech vývoje moderní společnosti.
Shapiro analyzuje současné teorie demokracie, nevynechává žádný významnější směr. Ve svém výkladu přitom vychází z pozic schumpeterovských a polemicky se zaměřuje proti normativním teoriím, zvláště proti koncepci deliberativní demokracie. Habermasův článek se zase věnuje teoriím normativním, tedy teoriím, jež nevylučují otázku, zda daný politický režim je dobrý a proč je dobrý. Habermas ve své argumentaci navazuje na hlavní proud soudobé politické filosofie a svůj výklad rozvíjí v kontextu diskuse mezi liberalismem a komunitarismem, formuluje však vlastní pozici, jež staví na diskurzní etice. Uspořádal a úvodní studii napsal Milan Znoj.
Filosofický příspěvek k současné diskusi v biomedicíně. Řeší problematiku morálního a právního postavení embrya a vyjadřuje znepokojení nad možnými negativními důsledky programování lidí - narušení lidské přirozenosti, identity jednotlivce, mezigeneračních vztahů apod. Obsahuje stať Víra a vědění, která je reakcí na aktuální problémy naší kultury po 11. září 2001.
Knihu, která již patří do dějin praktické filozofie 20. století, lze chápat jako paradigmatickou interpretaci a kritiku sociálního stavu v rámci tzv. "západního marxismu" 60. let.
