Stanislav Balík (* 6. října 1956 Praha) je český právník a historik, který se zabývá obecnými dějinami státu a práva a dějinami právnických profesí. V letech 2004 až 2014 byl soudcem Ústavního soudu České republiky. Přednáší na právnických fakultách Západočeské univerzity v Plzni, Univerzity Palackého v Olomouci a Masarykovy univerzity v Brně a také na vysoké škole CEVRO Institut. V lednu 2020 se stal děkanem Fakulty právnické Západočeské univerzity.
Publikace autorů z Masarykovy univerzity v Brně představuje koncentrovaný pohled na současnost a minulost české politiky. Zachycuje klíčové vývojové trendy posledních desetiletí a století a také analyzuje, jak politiku a politický systém ovlivňuje dědictví z komunistické i předkomunistické éry. Autoři tím výrazně reflektují skutečnost, že v dramatických změnách sametové revoluce a následných letech je možné najít řadu souvislostí, které pomáhají vysvětlit dnešní stav naší politiky.
Po letech našich amatérských reportérských snah o jakž takž jasné zobrazení hrozby, jakou pro západní civilizaci představuje zradikalizovaný islám, konečně přichází tolik potřebná analýza vojenská. Soustředěná na Islámský stát, stopuje spoluúčast Západu na jeho vzniku „vývozem demokracie“ a „budováním států“. Čili svrháváním diktátorských ale diplomaticky zvládnutelných režimů a jejich nahrazováním „svobodnými“ volbami generujícími ty nejhorší výstřelky středověké krutosti a oživujícimi tradiční úlohu islámu jako dobyvatele světa. Ač dnes je na pokraji porážky na svém původním území, Islámský stát coby globální revoluční hnutí metastázoval do desítek zemí, včetně Evropy, kde si vytváří svými zákony a svou kulturou ovládané vlastní islámistány vykonávající neustálý tlak na islamizaci domorodé společnosti. Děje se tak v kontrastu s bezradností, neschopností, ne-li kolaborací evropských politických elit. Autoři knihy – oba vojáci – na závěr dramatického popisu islamizace Evropy docházejí k závěru, že události zacházejí za hranici řešitelnosti politické a Evropě brzy zbude už jen volba ozbrojené obrany nebo civilizačního zániku.
Autoři této průkopnické práce pojímají antiklerikalismus jako součást modernizačních evropských procesů, provázejících budování evropských národních států a jejich politických institucí. Antiklerikalismus je v jejich očích součástí „ambivalence moderny“, která se vyznačuje střetem identit a proměnou životních orientací a mentalit.
Autoři vymezují termín antiklerikalismus v kontextu duchovních a náboženských dějin 19. a 20. století, s důrazem na jeho dobové proměny v multinárodní a multikonfesní habsburské monarchii od roku 1867, resp. v období první republiky. Antiklerikalismus získával podobu kulturního boje, jenž se uplatňoval především v otázce školské a manželské politiky, resp. v otázce rituálů – smrti a pohřbívání. Vedle perspektivy celozemské, české a moravské, nazírané prostřednictvím zákonů a zákonných opatření, resp. prostřednictvím střetů mezi politickými programy jednotlivých stran, autoři zvolili i perspektivu mikrohistorickou (Brno, Kladno, Uherské Hradiště, Uherský Brod, Polná, Žarošice, Lidečko, Mikulovice u Pardubic), jež ozřejmuje, jak se antiklerikální nálady a postoje uplatňovaly během každodenního náboženského, politického a společenského života.
Kdy vznikla bludovská farnost? Které obce a ve kterém období spadaly pod bludovskou farnost? Jaký majetek patřil k faře? O čem svědčilo použití češtiny, latiny a němčiny na třech zvonech z konce 16. století? Kolik nemanželských dětí se narodilo v Bludově v 19. století? Proč bludovští vyháněli kaplany? Jakým způsobem byla farnost omezována v době komunistického režimu? Kolik katolíků ubylo v Bludově mezi lety 1991 a 2011? Nejenom na tyto otázky se snaží nabídnout odpovědi kniha Pozdvihni se duše z prachu. Příběh bludovské farnosti sv. Jiří, jež vychází u příležitosti jednoho a třech čtvrtí století od postavení stávajícího farního kostela.
První ucelená publikace věnovaná nejsilnější pravicové politické straně v České republice. V šestnácti kapitolách je představeno působení ODS v nejrůznějších oblastech českého politického systému – ve vládních koalicích, v opozici, v krajské a komunální politice, čtenář je seznámen s vývojem programových konceptů ODS, s jejím přístupem k ekonomické reformě, k evropské integraci, k vnější a vnitřní bezpečnosti, opomenuty nejsou ani její zahraniční vztahy, vnitřní struktura a přidružené organizace. Pozornost je zaměřena rovněž na charakteristiku voličů ODS a na její zakotvení v tradicích české politiky.
Publikace je doplněna krátkými medailony více než sta nejdůležitějších představitelů prvních patnácti let existence strany, obsáhlým kalendáriem a bohatými přílohami.
Cílem knihy Od Markrabiny na Prostřední hora. Atlas historických bludovských map je snaha odhalit co nejvíc z procesu vývoje Bludova a jeho okolí. Autor se pokusil zjistit, které domy stály dříve a které byly postaveny až mnohem později. Přesně lokalizuje dávné bludovské rybníky a snaží se rekonstruovat, jak vypadala obec při založení a jak se postupně vyvíjela. Atlas má sloužit především bludovským obyvatelům a rodákům v tom, aby se mohli na naši obec dívat i očima jejího postupného vývoje. Aby si uměli představit, že ne vždy bylo všechno tak, jako nyní, ale také že to, co považujeme za odvěké, je pouze produktem historického vývoje. Kniha má napomoci uchovat povědomí o vývoji bludovského sídelního prostoru.
Kniha přináší politologický pohled na dosud spíše opomíjenou oblast – na českou komunální politiku mezi volbami 1994 a 2006. Zkoumá způsob fungování nejnižší úrovně českéhopolitického systému ve 206 obcích s rozšířenou působností, tedy v jakýchsi mikroregionálních centrech ČR, v nichž žijí tři pětiny obyvatel ČR.Autor se zamýšlí nad teorií komunální politiky a nad teorií koalic, kdy navrhuje nový systém jejich klasifikace. Předmětem výzkumu pak je především typologie a složení koalic v obcích s rozšířenou působností a stabilita tamních voličských vzorců. Privilegovanými subjekty zkoumání přitom byly čtyři velké parlamentní strany – ODS, ČSSD, KSČM a KDU-ČSL. Bylo zjištěno, že i ve větších městech má komunální politika vlastní logiku a dynamiku, která není zcela odvozena od logiky a dynamiky parlamentní.
Druhé vydání úspěšné, již dlouho nedostupné publikace. Kniha přináší moderní a současně velmi aktuální historický a politologický výklad událostí, které se týkají církevních i sociálně-kulturních novodobých dějin Československa. Vysvětluje nejen známé a již ve vědeckých diskusích diskutované okruhy problémů (např. průběh církevních procesů, vztah státu a církve, problém skryté církve, vztah římské a řecké církve), ale otevírá i celou řadu nových témat, k nimž patří zejména vztah katolických intelektuálů k socialismu, kulturní aspekty křesťanství, role lidové zbožnosti a v neposlední řadě celkový charakter českého křesťanství. Kniha je první souhrnnou syntézou dějin československého katolicismu v celém období komunistického režimu, ovšem s důrazem na dění v českých zemích. Nespokojuje se s pouhým chronologickým přehledem vývoje, ale hlavní těžiště jejího zájmu leží ve vystižení dlouhodobějších dějinných trendů i v analýze nástrojů používaných komunistickým režimem pro ovládnutí církve a celé společnosti.
Kniha předních českých politologů reaguje na aktuální debaty o žádoucí podobě volebního systému pro volby Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR. Nejprve sumarizuje české historické zkušenosti s většinovým systémem z doby před první světovou válkou, dále si všímá působení tohoto systému v senátních volbách po roce 1996 a rekapituluje pokus o změnu volebního systému z let 2000–2001.
Důkladnou diskusí pak prochází samotná aktuální myšlenka na zavedení většinového systému pro volby dolní komory, která je spojena i s otázkami racionalizace parlamentního režimu a výzvami a hrozbami volebního inženýrství. Na závěr se pozornost soustřeďuje na důsledky případné změny pro vnitřní život politických stran.
