Ptactvo nebeské je neposedné a nepolapitelné. Ptáček se kolem nás a nad námi jen mihne – a je v trapu! Jakpak si ho má prohlédnout dítě, které se prohání po chodníku na odrážedle? Jak jinak než v knížce na obrázku. Tam se může na každého ptáčka pěkně zblízka podívat a brzy dokáže pojmenovat nejen sýkorky a kachny, ale třeba i ledňáčky, straky nebo kormorány a zamávat jim na procházce, když se potkají...
Pokud jste četli Binarova Bezstarostná léta bezradná, pak si určitě nenechte ujít volně navazující vzpomínkovou knihu Kudy? Tudy!, ve které Ivan Binar líčí svoje osudy až do odchodu do emigrace. Vše opět na pozadí komunistické Ostravy a okolí. Úžasná kniha, která přináší vhled do doby nedávno minulé očima toho, kdo ji musel žít.
Jak už podtitul Shrnutí napovídá, autor, Ivan Binar (1942), bilancuje své působení v literární oblasti a nabízí čtenáři průřez tvorbou kratších próz propojených poezií od sedmdesátých let až po rok 2019. Texty jsou řazeny chronologicky; vznikaly ve Vídni, Mnichově, v Praze a ve Vlkovicích (Slezsko). Některé byly publikovány v exilových časopisech, jiné v časopisech doma, většina však má v tomto svazku premiéru. Texty v řeči vázané jsou tu čtenáři předkládány vůbec poprvé. Ivan Binar se nesnaží o realistický popis reality se všemi historickými fakty, daty a událostmi, jakýsi kronikářský záznam bezmála padesáti let, po které texty vznikaly. Některé povídky se faktům nevyhýbají, jiné, a je to na první pohled poznat, jsou zase čirou fikcí. Z předkládaných textů je však poměrně dobře vystopovatelný vývoj autorova přístupu k tvorbě, vývoj stylu, volba i akcentace témat, jež jsou pro Ivana Binara nosná.
Patří, ba přímo se sluší, aby nám nejstarší vyprávěli, jací byli jejich prarodiče, co jako děti zažili ve svém dětství, jaké měli zvyky, úzkosti, ale i radosti, které nakonec formovaly jejich svět, protože tento "bezradný" svět, ve vnucích, ob generaci, často jakoby znovu ožívá. A když máte mladický dar pěknou češtinou říznutou hanáckým nebo slezským nářečím (víte, co je na dachu?) předat své nejzazší vzpomínky sahající až do poválečných let a komunistické doby Československa let padesátých s přesahy do pozdějších časů, pak je nasnadě s něčím takovým přijít. Ivan Binar postupuje dokumentárně, využívá různých dobových dokumentů, jež doplňují jeho poutavá vyprávění a vzpomínky na život jeho prarodičů a rodičů na vsi ve Vanovicích, v Hradci nad Moravicí a nakonec také v Opavě, kam odešel jeho tatínek za prací v továrně
Sloneček Malej je docela maličký slon, k obědu mu stačí sedmikráska, ale ničeho se nebojí, ani nebezpečného myšiska, ani ještě nebezpečnějšího zločince. Taky dokáže obdivuhodné kousky, jaké obyčejní sloni nesvedou – ku příkladu chodit po stropě jako moucha. Kdyby to zkusil obyčejný slon, to by to dopadlo! Strop by se nad ním bezpochyby probořil. Z rodného porcelánu se sloneček Malej vydal do světa širého nejen proto, aby po něm nezůstala hromada střepů, ale taky proto, aby poznal přátele a pomohl jim v nesnázích.
Revoluce! je absurdní románová groteska, která se odehrává na vymyšlených místech v neurčeném čase a upozorňuje na nesmyslnost řešení historických okamžiků násilím. Text je předznamenán citátem André Mauroise, který reflektuje, jak revoluce obvykle nezanechává u moci své původní aktéry. Hlavní postavou je Dušánek, naivní mistr zvuku, který je zatčen na základě podvrženého důkazu a obviněn z přípravy revoluce. Ve vězení se setkává s kaplankou Ráchel, do které se zamiluje, což jí přinese ztrátu místa. Dušánek je ve vykonstruovaném procesu odsouzen k trestu smrti. V Lidovém domě se schází tribun lidu Semlela a idealistka Vlasta Revoluce, která adoptovala malou Jenůfku. Když v Lidovém domě vypukne revoluce, Vlasta se ujme jejího vedení, zatímco Semlela se snaží udržet svůj status quo. Revoluce nakonec zachrání Dušánka a povýší ho na prezidenta. Ten se však uchyluje k psychiatrické péči, zatímco revoluce se stává krvavou a vrah Pštros získává moc. Semlela uprchne do zahraničí, kde se neúmyslně dostane na Východ a prodá svou vlast carovi. Dušánek se rozhodne zrušit trest smrti a Vlasta se snaží zjednat spravedlnost, ale Semlela se vrací s carským vojskem, aby nastolil pořádek. Jak dopadnou kladní hrdinové?
V domě u řeky pod kaštany jírovci žili byli Jeníček a Marie. S nimi tam někdy pobývali také jejich rodiče – tatínek s maminkou, vědci a badatelé. Většinou však poletovali ve větru a v takových případech se o Jeníčka s Marií musela postarat Kateřina. Jenže Kateřina mívala občas cosi domluveného s jistým lesníkem Kozumplíkem a tak děti občas zůstávaly samy, ale samy se vůbec nebály – vždyť co by se jim mohlo přihodit? Humorné příhody o Jeníčkovi, ale ne tom z perníkové chaloupky, od držitele mnoha prestižních ocenění za dětskou literaturu, Ivana Binara, doprovází ilustrace Evy Sýkorové-Pekárkové. Kniha je určena pro děti od 6 let.
Román o tažení kapitána Kotulána s osmi muži, z nichž jeden je žena, na Sovětský svaz, prý už dávno zrušený. Prý! Humorná protiválečná moralita autora, který bývá kritiky označován jako atypický, myšlenkově a formálně se vymykající současnému většinovému proudu. Atypičnost může v pejorativním pojetí obsahovat zpátečnictví, v případě Ivana Binara je však znakem originality. Ke svému dalšímu opusu Peckova jáma Binar poznamenal: "Když vás kvůli Sovětskému svazu zavřou do vězení, nemůžete ho jen tak hodit za hlavu a dívat se na kačenky, jak si plavou, přestože na něj chcete zapomenout, přestože je rozpadlý. Nebo spíš opadaný. Kousky, které z něj opadaly, si nevedou nejlíp. Co když je napadne znovu se přimknout k tomu dubisku? Nejraději bych Sovětský svaz přeškrtl, vypustil, vyzmizíkoval, zapomněl na něj a dělal, že tu nikdy nebyl. Jenže to nejde, v jeho stínu, pod jeho křídly a s ním jsem žil převážnou část života. Kdybych se jí zřekl, nebyl bych to já. Musím na Sovětský svaz myslet a radovat se přitom, že se rozpadl; musím se bát, že by se mohl zvednout a znovu se pustit do díla. Protože ho znám, protože jsem ho zažil. Nemohu předstírat, že to nic, co bylo, bylo, odpusťme si, co jsme si... A dívat se na řeku plnou chmýří z topolů, na rozkvetlé růže, na kačenky s křídly dosud nedovyvinutými, jak šupajdí po hladině za rozesmátou matkou kačenou."
Záhoř je jedno moc milé pruhované prasátko. Na světě to ale nemá jednoduché – nejdřív na svět málem vůbec nepřišel, pak mu narostly kníry, a ješ- tě ho ulovil strašlivý, i když skoro bezzubý tygr, pan Sibiřský. Ale nakonec, snad protože jsou pruhovaní, se ti dva spolu spřátelí, a dokonce udělají kariéru u cirkusu. Bezzubý tygr a fousaté prasátko, jak tohle jenom dopadne?
Mladá kráva Stračena je tak zklamaná! Nevzali ji na výlet pořádaný pro hovězí omladinu, proto se rozhodne zdolat ohradník a uprchnout z rodné pastviny. Ukáže se však, že to bylo dobře, protože neskončila s mladými býčky na jatkách, ale zabloudila do zahrady k dědečkovi Josefovi, který se jí ujme a láskyplně o ni pečuje. Dokonce se spolu, babičce natruc, vydají na výlet k moři. Užijí si moře a při zpáteční cestě potkají stádo hovězího. Je tu jeden moc hezký mladý býček a ten se Stračeně tak zalíbí, že dědečka nechá jít domů samotného a zůstane se stádem. Dědeček pečuje o zahradu, je smířený s tím, že kráva nevděčnice už se nikdy nevrátí. Ale Straka se k dědečkovi po čase přeci jen vrátí a způsobí hotové pozdvižení...
