Jan Assmann Knihy
Jan Assmann je přední osobností v oblasti egyptologie a kulturních studií, který rozvinul vlivnou teorii kulturní a komunikativní paměti. Jeho práce zkoumá hluboké propojení mezi pamětí, identitou a kulturním dědictvím. Assmann se také zabývá kontroverzním tématem původu monoteismu, který interpretuje jako zásadní zlom v náboženském myšlení, odklon od starších forem polyteismu k novým monoteistickým systémům. Jeho přístup propojuje archeologické poznatky s filozofickou reflexí, čímž nabízí jedinečný pohled na vývoj lidské kultury a víry.






Autor, profesor egyptologie na heidelberské univerzitě, se v této práci snaží o širší syntézu svých zkoumání k tématu paměti jakožto konstitutivní složky kulturní identity. Otázku forem kulturní paměti, její organizace a historických proměn probírá nejprve obecně, zejména v návaznosti na starší práce Maurice Halbwachse, a poté je sleduje na konkrétním příkladu středozemních kultur, především Egypta, Izraele a Řecka. Objasňuje přitom roli, kterou sehrál objev a využívání písma při vzniku nejstarších státních útvarů.
Světoznámý egyptolog a kulturolog Jan Assmann (* 1938) se přibližně od přelomu tisíciletí mimo jiné soustavně věnuje obrazům Egypta v postrenesanční evropské kultuře, zvláště na poli literatury či esejistiky (např. u Thomase Manna či Sigmunda Freuda) a v hudebně dramatické tvorbě (např. u Händela, Verdiho či Schönberga). Jeho brilantní rozbor Kouzelné flétny – „třetího velkého enigmatického díla naší kultury“ vedle Shakespearova Hamleta a Leonardovy Mony Lisy – nabízí obsahový i žánrový klíč ke zdánlivé zmatenosti operního děje a umožňuje pochopením historických souvislostí oživit plnou estetickou působivost díla pro současnost. „Kouzelná flétna uvádí na jeviště rituál, který se před diváky nejenom odvíjí, ale také je subtilně a přitom intenzivně vtahuje do rituálního dění. V tom tkví jádro estetické ideje, na níž opera spočívá a z níž vyplývá vše ostatní, tedy jazyková a hudební dramaturgie díla. Je to myšlenka jedinečná a geniální; nevím o jiné opeře, jež by byla pojata takto kompletně jako výkon rituálu – byť jsou vztahy mezi operou a rituálem obecně vzato těsné a v raných italských operách často nacházíme jednotlivé rituální scény, například výstupy zaklínání duchů nebo obětování. Přestože Kouzelná flétna v tomto propojení rituálu s operou dosahuje naprostého úspěchu, nemělo dílo v tomto ohledu žádné předchůdce a nenašlo ani následníky.“
Autor zde shrnuje výtěžky svých studií ke staroegyptským, staroizraelským a evropským představám o politickém řádu. Soustřeďuje se přitom na proměnlivé vztahy mezi politickým společenstvím a náboženskými soustavami, přičemž rozlišuje dva aspekty politické theologie. První se týká theologických implikací politických pojmů a představ, druhý politických implikací, theologických pojmů a koncepcí. Autor zdůrazňuje, že často vyzdvihovaný proces sekularizace theologických pojmů má i svůj protějšek a že některé centrální theologické pojmy jsou theologizovanými pojmy politickými. Po podrobné a bohatě členěné analýze egyptských a izraelských náboženských a politických soustav a jejich vzájemných vztahů je v závěru věnována rozsáhlá studie postavě Mojžíše.
Kniha jednoho z nejvýznamnějších znalců staroegyptského náboženství ukazuje na základě původních textů vývoj egyptského pojetí zbožnosti.
Edice Světová náboženství. Studie významného kulturologa o třech obrazech smrti ve starém Egyptě. Drobnější, ale nesmírně poutavá publikace z pera významného egyptologa a historika kultury Jana Assmanna (*1938) se zaměřuje na chápání smrti ve starověkém Egyptě. V přehledném výkladu doplněném četnými literárními i obrazovými doklady zkoumá tři aspekty neboli „obrazy smrti“: smrt jako nepřítel, smrt jako návrat do mateřského lůna a smrt jako tajemství. Další část jeho studie je věnována kulturnímu významu písma a lidské paměti. Assmanův osobitý přístup přitom nemůžeme vnímat bez kontextu, který považuje vědomí naší smrtelnosti za významný „generátor kultury“, téma, s nímž se musí vyrovnat každé lidské společenství. Assmannova studie je doplněna příspěvkem Thomase Macha nazvaným „Smrt a truchlení v kulturologické perspektivě“.
Egypt ve světle teorie kultury
- 78 stránek
- 3 hodiny čtení
Autor podává výklad faraonské kultury v údolí Nilu z hlediska teorie kultury.
This collection of papers from two workshops - held in Heidelberg, Germany, in July 1996 and Jerusalem, Israel, in October 1997 - is concerned with anthropological rather than theological aspects of the Near Eastern and Mediterranean religions, ranging from the 'primary' religions of the archaic period and their complex developments in Egypt and Mesopotamia to the 'soteriological' movements and 'secondary' religions that emerged in Late Antiquity. The first part of the book focuses on "Confession and Conversion," while the second part is devoted to the topic of "Guilt, Sin and Rituals of Purification." The primary purpose of this volume is to convey a sense of the dynamics and dialectical relationships between the various Near Eastern and Mediterranean religions from the archaic period to Late Antiquity.Contributions in English, German and French.
Now available to an English-speaking audience, this book presents a groundbreaking theoretical analysis of memory, identity and culture.
Representation in religion
- 363 stránek
- 13 hodin čtení
The role of representation in religion is complex. While often perceived as essential, it is also associated in many traditions with the liability of idolatry and provokes iconoclasm. The essays in this volume examine the nuances of representation in religion and the debate concerning its place across a variety of traditions from the three Abrahamic faiths, to those of antiquity and the East.This volume consists of presentations made at an international conference held in honor of Moshe Barasch, art historian and cultural critic, who has done much to elucidate the light which representation and religion shed on each other. It pays tribute to Barasch by expanding the base of understanding and insight he has erected. It should be of interest to students of religion and of art history.

