Edith Grossman Pořadí knih

Za vlády španělských místokrálů prochází město Cartagena, kdysi klíčové tržiště pro obchod s otroky, úpadkem. Sierva María de Todes los Ángeles, dcera markýze de Casalduero, vyrůstá mezi černými otroky, jejichž víra v africké bohy jí je bližší než katolické dogma její rodiny. Když ji v den dvanáctých narozenin pokouše vzteklý pes, nikdo to nebere vážně, dokud se markýz nedozví o možnosti nákazy. I bez symptomů podrobuje Siervu Maríi běžným léčebným praktikám a nakonec podlehne tlaku katolické církve, která navrhuje exorcismus jako jediný prostředek proti "nevyléčitelným" chorobám. Přípravu exorcismu dostává na starost páter Cayetáno Delaura, přičemž místem konání se stává klášter svaté Kláry, kde je Sierva María uvězněna. Zde se rozvíjí osudová milostná linie mezi šestatřicetiletým knězem a dvanáctiletou dívkou, která je považována za posedlou. Jejich láska představuje mnohonásobný přestupek proti tehdejším normám. Magické vyprávění Gabriela Garcíi Márqueze uchvátí čtenáře od první stránky a provází ho neobyčejným příběhem plným pozemské i duchovní vášně až do konce.

Translation always helps us to know, to see from a different angle, to attribute new value to what once may have been unfamiliar. This title argues for the cultural importance of translation, and for a more encompassing and nuanced appreciation of the translator's role.

Příběh novely, umístěné do kolumbijského města na karibském pobřeží, vypráví či spíše sepisuje jako "paměť" v poněkud starobylém smyslu slova její protagonista: starý mládenec, celoživotní hudební kritik a nedělní fejetonista místních novin, "učenec", jak je místními lidmi nazýván, který celý život pěstoval pouze účelové erotické vztahy. Ke svým devadesátinám se rozhodne dát si zvláštní dárek: strávit noc s pannou. Nezletilou pannu, přišívačku knoflíků, mu obstará majitelka místního nevěstince, protagonistova rovněž celoživotní známá. K očekávanému vývoji však nedojde: učený muž za objednanou dívkou do nevěstince dochází takřka každou noc, avšak dívka se nikdy neprobouzí ze skutečného nebo předstíraného spánku... Jde o autorovo nové prozaické dílo po deseti letech.... celý text

Předposlední román Vargase Llosy z roku 2000 znovu nalézá strhující rytmus a spád autorových nejlepších románů dokonale propojujících skutečnost (historické události) s fikcí. Urania Cabralová se po pětatřiceti letech vrací domů do Dominikánské republiky, kde se chce konečně vypořádat s minulostí. Na kraji silnice však číhají večer v autě čtyři ozbrojení muži. Slavný peruánský spisovatel z těchto dvou situací splétá mnohovrstevný, krutý a místy až tragikomický příběh dominikánského diktátora Rafaela Leonidase Trujilla řečeného Kozel. Kde končí nedotknutelný Vůdce a začíná obyčejný člověk? Jak může rozmar jednoho muže zničit životy tisíců lidí?

Žít, abych mohl vyprávět je kompendium klíčového období života kolumbijského spisovatele Gabriela Garcíi Márqueze a zasvěcený průvodce jeho románovou tvorbou. Tento „román o životě“ odhaluje různé aspekty postav a příběhů, které naplnily jeho světoznámá díla, jako jsou Sto roků samoty nebo Láska za časů cholery. V bohatě vystavěném vyprávění nositele Nobelovy ceny za literaturu (1982) se čtenářům otevírá pohled na jeho dětství a léta dospívání, kdy se formoval jeho životní příběh a objevoval talent vášnivého literáta a reportéra. Léta strávená psaním glos a komentářů pro kolumbijské noviny a působením v zahraničních tiskových agenturách se odrážejí v jeho vyprávěních, která se stala základními díly moderní literatury 20. století. Paměti mísí fantazii s realitou a odvíjejí se v kontextu politických událostí v Kolumbii v letech 1927–1957. Začínají vzpomínkami na dětství v rodné Aracatace, nostalgickými vzpomínkami na rodinu a babiččino vyprávění. Vzpomínání končí rokem 1955, kdy vychází román Spadané listí, v němž se objevuje fiktivní městečko Macondo, kde se odehrávají neuvěřitelné příběhy jeho proslulých děl.

"Napsat krátkou povídku vyžaduje stejně velké úsilí jako začít psát román. V prvním odstavci románu totiž musíte určit všechno: vnitřní uspořádání, ladění, sloh, rytmus, délku a leckdy i charakter některé postavy. Všechno ostatní už je jen požitek z psaní, ten nejniternější a nejsamotářštější, jaký si kdo může představit, a jestli potom knihu ustavičně nepřepisujete až do smrti, pak jenom proto, že stejnou železnou vůli, jakou jste potřebovali, abyste ji začali, vynaložíte na to, abyste ji dokončili. Naproti tomu povídka nemá začátek ani konec: buď se vyvede, nebo ne. A pokud se nevyvede, vlastní i cizí zkušenost učí, že většinou bývá rozumnější začít ji znovu a jinak, nebo ji vůbec zahodit." Takto nekompromisně se autor vyjádřil v předmluvě k souboru svých povídek z let 1976 1982. Spojuje je nejenom volně pojaté symbolické téma poutníka, ale především Márquezův brilantní vypravěčský styl.... celý text

Déle než 51 let čekal Florentino Ariza na novou příležitost, aby mohl Fermině Dazové vyznat nekonečnou lásku, na chvíli, až její 80letý manžel, slovutný lékař, zemře. Tehdy přichází chvíle pro kdysi opuštěného milence. Než se oba staří lidé spolu vypraví po řece Magdaleně, aby nedotčeni zlobou světa vpluli do elysia své lásky, stáčí se autorův pohled do jejich minulosti plné všedních věcí i nepravděpodobné krásy. Geniální vypravěč sestupuje do nížin triviální literatury a líčí své postavy v rozmanitých podobách lásky, lásky romantické i domestikované, lásky „osamělých lovců“ i lásky manželské. Na sentimentální příběh z lidové četby navěšuje vlastní vzpomínky a sny.