Vladimír Přibský Pořadí knih

Alžběta Pomořanská byla čtvrtou ženou Karla IV. O tom, jak ji viděl sám český král a římský císař, vypráví tato kniha. Děj se odehrává v roce 1368, kdy byla Alžběta korunována v Římě císařovnou. Královna Alžběta nejenže vynikala mimořádnou silou svých paží, ale byla to i žena velmi energická. Putování císařsko-královského páru do svatého města Říma bylo poznamenáno četnými protivenstvími a Alžběta se nejednou ocitla v situaci, kdy musela rozhodovat za svého nemocného manžela. Svými ráznými kroky se významně zasloužila o zdar této dobrodružné cesty.Svou oddanost a lásku k muži o jednatřicet let staršímu prokazovala i později, zejména na sklonku jara 1371, kdy Karel IV. onemocněl horečnatou chorobou neznámého původu...

Příběh Václava Hanky, bibliotekáře Českého vlasteneckého muzea, a jeho přátel kaplana borče, justiciára Sklenčky, básníka Lindy a malíře-restaurátora Horčičky, kteří na podzim roku 1817 obeznámili českou veřejnost s rukopisem královédvorským a zelenohorským. Kniha přináší nové překvapivé okolnosti nálezů Rukopisů a zpochybňuje možnost, že by šlo o padělky.

Basilej na počátku roku 1433 v době konání církevního koncilu se změnila v město biskupů a kardinálů, ale i kejklířů, kuplířů, kněžek lásky a kacířů. Tak bylo nazýváno české husitské poselstvo, které do Basileje přijelo na učená hádání s katolickými preláty o správný výklad Písma svatého. Autor nahlíží toto významné období našich dějin očima hlavních protagonistů, z nichž každý vidí svět a jeho strázně po svém. Důvěrně přibližuje dnešnímu čtenáři osudy a myšlení lidí na počátku 15. století, dobu, kdy žili naši stateční předkové. Byla to doba, kdy otázka, máme-li se bránit nepříteli, ještě nepřipadala v úvahu.

Na dvoře císaře Rudolfa II. na Pražském hradě je sadistickým způsobem zavražděna jedna lazebnice. Podezřelým se stane i císařův levoboček Julius, který se několikrát projevil jako uzurpátor a surovec. Případ má vyšetřovat velitel hradních trabantů hejtman Pablo Ortiz. Následně dochází k dalším dvěma nápadně podobným vraždám služek. Vyšetřování choulostivého případu se začne zamotávat a ani hejtman Odtiž netuší, jaké tragické rozuzlení ho očekává na konci tohoto příběhu.

Vzestup a pád zemského správce Záviše z Falkenštejna z pohledu jeho současníka, rytíře Zdislava z Lemberka, nejvyššího purkrabího Pražského hradu. Záviše z Falkenštejna poznáváme nejen jako významnou osobnost českých dějin 13. století, ale i jako člověka z masa a kostí, který měl své přednosti i slabiny a jenž se vedle státnických rozhodnutí dopouštěl i omylů, z nichž ten poslední se mu stal osudným. Z učebnice dějepisu víme, jak to se Závišem z Falkenštejna dopadlo. Habsburské intriky proti němu vyvrcholily tím, že mladý český král Václav II. nechal svého poručníka Záviše dne 24. srpna 1290 popravit pod vítkovským hradem Hluboká jako zrádce.

Záhadná komtesa Beatrix vypráví příběh z doby pobělohorského pronásledování, kdy lidé trpěli pod cizí vládou a nesnášenlivostí. Osud šestnáctileté komtesy Beatrix, která neustále utíká před nebezpečím, odhaluje bezmoc a beznaděj, které panovaly v Čechách na počátku 17. století. I v těchto temných časech však existovaly vzácné projevy lidskosti, jako je láska a soucit. Polyxena z Lobkovic, oddaná katolička a manželka nejvyššího kancléře, se nebojí pomáhat těm, kdo to potřebují, bez ohledu na jejich vyznání. Její odvaha skrýt Beatrix, dceru vůdce protestantských rebelů, přináší rodině Lobkovicových mnohé potíže. Dramatičnost jejich útěků z Ledče do Prahy, Vídně a Drážďan ukazuje na nelehké okolnosti, v nichž se Beatrix ocitá. Náhlé změny a naděje na svobodnější život, které však trvaly jen krátce, odrážejí paralely s moderními dějinami. Historie se v Čechách opakuje, a to nejen jako fraška, ale i jako tragédie, která se znovu objevila o tři sta let později, přičemž porážka na Bílé hoře v roce 1620 zanechala hluboké stopy.

Podtitul: Zápisky pátera Quirogy, zpovědníka císařovny. Historický román z doby třicetileté války popisuje tajnou milostnou romanci mezi velitelem císařských vojsk Albrechtem z Valdštejna a císařovnou Eleonorou, druhou manželkou Ferdinanda II. Časově je román vymezený obdobím před vypuknutím švédské války, kdy císař zbavil poprvé Valdštejna velení nad rakouskou armádou a jeho zákeřnou smrtí v roce 1634. V této krátké době se ve fiktivní výpovědi Diega Quirogy, kapucínského mnicha, který byl císařovniným osobním zpovědníkem, objevují náznaky hlubokého citu mezi Valdštejnem a císařovnou. Mnich zpovzdálí sleduje, jak zakázaný cit nezadržitelně sílí a sleduje i jeho očekávané následky. Podle jeho názoru mohl být skutečnou příčinou Valdštejnovy vraždy právě tento pečlivě skrývaný a rafinovaně maskovaný vztah, který v prostředí dvorských intrik neměl naději na utajení. Na počátku roku 1634 prohlásil Ferdinand Valdštejna za zrádce a dal ho zavraždit. Jeho zákeřná vražda pak navždy ochromila i životní sílu nekonvenční císařovny z rodiny mantovských Gonzagů.

Historický román ze 14. století o Alžbětě Pomořanské, poslední ze čtyř žen českého krále a římského císaře Karla IV. Královna Alžběta /Eliška/ nejen lámala meče, ale vynikala také inteligencí, energií, diplomatickým uměním v politice i v manželství a láskou ke svému mnohem staršímu choti, jemuž byla oporou ve zdraví i v nemoci. Příběh je koncipován jako osobní výpověď samotného panovníka, vidíme tedy Alžbětu výhradně jeho očima a z jeho pohledu také hodnotíme intimní i státnický život po boku výjimečné ženy. Děj románu, nečekaně nadlehčený vtipem i humorem, je napsán zcela současným jazykem, na což je třeba si zvyknout. Autor svou knihou poskytuje čtenáři vkusnou kratochvíli.

Lehce ironický a zároveň fundovaný pohled na politické události, jež před pár lety probíhaly na české scéně. Prostřednictvím hlavních aktérů nás autor provede vládní krizí i několika krizemi osobnostními. Každý z protagonistů nahlíží na vzniklou situaci po svém a po svém ji také hodnotí. Řidič pana ministra i poradkyně téhož pána se vyjadřují rozhodně "zasvěceně" k danému tématu, hovoří vlastním osobitým způsobem a stejně tak řeší i soukromé záležitosti. Knihu tak tvoří skládanka jednotlivých hovorů, reakcí na daný problém a výsledkem je celkem vtipně a čtivě popsaný jeden úsek v politické historii naší země.

Fiktivní paměti baronky Terezie Grassové, komorné císařovny Marie Terezie, začínají v idylickém období míru, v roce 1754, krátce před vypuknutím sedmileté války o Slezsko, a končí deset let poté, po slezských válkách, při nichž na evropských bojištích přišlo o život na půl milionu mladých lidí navlečených do uniforem. Na dobu vlády Marie Terezie nahlížíme z pohledu nejvyšší komorné Jejího Veličenstva, baronky Grassové, pro niž osudové historické události tvoří jen pozadí, na němž se odehrává skutečný život u dvora se všemi jeho problémy, intrikami i neustálým soupeřením o vrtkavou císařovninu přízeň. Přibližuje nám tak odvrácenou tvář oné doby - plesy, hry, hony, divadla a avantýry, o něž u vídeňského dvora nebyla nouze.