Václav Bůžek Knihy

Poprvé se českému čtenáři dostává všestranný a moderně pojatý globální pohled na úlohu šlechty v raně novověkých českých zemích, zahrnující společenské, politické, hospodářské, náboženské a kulturní souvislosti včetně kultury každodenního života a obohacený o poznatky kulturní antropologie. Provede nás životem šlechtice od kolébky do hrobu, ukáže politickou i hospodářskou roli šlechty v tehdejší společnosti, přiblíží šlechtický dvůr i život na šlechtickém sídle, osvětlí vztahy mezi šlechtou a poddanými i místo šlechty v lokální, regionální, zemské a dvorské rovině politického systému.

Životní styl a kultura pozdně renesančních a manýristických dvorů posledních Rožmberků a pánů z Hradce.

Pestrá mozaika vztahů nejen v Království českém, ale i v celé Evropě. Kapitoly se zaměřují na intimní prostor Rožmberků za dveřmi soukromých komnat, na svět veřejný, na každodennost jejich šlechtických přátel i na život poddaných na jejich panství.

Životní příběh synovce posledních Rožmberků historiků Václava Bůžka a Pavla Krále a historika umění Ondřeje Jakubce je netradičním pokusem o biografii šlechtice přelomu 16. a 17. století. Životní osudy i myšlenkový svět Jana Zrinského (1565-1612), syna jednoho z nejznámějších uherských vojevůdců v době válek s Turky, dvořana Rudolfa II. a dědice části rožmberského majetku na jihu Čech, jsou rekonstruovány na základě písemných, ikonografických a hmotných pramenů. Vedle hospodářských účtů, seznamů hostů, vyprávěcích pramenů a zlomkovitě dochované korespondence šlo zejména o výtvarnou výzdobu někdejší tabulnice na hradě Rožmberk a Zrinského náhrobek ve Vyšším Brodě. V nich se mimo jiné zrcadlí svatební symbolika, dobový pohled na život a smrt člověka i prostředky vytváření paměti a osobní reprezentace, které zastřešuje koncept ctnostného života Jana Zrinského jako křesťanského bojovníka. Podobný přístup, který umožní poučeným i laickým návštěvníkům zámeckých sídel pochopit promyšlenou symboliku jejich ikonografických programů i rozměry intelektuálního světa jejich majitelů, se nabízí například u Kratochvíle Viléma z Rožmberka, Jindřichova Hradce Jáchyma z Hradce či Telče Zachariáše z Hradce.

Kolektiv téměř dvou desítek autorů se na příkladu lidských typů a osudů ze 16. a 17. století pokusil překročit častá mlčení středověkých pramenů a prostřednictvím detailních, opět esejisticky pojatých sond vykreslit každodenní život raného novověku. Jednotliví autoři přitom sledují základní sociologické aspekty, jež odrážejí nejnovější historiografické představy a diskuse o předmoderním světě.

Podnázev: Země Koruny české ve středoevropské monarchii. Mezinárodní autorský kolektiv usiloval o celistvé uchopení vlády Habsburků v raně novověkých zemích Koruny české, kterou zahrnul do středoevropského dějinného panoramatu. Výklad o dějinách společnosti doprovázejí portréty představitelů habsburské dynastie a jejich pestré životní osudy. Stranou pozornosti nezůstala reprezentace panovnického majestátu v rezidencích Habsburků, v symbolickém významu rituálů, ceremoniálů, slavností a projevů každodenního života. Pohled do labyrintu manýristické Prahy za Rudolfa II. a barokní Vídně v době Leopolda I. přiblíží čtenářům příběhy osob v zázemí císařských rezidencí. Knihu doprovázejí dobové ilustrace, mapy a ukázky archivních pramenů.

Jedná se o syntézu dějin společnosti českých zemí v 16.-18. století. Předmětem zkoumání týmu předních českých historiků se stal panovnický dvůr, šlechta, duchovenstvo, měšťané, venkované a okrajové společnosti. Čtenáři je tak předkládán obraz společnosti českých zemích v celé jeho pestré šíři, a nikoliv jen z pohledu jedné vrstvy.

Kniha o architektuře, typické pro raný středověk.

Kniha analyzuje politickou, kulturní a sociální integraci šlechty z českých zemí ke dvorům habsburských císařů ve druhé polovině 16. století, přičemž se zaměřuje na dvůr arciknížete Ferdinanda Tyrolského v Praze a na Ambrasu. Výklad je rozdělen do sedmi tematických celků, které následují po úvodní kapitole shrnující současné výzkumy císařského dvora a raně novověkých panovnických dvorů. Autor zkoumá integrační procesy a mechanismy během vlády Ferdinanda I., Maxmiliána II. a Rudolfa II., přičemž se zaměřuje na centralizační program Habsburků, jehož cílem bylo připoutání šlechticů k jejich dvorům. Klíčovou postavou byl Ferdinand Tyrolský, který v letech 1547-1567 působil jako místodržitel v Království českém a udržoval úzké vazby s českou šlechtou. Zprostředkovával mladým urozeným lidem služby v Hofburgu a využíval nástroje kulturní, politické a sociální integrace, jako byly nadnárodní sňatkové aliance a symbolická komunikace, včetně divadelních představení a triumfálních vjezdů. Dále se věnuje "rytířským kratochvílím" – turnajům, dostihům a dalším slavnostem, které pořádal v Praze a na Ambrasu, a na nichž se pravidelně účastnili urození z Koruny české.

Kniha svým pojetím navazuje na práci Jan Zrinský ze Serynu - životní příběh synovce posledních Rožmberků (Praha 2009). Autoři věnují pozornost stavebním dějinám letohrádku Kratochvíle v oboře nedaleko Netolic, vnitřní skladbě a vybavení místností, jejich funkčnímu určení a především symbolické výzdobě. Stranou jejich zájmu nezůstane symbolický prostor renesanční zahrady s vodním příkopem a zděné ohrazení s obytnými a hospodářskými staveními, kostelem a jejich symbolická výzdoba. Převládající tematické okruhy v symbolické výzdobě interiérů letohrádku, k nimž patří především lovecké scény, motivy plodnosti a šťastného manželství, výjevy z římských dějin a ctnosti křesťanských rytířů pomohou autorům vstoupit do hodnotového a myšlenkového světa Viléma z Rožmberka, z jehož podnětu získala Kratochvíle v osmdesátých letech 16. století podle vzoru italských venkovských vil svou pozdně renesanční a manýristickou podobu. Po smrti Viléma z Rožmberka přijížděl na Kratochvíli Petr Vok a Jan Zrinský ze Serynu, proto je zajímavé sledovat, k jakým účelům sloužil letohrádek poslednímu rožmberskému vladaři a jeho synovci, kteří se těžko smiřovali s blížícím se zánikem rodu červené pětilisté růže. Knihu zakončí pohled na druhý život renesanční Kratochvíle v symbolické kultuře paměti posledních Rožmberků.

Kniha se zabývá rozborem života šlechty u císařského dvora Habsburské monarchie v letech 1526-1740. Publikace obsahuje písemné verze příspěvků přednesených na IV. mezinárodním vědeckém symposiu Šlechta v habsburské monarchii a císařský dvůr (1526-1740), které v Českém Krumlově v říjnu 2001 pořádal Historický ústav Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích ve spolupráci s Historische Kommission der Österreichischen Akademie der Wissenschaften, Česko-rakouskou komisí historiků a Státním hradem a zámkem v Českém Krumlově.

Historický atlas měst České republiky je vydáván v jednosešitových svazcích, zahrnujících základní vývojové tendence města, hlavní srovnávací kartografické prameny, výběrové individuální kartografické prameny a rekonstrukční (tematické historické) mapy, zobrazující kartografickou metodou nejvýznamnější témata z dějin jednotlivých měst. 11. svazek edice Historických atlasů měst České republiky – Český Krumlov obsahuje množství srovnávacích map, staré mapy, staré i novodobé fotografie města, pohlednice, veduty, letecké snímky a rekonstrukční mapy. Obraz města přibližuje rovněž textová část a dokumentují bohaté ikonografické materiály.

Kniha nabízí zasvěcený pohled na životní osudy a rodinné soukromí českých rytířů v 16. a na počátku 17. století, a to v širokém spektru nejrůznějších lidských i profesních typů. Před čtenáři ožívají autentické životní příběhy např. Jakuba Krčína z Jelčan, Buriana Trčky z Lípy, Petra Bechyně z Lažan, Tadeáše Hájka z Hájku, Heřmana Černína z Chudenic, Václava Vratislava z Mitrovic, Kryštofa Haranta z Polžic, Zdeslava Hrzána z Harasova a řady dalších, kteří se významným způsobem podíleli na obrazu předbělohorských Čech. Součástí knihy jsou dosud nepublikované dobové ilustrace.

Kniha o paměti v myšlení šlechty od 16. do 19. století je výsledkem badatelského úsilí několika historiků a historiků umění mladší a střední generace z Brna, Českých Budějovic, Innsbrucku a Pardubic. Hlavní téma knihy směřuje k představení rozmanitých prostředků, které sloužily šlechtě v symbolické komunikaci stavovsky uspořádané společnosti k vytváření, uchovávání a předávání paměti, v níž se zrcadlila hloubka urozenosti individua, jeho rodiny a rodu.

Kniha vyšla v rámci stejnojmenného projektu, jako doprovodná publikace k putovní výstavě (opět se stejným názvem jako projekt), která probíhala v letech 1995 až 1996. V knize jsou postiženy společní jmenovatele ale i rozdíly regionů, které leží na česko-moravské-dolnorakouské hranici.

Sborník příspěvků z mezinárodního vědeckého sympozia v Českém Krumlově v roce 1995.

Reprezentace katolické víry, politické moci a dynastické paměti Habsburků. Autor věnuje v knize pozornost nemocem, umírání a pohřbům čtyř Habsburků, Ferdinanda I. a jeho synů, ve druhé polovině 16. století. Přestože nedosáhli stejných vladařských hodností, z hlediska použitých symbolů osobní a dynastické reprezentace se smuteční slavnosti po jejich smrti v Innsbrucku, Praze, Štýrském Hradci a Vídni podstatně nelišily. Vystavení jejich ostatků, pohřební průvody a zádušní mše patřily k závazným krokům rituálů posledních rozloučení s habsburskými vládci, kteří opouštěli pozemský svět s hodnostmi císařů, králů a rakouských arciknížat. Podle vzorů uplatněných při pohřbech Karla V. sloužily smuteční slavnosti především k reprezentaci katolické víry zesnulých Habsburků, rozsahu jejich územní vlády, politické moci a dynastické paměti. Z uvedených jevů se skládal symbolický obraz nesmrtelného sociálního těla panovníka, jehož jádro tvořily ctnosti křesťanského rytíře. Nepřetržitost víry, vlády a moci nebožtíka přecházela při posledním rozloučení na nejbližší mužské potomky, kteří kráčeli v pohřebním průvodu bezprostředně za márami s rakví a při zádušní mši měli nejblíže ke castru doloris s rakví zesnulého vládce.

Kniha se zabývá zvláště na základě badatelsky dosud nevyužitých relací zahraničních vyslanců na císařském dvoře, rodinné korespondence Habsburků a pitevní zprávy průběhem nemocí Rudolfa II. (1552-1612), jeho smrtí a pohřby v Madridu, Bruselu, Florencii a Praze. Smrt císaře urychlila nejen pokročilá syfilitická nákaza, ale jeho zdravotní stav výrazně ovlivnily choroby srdce, dýchacího a trávicího ústrojí. V souvislosti se šířením zpráv o úmrtí středoevropského vládce v průběhu roku 1612 autoři usilovali o poznání obsahu a prostředků komunikace na císařském dvoře v Praze. Stranou pozornosti neponechali činnost vlivných dvořanů a jejich zpravodajských sítí. Současně sledovali komunikační cesty, po kterých se šířily informace o smrti Rudolfa II. a přípravě jeho pohřbu. Těžiště knihy spočívá ve výkladu o symbolickém významu sociálního těla zesnulého císaře, jenž od vystavení mrtvoly po zádušní mše vstupoval do kolektivní paměti podle vzoru svých slavných předků z habsburské dynastie jako ctnostný panovník, křesťanský rytíř a bojovník za katolickou víru.

Kniha představuje obsah politické komunikace mezi českými zeměmi a zahraničními mocenskými centry stoupenců stavovského povstání (16181620), jeho spíše neutrálních pozorovatelů i odpůrců. Hlavní pozornost autoři věnovali politické komunikaci českých nekatolických stavů s říšskými knížaty různého náboženského přesvědčení. Zatímco falčtí kurfiřti Fridrich IV. a Fridrich V. se hlásili ke kalvínství, saští kurfiřti Kristián II. a Jan Jiří I. patřili k luteránům. Naopak bavorský vévoda Maxmilián I. byl v Římsko-německé říši představitelem radikálního katolicismu. Vzhledem k rodinným vazbám Fridricha V. nebylo možné ponechat stranou výkladu politické kroky anglického krále Jakuba I. a jeho reflexi českého stavovského povstání. Za účelem přiblížení politické komunikace mezi představiteli nekatolických stavů v Království českém, falckou rezidencí v Heidelberku, saskou v Drážďanech, bavorskou v Mnichově a královským dvorem v Londýně autoři kriticky navázali na dosavadní výsledky bádání o mezinárodních souvislostech českého stavovského povstání a provedli výzkum nevydaných pramenů zvláště v německých a anglických archivech, jimž česká historická věda dosud nevěnovala významnější pozornost.

Populárně pojatá kniha přináší na základě vlastních výzkumů autorů nový pohled do světa mužskosti v renesančních Čechách. Její těžiště představují životní příběhy třiceti nižších šlechticů, kteří spojili svůj život v 16. a počátkem 17. století s válečnou kariérou na středoevropských bojištích. Životní osudy rytířských válečníků umožnily autorům blíže pojednat o organizaci vojska, způsobech boje, zásobování a financování armád. Stranou pozornosti nezůstala hmotná kultura sídel válečníků, jejich každodenní život a role válečné kariéry v paměti šlechtického rodu. Knihu doprovázejí dobová vyobrazení, včetně podpisů jednotlivých rytířských válečníků.

Profesor Josef Petráň (1930–2017) patřil k nejvýznamnějším českým historikům s rozsáhlým a metodologicky pozoruhodným rejstříkem badatelských témat. Jeho celoživotní akademická dráha byla spjata především s Univerzitou Karlovou, roku 2005 mu jako výraz ocenění vědeckých a pedagogických zásluh udělila hodnost doctor honoris causa Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích. Ve volbě námětů vědeckých děl Josefa Petráně se odrážel jeho vztah k rodné obci Ouběnice, podblanické krajině, českému venkovu, hmotné kultuře předků, Univerzitě Karlově a dramatickým zlomům v českých dějinách. Kniha Dílo Josefa Petráně a současná historická věda připomíná hlavní témata celoživotního odborného zájmu předního českého historika. Jednotlivé kapitoly napsali akademičtí pracovníci Historického ústavu Filozofické fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, především z řad mladší a střední badatelské generace. Autorky a autoři mají k tématům Petráňova mnohovrstevného díla odborně blízko, ve své badatelské činnosti na něj navazují a kriticky se s ním vyrovnávají. V předkládané publikaci se pokouší postihnout Petráňův přínos k metodologickému pojetí zkoumaných témat a interpretovat je optikou nových generačních a vědeckých zkušeností v současné historické vědě.