Oswald Spengler
29. květen 1880 – 8. květen 1936
Oswald Spengler je známý svou radikální filozofií historie, která se snaží odhalit cyklickou povahu civilizací. Tvrdí, že každá kultura prochází předvídatelnými fázemi růstu, vrcholu a úpadku, podobně jako živý organismus. Jeho práce, která čerpá z hlubokých znalostí historie, umění a vědy, nabízí mrazivý pohled na nevyhnutelný konec západní civilizace. Spenglerova naléhavá vize a jeho přesvědčení o kulturních cyklech nadále vyvolávají debaty.
Oswald Spengler (29. května 1880 Blankenburg v Harzu – 8. května 1936 Mnichov) byl německý filosof a spisovatel, který se zabýval dějinami, uměním i politikou. Jeho nejznámější dílo je Zánik západu (Untergang des Abendlandes, 1918 a 1922), pokus o srovnávací studium civilizací, vybízející ke „konservativní revoluci“. Nacisté se zprvu Spenglera dovolávali pro jeho kulturní pesimismus, od roku 1933 však upadl v nemilost pro odmítavý postoj k Hitlerovi a pesimistické hodnocení Německa. Spengler pocházel z drobné úřednické rodiny, roku 1891 se rodina přestěhovala do Halle, kde také roku 1899 maturoval. Od roku 1899 studoval v Halle, v Mnichově a v Berlíně matematiku, přírodní vědy a filosofii a roku 1904 promoval prací o Hérakleitovi. Při státní zkoušce z přírodních věd obhajoval téma Vývoj zrakových orgánů u živočichů. V letech 1908–1911 učil na gymnáziu v Hamburku, ale jak se naskytla příležitost, odstěhoval se do Mnichova a živil se jako kulturní redaktor a spisovatel. Spenglerovo myšlení formoval jednak pietismus, jednak sociální darwinismus Ernsta Haeckela a hluboký obdiv k Nietzschemu – zejména k myšlenkám dekadence a vůle k moci – a ke Goethovi. Pro špatné zdraví a nervové nesnáze nebyl Spengler odveden do armády a zabýval se svou teorií dějinného růstu a úpadku civilizací. Za války napsal dvě memoranda, německému císaři a šlechtě, kde se přimlouval za národní smíření politických směrů ve prospěch větší moci Německa. V letech 1918 a 1922 vydal dílo Zánik západu, které ho okamžitě proslavilo a stalo se tématem mnoha debat a polemik. Po porážce Německa v roce 1918 Spengler vystupoval jako odpůrce parlamentní demokracie a doufal, že ji nahradí silný diktátor. Roku 1919 odmítl pozvání na univerzitu v Göttingen a roku 1933 na univerzitu v Lipsku. V červenci 1933 ho pozval Hitler k rozhovoru, ale na podzim téhož roku vydal Spengler knihu Léta rozhodování, kde se od nacismu distancoval a oslavoval italský fašismus. V B. Mussolinim viděl typus budoucího Césara. Přes tyto postoje nacistická propaganda knihu nezakázala a snažila se Spenglera přemluvit ke spolupráci. V Noci dlouhých nožů v červnu 1934, kdy si Hitler vyřizoval účty se svými bývalými spolupracovníky, byli zabiti i dva ze Spenglerových přátel. Nad hrobem jednoho z nich, mnichovského kritika Willi Schmida držel Spengler pohřební řeč, což byl projev značné odvahy. Od té doby srovnával Spengler nacismus s bolševismem, podle něho tím nejhorším zlem moderní doby. Zemřel náhle v květnu 1936 na srdeční selhání, takže se mluvilo i o tom, že byl zavražděn.
wikipedie