Monografie Zdenek Seydl a knihy jako první zpracovává celou knižní tvorbu grafika a malíře Zdenka Seydla. Publikace je rozdělená do dvou svazků. V prvním, obsáhlejším svazku přibližujeme Seydlovo chápání knižní tvorby. Knihu od počátku chápal jako celek, ve kterém je podstatná každá část. Stejnou pozornost věnoval rozměrům knihy, volbě písma, obálce či přebalu, vazbě, barvě ořízek, předsádkám, titulnímu listu, tiráži, ilustracím. Seydlovy knihy jsou téměř nevyčerpatelnou zásobárnou nápadů a originálních řešení. V druhém svazku, soupisu knižní tvorby Zdenka Seydla, přinášíme podrobný popis všech zjištěných knih, na jejichž podobě se podílel jako ilustrátor nebo grafik – navrhl přebal, obálku, vazbu, předsádky, typografii atp.
V roce 1959 začalo Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění (1961–1965 Státní nakladatelství krásné literatury a umění, 1966–1994 Odeon) vydávat vedle stávající edice Soudobé světové prózy i Malou řadu Soudobé světové prózy. Kniha přináší podrobný soupis všech svazků edice s reprodukcemi obálek a textem Jana Rouse.
Publikace je první knihou, která souhrnně přibližuje budování celostátní sítě
kulturních domů, jež byla systematicky zřizována v období socialismu na území
bývalého Československa. Tyto stavby se jako místa veřejného života poválečné
společnosti těšily velkorysé státní podpoře, a to nejen po stránce ekonomické,
ale i politické či legislativní. Náš zájem se nesoustředí pouze na jejich
specifickou typologii, ale nahlížíme také jejich osvětový a emancipační
potenciál i roli politického nástroje organizace a kontroly volného času.
Publikace se rovněž zaměřuje na hledání kořenů a programových předchůdců
kulturních zařízení vznikajících od 19. století i v meziválečné době (spolkové
a národní domy nebo domy pracujících), s přesahem do období po roce 1989, kdy
se budovy a jejich provozovatelé museli a někdy stále musí vyrovnávat s
aktualizačními nároky. Kniha pokrývá český i slovenský kontext výstavby
kulturních domů, díky čemuž se daří nejen pokrýt celé území bývalého
Československa, ale také zachytit rozdílné historické zkušenosti. Texty do
knihy napsali Jiří Andrs, Jan Galeta, Hubert Guzik, Katarína Haberlandová,
Michaela Janečková, Laura Krišteková, Josef Ledvina, Irena Lehkoživová,
Henrieta Moravčíková, Peter Szalay, Karel Šima, Jitka Šosová, Lukáš Veverka,
Jan Zikmund, předmluvu přední britský historik kultury a umění David Crowley.
Kniha je kombinací odborné knihy a obrazové publikace se snímky fotografů
Oskara Helcela a Martina Netočného, kteří již od dob svých studií na pražské
FAMU objížděli a fotili kulturní domy v České (a následně i Slovenské)
republice. Během let shromáždili tisíce snímků více než padesátky objektů z
celého území bývalého Československa. Série fotografií člení texty do čtyř
částí, z nichž první se zaměřuje na historické předobrazy kulturních domů v
českých zemích i na Slovensku od 19. století, druhý pak na praktické aspekty
jejich výstavby v době státního socialismu. Třetí sleduje dějiny a proměny
kulturních domů v českých zemích od druhé světové války do devadesátých let
20. století. Čtvrtý oddíl se soustředí na totéž na slovenském území a dále
obsahuje dvě případové studie, jednu ze Slovenska a druhou z České republiky.
Jednotlivé texty doprovází řada dobových reprodukcí, z nichž velká část je
publikována poprvé. Grafika Tereza Hejmová, Adéla Svobodová.
Třetí svazek edice věnované Topičovu salonu se dotýká dlouhého období let 1950 až 1991. Tato etapa historie místa na Národní třídě odráží proměnlivé kulturně politické klima dlouhého období totality.
Text je účelně rozdělen do kapitol, které v historické posloupnosti rekonstruují program galerie Čs. Spisovatel od roku 1950 až do úplného zániku výstavních aktivit v podzemním prostoru v roce 1991. I tentokrát je zachována struktura, která se osvědčila u předchozích dvou dílů. Svazek uvádí text o profilu nakladatelství Československý spisovatel, čtyři chronologicky řazené texty jsou věnovány volnému umění. Zvláštní kapitola se zabývá užitým uměním, k němuž je přiřazena i fotografie a činnost tzv. Malé galerie. Výstavní aktivity tohoto dlouhého období ukončila krátká etapa existence kurátorsky koncipované Galerie Pi-Pi-Art v roce 1991, která zanikla v souvislosti s privatizací budovy. Kniha je třetí z řady svazků, které postupně představují celé období působnosti Topičova salonu jakožto kulturní instituce.
V pořadí pátý díl ediční řady o historii galerie se zabývá obdobím let 1906-1911. Kniha vyšla při příležitosti 110 let od založení II. Topičova salonu. Publikaci tvoří dílčí studie o Topičově nakladatelství (Alice Hekrdlová), nové budově postavené podle návrhu Osvalda Polívky (Petr Šámal) a výstavních aktivitách salonu (Tereza Novotná). Kromě toho obsahuje výbor z textů katalogů a podrobný soupis článků z dobových periodik (Irena Lehkoživová).
V roce 1906 došlo k zakoupení domu a k jeho přestavbě Osvaldem Polívkou na nakladatelský dům, tedy do jeho současné podoby. V tomto roce se tedy otevřela druhá etapa Topičova salonu. Již v roce 1907 zde představil svou tvorbu Vojtěch Preissig, o rok později zde zahájila svou druhou výstavu skupina Osma. Topičův salon měl ambici zasáhnout co nejširší vrstvu příznivců výtvarného umění a zároveň chtěl uspět i na uměleckém trhu. Výstavní činnost proto probíhala v širokém rozpětí (mezi dalšími zde byla představena i souborná výstava Miloše Jiránka). Významné bylo také propojení s nakladatelskou činností, které se projevilo v důrazu kladeném na prezentaci plakátové tvorby a knižní ilustrace.
The publication is the first book to provide a comprehensive account of the
building of a nationwide network of cultural houses, which were systematically
established during the socialist period in the former Czechoslovakia. As
places of public life in post-war society, these buildings enjoyed generous
state support, not only economically but also politically and legislatively.
Our interest is not only focused on their specific typology, but we also look
at their educational and emancipatory potential as well as their role as a
political tool for the organization and control of leisure. The publication
also focuses on the search for the roots and programmatic antecedents of
cultural institutions established from the nineteenth century onwards and in
the inter-war period (association and national or workers' houses), with an
overlap into the post-1989 period, when buildings and their operators had to,
and sometimes still have to, cope with the demands of modernisation. The book
covers both the Czech and Slovak context of the construction of cultural
houses, which not only manages to cover the entire territory of the former
Czechoslovakia, but also to capture the different historical experiences. The
texts for the book were written by Jiří Andrs, Jan Galeta, Hubert Guzik,
Katarína Haberlandová, Michaela Janečková, Laura Krišteková, Josef Ledvina,
Irena Lehkoživová, Henrieta Moravčíková, Peter Szalay, Karel Šima, Jitka
Šosová, Lukáš Veverka, Jan Zikmund, with a foreword by the leading British
cultural and art historian David Crowley. The book is a combination of a
scholarly book and a pictorial publication with images by photographers Oskar
Helcel and Martin Netočný. The series of photographs divides the text into
four parts, the first of which focuses on historical pre-images of cultural
houses in the Czech lands and Slovakia from the 19th century onwards, and the
second on the practical aspects of their construction during the period of
state socialism. The third traces the history and changes of cultural houses
in the Czech lands from the Second World War to the 1990s. The fourth section
focuses on the same in Slovak territory and also includes two case studies,
one from Slovakia and the other from the Czech Republic. The individual texts
are accompanied by a number of contemporary reproductions, many of which are
published for the first time. Graphics by Tereza Hejmová, Adéla Svobodová
The present volume The Paneláks is one of the results of a five-year research project devoted to mass housing complexes constructed between 1948 a 1989 within the current Czech Republic. It presents twenty-five housing estates (not only of prefabricated panel construction) from all fourteen Czech regions. In its organization, the publication is divided into six chapters on the basis of developmental stages, reflecting changes in the economic, social and cultural conditions as well as the technical possibilities available in construction. At the same time, it draws attention to the circumstances and reasons behind the construction of mass housing estates, the architecture and planning aspects of these complexes, and the personalities of their authors. In addition, six longer studies are included: on the periodization of the development of housing-estate construction, the start of the construction of prefabricated estates and their final end, changes in the demographic character of housing-estate inhabitants, the development of furniture for panel buildings, and a case study of life in Prague's largest housing estate, Jižní Město
