Irena Lehkoživová Pořadí knih

Publikace je první knihou, která souhrnně přibližuje budování celostátní sítě kulturních domů, jež byla systematicky zřizována v období socialismu na území bývalého Československa. Tyto stavby se jako místa veřejného života poválečné společnosti těšily velkorysé státní podpoře, a to nejen po stránce ekonomické, ale i politické či legislativní. Náš zájem se nesoustředí pouze na jejich specifickou typologii, ale nahlížíme také jejich osvětový a emancipační potenciál i roli politického nástroje organizace a kontroly volného času. Publikace se rovněž zaměřuje na hledání kořenů a programových předchůdců kulturních zařízení vznikajících od 19. století i v meziválečné době (spolkové a národní domy nebo domy pracujících), s přesahem do období po roce 1989, kdy se budovy a jejich provozovatelé museli a někdy stále musí vyrovnávat s aktualizačními nároky. Kniha pokrývá český i slovenský kontext výstavby kulturních domů, díky čemuž se daří nejen pokrýt celé území bývalého Československa, ale také zachytit rozdílné historické zkušenosti. Texty do knihy napsali Jiří Andrs, Jan Galeta, Hubert Guzik, Katarína Haberlandová, Michaela Janečková, Laura Krišteková, Josef Ledvina, Irena Lehkoživová, Henrieta Moravčíková, Peter Szalay, Karel Šima, Jitka Šosová, Lukáš Veverka, Jan Zikmund, předmluvu přední britský historik kultury a umění David Crowley. Kniha je kombinací odborné knihy a obrazové publikace se snímky fotografů Oskara Helcela a Martina Netočného, kteří již od dob svých studií na pražské FAMU objížděli a fotili kulturní domy v České (a následně i Slovenské) republice. Během let shromáždili tisíce snímků více než padesátky objektů z celého území bývalého Československa. Série fotografií člení texty do čtyř částí, z nichž první se zaměřuje na historické předobrazy kulturních domů v českých zemích i na Slovensku od 19. století, druhý pak na praktické aspekty jejich výstavby v době státního socialismu. Třetí sleduje dějiny a proměny kulturních domů v českých zemích od druhé světové války do devadesátých let 20. století. Čtvrtý oddíl se soustředí na totéž na slovenském území a dále obsahuje dvě případové studie, jednu ze Slovenska a druhou z České republiky. Jednotlivé texty doprovází řada dobových reprodukcí, z nichž velká část je publikována poprvé. Grafika Tereza Hejmová, Adéla Svobodová.

V roce 1959 začalo Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění (1961–1965 Státní nakladatelství krásné literatury a umění, 1966–1994 Odeon) vydávat vedle stávající edice Soudobé světové prózy i Malou řadu Soudobé světové prózy. Kniha přináší podrobný soupis všech svazků edice s reprodukcemi obálek a textem Jana Rouse.

V pořadí pátý díl ediční řady o historii galerie se zabývá obdobím let 1906-1911. Kniha vyšla při příležitosti 110 let od založení II. Topičova salonu. Publikaci tvoří dílčí studie o Topičově nakladatelství (Alice Hekrdlová), nové budově postavené podle návrhu Osvalda Polívky (Petr Šámal) a výstavních aktivitách salonu (Tereza Novotná). Kromě toho obsahuje výbor z textů katalogů a podrobný soupis článků z dobových periodik (Irena Lehkoživová). V roce 1906 došlo k zakoupení domu a k jeho přestavbě Osvaldem Polívkou na nakladatelský dům, tedy do jeho současné podoby. V tomto roce se tedy otevřela druhá etapa Topičova salonu. Již v roce 1907 zde představil svou tvorbu Vojtěch Preissig, o rok později zde zahájila svou druhou výstavu skupina Osma. Topičův salon měl ambici zasáhnout co nejširší vrstvu příznivců výtvarného umění a zároveň chtěl uspět i na uměleckém trhu. Výstavní činnost proto probíhala v širokém rozpětí (mezi dalšími zde byla představena i souborná výstava Miloše Jiránka). Významné bylo také propojení s nakladatelskou činností, které se projevilo v důrazu kladeném na prezentaci plakátové tvorby a knižní ilustrace.

Monografie Zdenek Seydl a knihy jako první zpracovává celou knižní tvorbu grafika a malíře Zdenka Seydla. Publikace je rozdělená do dvou svazků. V prvním, obsáhlejším svazku přibližujeme Seydlovo chápání knižní tvorby. Knihu od počátku chápal jako celek, ve kterém je podstatná každá část. Stejnou pozornost věnoval rozměrům knihy, volbě písma, obálce či přebalu, vazbě, barvě ořízek, předsádkám, titulnímu listu, tiráži, ilustracím. Seydlovy knihy jsou téměř nevyčerpatelnou zásobárnou nápadů a originálních řešení. V druhém svazku, soupisu knižní tvorby Zdenka Seydla, přinášíme podrobný popis všech zjištěných knih, na jejichž podobě se podílel jako ilustrátor nebo grafik – navrhl přebal, obálku, vazbu, předsádky, typografii atp.

Třetí svazek edice věnované Topičovu salonu se dotýká dlouhého období let 1950 až 1991. Tato etapa historie místa na Národní třídě odráží proměnlivé kulturně politické klima dlouhého období totality. Text je účelně rozdělen do kapitol, které v historické posloupnosti rekonstruují program galerie Čs. Spisovatel od roku 1950 až do úplného zániku výstavních aktivit v podzemním prostoru v roce 1991. I tentokrát je zachována struktura, která se osvědčila u předchozích dvou dílů. Svazek uvádí text o profilu nakladatelství Československý spisovatel, čtyři chronologicky řazené texty jsou věnovány volnému umění. Zvláštní kapitola se zabývá užitým uměním, k němuž je přiřazena i fotografie a činnost tzv. Malé galerie. Výstavní aktivity tohoto dlouhého období ukončila krátká etapa existence kurátorsky koncipované Galerie Pi-Pi-Art v roce 1991, která zanikla v souvislosti s privatizací budovy. Kniha je třetí z řady svazků, které postupně představují celé období působnosti Topičova salonu jakožto kulturní instituce.