Jana Plátová Knihy

Příspěvky v tomto sborníku vznikly jako referáty na setkání mladých patrologů v říjnu 2006 na Cyrilo­metodějské teologické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Matyáš Havrda zkoumá Klementa z Alexandrie (cca 150–215) a jeho pojetí víry v souvislosti s kritériem pravdy, přičemž srovnává Klementův koncept víry jako anticipace s epikurejským významem. Václav Němec se zaměřuje na metafyzické rozvrhy Maria Victorina (cca 285–365) a analyzuje jeho filosofické prameny ve srovnání s metafyzickými systémy 3.–4. století. Ladislav Chvátal identifikuje možné textové prameny Maxima Vyznavače (cca 580–662) v kontextu aristotelské a novoplatónské tradice. Jana Plátová zkoumá fragment ztraceného díla Hypotyposes Klementa a upozorňuje na jeho podobnost s fragmentem neznámého evangelia, Papyrus Egerton 2. Vít Hušek se věnuje teologickému problému milosti a odpuštění hříchů u Ambrosiastra (4. stol.), který rozvíjí motiv naděje na obrácení i po smrti. Publikace je určena odborníkům a studentům filosofie, filologie, teologie a kulturní historie, ale zaujme i širší čtenářské publikum se zájmem o antické křesťanské myšlení a české patristické bádání.

Podtitul: Liturgie, rétorika, antropologie. Příspěvky shromážděné v tomto sborníku zazněly jako referáty na patristické konferenci, která se konala v Olomouci ve dnech 7.-8. listopadu 2008 pod patronací Centra pro práci s patristickými, středověkými a renesančními texty a Cyrilometodějské teologické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Organizátoři se pokusili pozvat širší obec zájemců z řad akademických a výzkumných pracovníků, doktorandů a studentů a nabídli jim, aby formou krátkého příspěvku představili oblast svého zájmu, vlastní přístup a metodu, ať již z hlediska filosofického, teologického, historického nebo literárního. Z tohoto důvodu také nebyla konference tematicky vymezena, organizátoři pouze předběžně navrhli tři tematické oblasti: Antické filosofické a literární motivy u starokřesťanských autorů, Teologie a spiritualita starokřesťanských autorů, Starokřesťanská liturgie a ikonografie. Z dvaceti šesti přednesených příspěvků jich bylo k vydání dopracováno dvanáct, a tak jakkoli sborník nezachycuje celek konference, je cennou ukázkou současné práce českých, moravských i slovenských patrologů zejména mladší generace. Čtenář v něm najde zajímavý mezioborový pohled na rané křesťanství v jeho velké šíři chronologické i tematické.

Kniha Izaiáš patří mezi nejvlivnější biblické spisy. Její řecký překlad, založený na hebrejském textu, obsahuje verše s obsahovými odlišnostmi, které reflektují historické události 2. století př. Kr., zejména židovskou diasporu v Egyptě. Septuagintní verze tak poskytuje cenné svědectví o interpretaci židovské literatury v období helenismu a kulturních dějinách židovského národa. Hlubší porozumění textu a jeho vztahu k hebrejské předloze je důležité pro badatele Nového zákona a patrology, neboť Izaiáš je jedním z nejčastěji citovaných textů v novozákonních spisech. Jeho septuagintní verze ovlivnila teologii raných řecky píšících církevních Otců a prostřednictvím Vetus Latina i latinských Otců. Publikace, kterou čtenáři dostávají do rukou, je průvodcem textem, s nímž pracovali raní křesťané při hledání zaslíbení v posvátných spisech vyvoleného národa, aby lépe pochopili a ocenili význam Ježíše z Nazareta. O teologickém a kulturním významu tohoto spisu, jehož český komentovaný překlad připravily Gabriela Ivana Vlková a Jana Plátová, není pochyb. Kniha vychází s podporou Grantové agentury ČR.

Výklad a cvičebnice latinské pádové a větné syntaxe, který je výběrem příkladových vět a textů určen pro studenty teologie a navazuje na Šlesingerovy "Základy latinského jazyka pro studenty teologie".

Recepce Janových epištol v díle Klementa z Alexandrie Křesťanský platonik Klement z Alexandrie usiloval o propojování světa židovsko-křesťanské víry s řeckou filosofickou tradicí. Byl (ač se o tom v literatuře dost pochybovalo) pevně zakotven v Písmu. Kniha J. Plátové zkoumá v první části odkazy na jednotlivé verše tří biblických janovských epištol, ve druhé části postupuje tématicky a všímá si teologie 1. Janova dopisu jako součásti Klementova učení (především jeho koncepce dokonalého gnostika).